Seznam děl umělce Valter Karel

Karel Valter (*17. února 1909 v Českých Budějovicích - †17. listopadu 2006 v Táboře) byl čs. pedagog, malíř, grafik, člen SČVU.

Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém předměstí Českých Budějovic, měl hudební nadání, jako mladý hrával občas na varhany v kostele sv. Jana Nepomuckého; v letech 1924 - 1928 studoval kreslení a matematiku na místním Učitelském ústavu a v první polovině třicátých let ještě 4 semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Pedagogickou dráhu začal v roce 1928 na škole v Českých Velenicích, po událostech v ČSR v roce 1938 se musel učitel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat, přešel do školy v Mladé Vožici a odtud pak v roce 1940 do Tábora. Po třech letech působení na místních školách byl (1943) za spolupráci s odbojem německými okupanty zatčen a uvězněn (v Táboře, Kladně) a pak internován až do konce války v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu. Po návratu domů (v květnu 1945) dále vyučoval na různých táborských školách (1945-1959) a 12 let působil jako pedagog v táborské Lidové školy umění (1959-1971).
[editovat]Malíř, grafik, kolážista a fotograf

V Českých Velenicích se Valter setkal s Josefem Bartuškou a ten jej v roce 1931 přivedl do avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie (skupina navazovala na český poetismus i na některé podněty surrealismu). Tady Valter brzy upoutal svojí uměleckou nekonvenčností, stal se členem Linie, přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, kolážista a fotograf. V roce 1939 byl přijat do Sdružení jihočeských výtvarníků.
Rozpad skupiny Linie, okupace ČSR i vězení přerušilo Valtrův slibný rozběh v malířské tvorbě. Po návratu (1945) se vrátil k malování, především přírody a krajiny, ale profiloval se také jako výtvarník s velmi originálním viděním světa a vlastním názorem. Po únoru 1948 i v pozdějších dobách názorové střety jak s politickými funkcionáři, tak s funkcionáři SČVU měly za následek nejen nepřijetí jeho prací na výstavy, ale způsobily i vážné zdravotní problémy (např. poté, co v letech 1966 - 1968 zastával funkci předsedy krajské organizace SČVU byl v prvních letech „normalizace“ šikanován), které dokonce načas omezily jeho tvorbu.
Karel Valter pilně tvořil až do svého vysokého věku. Odborná kritika dnes jeho práce z předválečného období hodnotí jako ojedinělé v českém umění pro jejich směřování ke konstruktivní skladbě, do oblasti vizuální poezie a i surrealistické imaginace. V poválečné tvorbě patří k charakteristickému Valterovu přínosu zejména velmi osobitá krajinomalba. Jeho obrazy obsahují množství velmi složitých představ, jejich silná působivost je dána jasností každé výpovědi s důslednými kontrasty barev, dramatický účinek obrazu je často dosahován převrácením navyklého řádu. Počátkem 60. let vznikaly jeho první tempery a velmi působivé kresby a grafiky. Těžištěm Valtrovy tvorby však stále byla olejomalba na plátnech.
[editovat]Výstavy a ocenění

Karel Valter svá díla vystavoval již od roku 1931, celkem měl 65 samostatných a 140 společných výstav. Valter je autorem ilustrací 12 knih, držitelem mnoha cen a uznání a jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze, v Brně, Pardubicích a Hluboké nad Vltavou a také v zahraničí.
V roce 1992 měl výstavu v Linci a v Paříži, v roce 1999 byly instalovány dvě velké výstavy (Český Krumlov a v Karlovy Vary) s více než 200 exemplářů. Obě výstavy byly pro velký úspěch prodlouženy.
Poslední výstavy měl nestor jihočeských malířů v roce 2004 v Praze a v roce 2006 v Plzni.
Pedagog a umělec Karel Valter byl jmenován Čestným občanem Tábora.
U příležitosti nadcházejícího 100. výročí narození Karla Valtera proběhla (10.9. – 8.11.2008) v Galerii 140 v Táboře výstava obrazů, tisků a papírotisků vytvořených umělcem v období od počátku šedesátých let minulého století.
Výstava "Krajina" - grafika a kresby Karla Valtera - Galerie U radnice, Tábor, 8.7. - 4.;9.2009
In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Valter

