Umělci

Informace

Slevy

Seznam děl umělce Kolář Jiří

(*24.9.1914 - †12.8.2002) - český básník, výtvarník a překladatel Umělecké dílo J. Koláře je napůl rozděleno mezi tvorbu básnickou a výtvarnou. Kolářovy mimořádné nároky na morálku umělce a jeho tvorby přivedly tohoto bytostného osamělce (V. Čern
(*24.9.1914 - †12.8.2002) - český básník, výtvarník a překladatel
Umělecké dílo J. Koláře je napůl rozděleno mezi tvorbu básnickou a výtvarnou. Kolářovy mimořádné nároky na morálku umělce a jeho tvorby přivedly tohoto bytostného osamělce (V. Černý) k nedůvěře k mnohokrát zneužitému slovu a k příklonu k výtvarnému projevu. Jeho "zrušení" sémantické hranice mezi básní a obrazem ho zařadilo mezi nejvýznamnější současné osobnosti moderního výtvarného umění.
Kolář se vyučil na Kladně truhlářem, vykonával pak i jiné profese, ale již od roku 1943 žil jako svobodný umělec. V roce 1941 vydal v Halasových Prvních knížkách svůj debut, sbírku Křestný list. Tato stejně jako tři další sbírky ze 40. let (Sedm kantát, 1945; Limb a jiné básně, 1946 a Ódy a variace, 1946) je součástí nové estetiky spjaté se Skupinou 42 (J. Chalupecký, I. Blatný, J. Kainar, Jiřina Hauková, K. Lhoták aj.). Kolářův básnický jazyk je ve znamení nechuti k poetickým klišé a konvencím, využívá hovorových projevů, parafrází a hyperbol, a především je výrazně depatetizován a ukotven v konkrétní existenciální zkušenosti jednotlivce. Výbor z tohoto období vyšel v roce 1964 v knize Náhodný svědek.
V roce 1948 ještě mohla vyjít kniha básnického deníku Dny v roce, ale pak byl na řadu let umlčen. Dál však rozvíjí ve svých rukopisech koncepci deníkových záznamů, jež reflektují v sugestivních zkratkách situaci ohrožení svobody totalitní mocí a stále zdůrazňují imperativ osobního ručení básníka. Platí to pro "deník z roku 1949" Očitý svědek, obsahující poznámky, úvahy, verše i útržky scén, stejně jako pro Prométheova játra, deník, který si vedl "o rok později". Právě tento rukopis, který byl nalezen při policejní prohlídce u V. Černého, přivedl Koláře roku 1953 do vězení.
Po návratu v roce 1954 píše další sbírky, které o deset let později vyšly v cenzurou poněkud poznamenaném výboru Vršovický Ezop (1966). Obsahuje "autentickou poezii" lidské hanebnosti, v níž Kolář zachytil výpovědi válečných hrůz a také básně inspirované městským folklórem. Stálé zvažování odpovědnosti umělce a smyslu umění vůbec je motivem parafráze čínského klasického spisu o válečnictví Mistr Sun o básnickém umění (1957).
Od počátku 60. let Kolář pozvolna opouští pole verbálního umění a hledá další působení v oblasti experimentální poezie. A od ní se dostává k čistě výtvarnému výrazu, ke kolážím, muchlážím, asamblážím, rolážím atd. I zde vytváří cosi na způsob výtvarného deníku, respektive týdeníku, do něhož vtahuje útržky z novin a časopisů, dobová prohlášení a dokumenty i texty ryze soukromého materiálu. Příkladem je Týdeník 1968, vyšlý v Praze v roce 1993.
Když normalizace opět znemožnila Kolářovi, v té době již světově proslulému umělci, veřejně prezentovat svá díla, využil v roce 1976 nabídky stipendia v Západním Berlíně a od roku 1980 žil v Paříži.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

Fotografie

Foto 2 Jiří KolářFoto 3 Jiří KolářFoto 4 Jiří Kolář

Zobrazit
Zobrazeno 1 – 6 z 6 položek
Zobrazeno 1 – 6 z 6 položek