Seznam děl umělce Mědílek Jiří

1954
Narozen 29. 8. v Náchodě.
1973
Vyučil se litografem a později pracuje v grafických profesích. S manželkou a s prvním z pěti synů se stěhuje do Zblova u České Skalice.
Maluje řadu lineárních obrazů s figurální inspirací a v následujících letech série Kompozic a Krystalů.
1979
Maluje první obrazy krajin, které se stanou v dalších letech dominantou jeho díla.
1985
První výstavu jeho obrazů ve Vysokoškolském klubu v Praze zahajuje Jiří Reynek.
V následujících letech se soustavněji věnuje grafice.
1986
Po vážné nemoci opouští zaměstnání a věnuje se pouze volné tvorbě.
1990
Výstava v Městském muzeu v Jaroměři.
1991
Výstava v Galerii výtvarného umění v Náchodě.
1992
Spolu s Martinem Součkem a Janem Kapustou zakládá nadaci Arbor vitae.
1993
Společně s Václavem Boštíkem vystavuje v Městském muzeu v Lanškrouně.
1994
Účastní se výstavy Z českého výtvarného umění v Muzeu a galerii Litomyšl.
1996
Probíhá série výstav mj. v Obecní galerii Beseda v Praze, v Galerii Pecka v Praze a v Galerii výtvarného umění v Náchodě. V nakladatelství Pavel Maur vychází první sbírka jeho básní Bílé písmo. Účastní se výstavy Zpřítomnění v Galerii Klatovy / Klenová.
1997
Jeho manželka zakládá nakladatelství Opus. Upravuje vydávané tituly a podílí se na ediční činnosti nakladatelství. Výstava v Galerii Artgument v Montbazonu ve Francii a v Muzeu a galerii Litomyšl.
1998
V rámci stipendia v Jüdisches Museum Rendsburg pracuje čtyři měsíce na severu Německa. Výstava v Galerii moderního umění v Roudnici n. L.
1999
V Galerii U bílého zajíce v Praze vystavuje práce na papíře. Účastní se výstavy České moderní umění, La Civica Raccolta del Disegno di Salo, Itálie.
2002
Výstava v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech a v Galerii Pecka v Praze.
2003
Výstava v Českém centru v Mnichově.
Účastní se výstavy Umělecká beseda 1863-2003 v Galerii hlavního města Prahy.
2004
Účastní se výstavy Kresba, kresba, Česká kresba 80. let 20. století v Západočeské galerii v Plzni.
2005
Výstava v Dreikönigkirche v Drážďanech, v Galerii České pojišťovny v Praze a v Českém centru v Římě.


žije a pracuje ve Zblově a v Martínkovicích.
In: http://www.art.cz/?page=umelcilist&autor=234&target=umelec * * * * * Obrazce a krajina v dvojjediné splývají
14:30 | 19.2.2007
Radek Wohlmuth
Recenze - Jiří Mědílek žije na venkově, ale vystavuje v Praze poměrně pravidelně a často. I když ne tak, aby jeho obrazy zevšedněly.
Během let si malířský solitér vytvořil specifický a snadno rozpoznatelný styl, který se stal něčím jeho osobní značkou; přesto na tomto místě neustrnul. I když neprochází křečovitým skokovým vývojem, jeho umění se jasně proměňuje, přičemž je zřetelně podmíněné především samo sebou.
Mědílek (1954) patří mezi ty, kteří při tvorbě podstupují ten stále méně populární a zdlouhavý přístup charakteristický tím, co se dá velmi nekonkrétně, nicméně přesně nazvat prací (intelektuální i fyzickou) a snahou o harmonickou dokonalost.

Nespoléhá na postmoderní kompilace, vnější efekty, stylové experimentování nebo výrazné exprese jakéhokoli typu. Naopak stopu jeho štětce často ani nenaleznete, geometrizující kompozice je typická klidnou vyvážeností a kolorit jeho obrazů povstává ze "špinavých" barev země.
Ani tematicky zdálo by se není příliš vynalézavý. Ale tady je jeden z hlavních kamenů úrazu. Přestože jsou jeho obrazy mysli srozumitelné, člověk se při nich musí spoléhat na svou zkušenost, protože Mědílkova plátna mají hraniční charakter. Jsou to v podstatě geometrické kompozice, ovšem vyabstrahované až na dřeň z reálného předobrazu.

Mědílek kombinuje formální odkaz klasické moderny a citlivost, která je typická pro místní prostředí. Chtělo by se říct, že je to abstraktní malíř a jedním dechem s tím i krajinář - protože právě krajina je to, co se u Mědílka skrývá pod povrchem. Krajina nebo interiér, jinými slovy krajina pokoje. Obojí kultivované, kulturní, důvěrně známé, ohoblované civilizací do pěstěné podoby.
Na jeho právě probíhající výstavě s názvem "Vně-uvnitř týž bod" v pražské galerii Havelka najdete necelé dvě desítky pláten z poslední doby. Jak název naznačuje exteriérů i interiérů. Vně a uvnitř je obecně vzato základní prostorové rozlišení. Bod je zástupný útvar, od kterého se ale většinou prostorotvorné vztahy odvíjejí. Je těžké se dohadovat, co jím měl Mědílek opravdu na mysli.

Vzhledem k tomu, že jeho "vně" i "uvnitř" je konstruováno na podobných základech, může jít o jakousi základní stavební jednotku Mědílkova dvojjediného abstrahujícího světa, který je de facto stejné podstaty. Nabízí se ale i další řešení. Je zvláštní, že jeho prostory jsou utvářené člověkem a pro člověka, ale lidi na nich nenajdete.
I když se může zdát, že jsou absolutně vyprázdněné, pravda to úplně být nemusí. Pohled z okénka letadla také zabstraktní krajinu a dodá jí jinou dimenzi a širší souvislosti; ale to neznamená, že v ní všechny ty "malé" konkrétnosti opravdu nejsou.

Jestliže se členitý terén na Mědílkových obrazech obrátil v pravidelné čisté plochy, postava někde u horizontu se pravděpodobně mohla změnit právě v bezrozměrný bod. - podobně jako člověk, který je v místnosti, sám sebe v podstatě vnímá jen jako jakési nehmotné abstraktní já.
Mědílkovo umění je možná na první pohled prosté, ale rozhodně není jednoduché. Jeho obrazy mají kontemplativní charakter, jsou čisté, zvláštním způsobem pokorné. Jejich estetická harmonie neotupuje, ale jitří pozornost a otevírá zadní vrátka pro širší vnímání. Je to zajímavá alternativa současné většinové produkce. Není se čemu divit, že si získávají respekt napříč generacemi.
Jiří Mědílek: Vně - uvnitř týž bod, Galerie Havelka, Praha. Výstava trvá do 28. února. In:http://aktualne.centrum.cz/kultura/divadla-a-vystavy/clanek.phtml?id=359827