********
Malířská a grafická tvorba Karla Valtera (1909–2006) se odvíjela ze dvou odlišných situací. Ve 30. letech se propojuje s aktivitou jihočeské skupiny Linie, která představovala významné avantgardní uskupení malířů, básníků a fotografů (J. Bartuška, O. Nouza, E. Pitter, A. Novák, K. Fleischmann, K. Valter ad.; výstava skupiny Linie proběhla roku 2004 v Obecním domě v Praze). V té době se autor dotýkal problematiky geometrické abstrakce: pracoval, převážně v kresbách, s jednoduchými tvary a liniemi a podobně je používal i ve fotografii v konstruktivisticky komponovaných dvojobrazech, zaměřených opět k jednoduchým formám, ale také k organickým detailům. Z jeho autorských knih, jako bylo Moře, a z fotografické tvorby nebo z kreseb, jako byla Krajina s rybníky, se pak odvíjela druhá linie jeho uměleckého zaujetí, které se po 2. světové válce soustředilo ke krajinomalbě. Valterova pozornost směřovala a zcela přilnula ke krajině jeho domova, jistě posílena i otřesným zážitkem věznění v Terezíně a Buchenwaldu. Nejde tu však o pouhou předmětnou realitu, o topografii, ale o hledání a nalézání míst, která se stávají prostorem průniku k povaze nebo pratvaru krajiny, tato místa však zůstávají stále podstatně domovem. „Patří k podstatě našeho světa, že je jeho centrálním jádrem část, s níž jsme převážně obeznámeni, v níž se cítíme bezpečni, kde není takřka nic třeba objevovat, kde každé očekávání již bylo anebo může být typickým způsobem vyplněno, a tuto část nazýváme domovem. Domov není pouze náš individuální…,“ napsal J. Patočka ve své knize Přirozený svět jako filosofický problém (1970).
Ve Valterově poválečné tvorbě se toto zaujetí stále více stupňovalo do strukturálních problémů obrazu, v nichž je zvažována a promýšlena jeho tvarová a barevná problematika. Obrazy tvoří zvláštní charakteristiky míst, detaily se stávají jejich symbolickými, často monumentalizovanými znaky. Obrazová struktura zachycuje jejich proměnlivost, proces jejich neustálého vznikání, ustavování a zanikání, spontánnost přírodního procesu nachází výraz v expresivní gestičnosti Valterova malby. V řadě jeho skicáků nebo zápisníků (je jich od 50. let několik desítek) nacházíme odkazy k dalším symbolickým vrstvám obrazu, které se rodí z akustiky vjemu. Poznámky o tichu, zpěvu a zvucích v souvislosti s atmosférou, ale i barvou a tvary poukazují k další oblasti Valterovy tvorby, kterou byla odpočátku hudba, nejen prováděná, ale i komponovaná. Názvy některých skladeb nás tak zase zpětně přivádějí k umělcovým obrazovým tématům: Krajina s rybníky (1935) nebo Píšťala pro noc (1936).
Transformace místa do znaku, jednoduchého tvaru nebo téměř samonosné obrazové struktury byla příznačná i pro situaci krajinomalby v českém moderním umění na zlomu 50. a 60. let, což dokládají například Sýkorovy Zahrady z té doby nebo obrazy Jiřího Johna a Oldřicha Smutného. Transformační proces uvolňoval možnosti malby, směřující u mnoha umělců nejen k abstrakci, ale i k radikálnímu přehodnocení tématu krajiny a přírody v českém moderním umění, pro něž zůstávají stále skoro osudovým tématem.
Jan Rous
In: http://www.topicuvsalon.cz/index.php?view=article&catid=34:minule&id=52:karel-valter&option=com_content&Itemid=37