Umělci

Informace

Slevy

Seznam děl umělce Tichý František

(*24.3.1896 - †7.10.1961) - český malíř a grafik Při vyslovení jména F. Tichého se většině lidí vybaví jeho fantaskně snové cirkusové postavy, z nichž zároveň vyzařuje cosi tragického. Žák pražské Akademie výtvarných umění, kde v letech 1917-23 navště
(*24.3.1896 - †7.10.1961) - český malíř a grafik
Při vyslovení jména F. Tichého se většině lidí vybaví jeho fantaskně snové cirkusové postavy, z nichž zároveň vyzařuje cosi tragického. Žák pražské Akademie výtvarných umění, kde v letech 1917-23 navštěvoval ateliér J. Obrovského, a českoněmeckého malíře Karla Krattnera, byl členem Umělecké besedy, ale jinak stál tento přední umělec 20. století mimo všechny skupiny a proudy. V roce 1946 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale v důsledku konfliktu s komunistickým režimem ze školy na začátku 50. let odešel.
Základním námětem výtvarného díla bylo cirkusové prostředí, které Tichý osobně poznal (Mávající clowni, 1926; Hlava clowna, 1927). Počáteční expresívní výraz se při pobytu v Paříži (od 1929) pozvolna změnil zásluhou poznání děleného rukopisu, který převzal od Georgese Seurata, jeho tvorba si však zachovala výrazný lyricko-romantický akcent (Clown v manéži; Artista s talíři, 1931). Barvy nanášené ve skvrnách mu dovolily měkkým odstupňováním tónu (přes omezenou barevnost) vytvářet díla na pokraji poetické vidiny; figurální náměty navíc zjednodušoval do základních znaků (Věneček, 1931; Hadí muž). Kolem poloviny 30. let se pokusil o obrazovou syntézu rozměrnějšími malbami, které ukazují na racionální kompozici (Kulečník. 1933; Kouzelník s kartami, 1934; Kartářka, 1934). Tyto práce předurčily Tichého jako vůdčí osobnost válečné avantgardy (Colombina II, 1943). Zabýval se rovněž ilustrační prací (například doprovodil kresbami Arbesova Romaneta, 1940, také Cirkus Humberto E. Basse, 1957); nadále i v poválečných letech převládal jak v malbě, tak grafice syžet s cirkusovou tematikou (Břichomluvec, Krasojezdkyně, Krasojezdec), ale objevil se rovněž portrét, kde se vrací novými variantami k imaginativnímu portrétu Niccoly Paganiniho (1941-49), několik variant má i portrét fotografa J. Sudka. Portrétoval také F. Hrubína, V. Nezvala a řadu dalších osobností.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

* * * * *
Tichý: František, *24. břez. 1896 v Praze, čes. malíř a grafik. Vlastní vstup do výtvarného života znamenají až soubory vystavené v l. 1933, 1934 v Alešově síni Uměl. besedy a v Krásné jizbě, které ho posunují do popředí popřevratového pokolení. Tehdy žil [Tichý] několik let v Paříži a z jeho smyslu pro ilustraci se vyvinulo umění, naplněné vlastním obsahem a ražené vlastním tvarem. V létě 1935 se vrátil z Paříže jako zralý umělec, přešel z Umělecké besedy do Mánesa a po krátkém zakolísání v přílivu nadrealismu vyvíjí své ilustrační i malířské dílo, v němž se mu daří v opaku k čisté výtvarnosti předchůdců vracet umění obsah tím, že kresbou i malbou dovede básnit. Jeho práce si zachovává ráz improvisace, prudkých nápadů, jak to vyplývá z jeho typicky velkoměstské povahy. Vedle volné kresby a malby, v níž vyzkoušel olejem i možnosti podobizny, pěstoval dále ilustraci (Arbes, Romanetta 1939, Jaromír John, Don Quijot 1940 a j.) a navrhoval i divadelní výpravy. -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)

Fotografie

Foto 2 František TichýFoto 3 František TichýFoto 4 František Tichý

Zobrazit
na stránku
Zobrazeno 1 – 12 z 162 položek
Zobrazeno 1 – 12 z 162 položek