Seznam děl umělce Rembrandt

(1606 - 1669)
Syn mlynáře Harmena Gerritszoona, jenž přijal přídomek Rijn podle mlýna u Wittepoortu. Jako nejnadanější ze sourozenců šel studovat; 1620 se zapsal na leydenské universitě jako posluchač literárních věd brzy však universitu opustil a vstoupil do učení k místnímu malíři J. van Swanenburgovi, u něhož pobyl tři léta; pak strávil půl roku v dílnách P. Lastmana a J. Pynase. 1625 začíná v Leydenu samostatně pracovat; zprvu s malířem Janem Lievensem, jenž má vliv na jeho rané práce. Už v Leydenu získává žáky (G. Don). Již jako proslulý malíř se 1632 přestěhoval do Amsterodamu, kde žije - kromě několika cest po Holandsku - trvale až do smrti. Je zahrnován objednávkami obrazů, zejména podobizen. 1634 se oženil se Saskií van Uylenburgh, sirotkem po bohatém starostovi města Lecnwardenu. Úspěch jeho umělecké práce a majetek jeho ženy mu zajistily blahobyt. Začínal sbírat italské obrazy, současné i staré, drahé šperky, kostýmy a orientální zbraně; měl největší sbírku antik. Přestože vydělával velké částky, jeho sběratelská vášeň byla příčinou jeho finančních nesnází již na konci třicátých let. Léta šťastné pohody a životního štěstí skončila nadobro 1642, kdy mu zemřela milovaná žena a počaly doléhat tísnivé finanční poměry. K ošetřování jediného syna Tita (ostatní tři děti zemřely) si najal chůvu Geertghe Dircx. Když ji 1649 vyhnal, přišla do domu Hendrickje Stoffelsová, prostá, ale ušlechtilá dívka, jež se stala jeho druhou ženou. Sňatek nebyl nikdy úředně uzavřen kvůli dědictví po Saskii.

Od vystavení Noční hlídky (1642) se veřejné mínění obrátilo proti Rembrandtovi; dostával stále menší zakázky, brzy upadl do dluhů a v padesátých letech se finančně zhroutil. 1658 došlo k aukci domu a sbírky; nevyrovnal se však se všemi věřiteli, takže dluhy rostly. Aby se zbavila dotěrných věřitelů, přijala Hendriskje s Titem 1660 do svého obchodu uměleckými předměty Rembrandta jako zaměstnance s podmínkou, že jim bude za zaopatření odvádět celou svou uměleckou produkci. V malé skrovné domácnosti vládla láska a skromnost; 1654 se narodila Hendrickji dcera. Ke kruhu Rembrandtových přátel patřili přední politici, umělci a učenci Amsterodamu: Huygens, Uytenbogaert, Six, J. Asselyn ad. Předpokládaná známost s Komenským není doložena. V posledních letech života žil Rembrandt v osamění (1662 zemřela Hendrickje, 1668 syn Titus), prohlubovaném neporozuměním veřejnosti k dílu jeho stáří. Až do smrti ho neopustila sběratelská vášeň, pro niž se dostával do závislosti na spekulantech. Chudobu překonával odříkavostí a oproštěností. Je pochován ve Wcsterbeku. Rembrandtovo dílo patří k nejrozsáhlejším v novověkém malířství. Obsahuje asi 800 obrazů, 300 grafických listů (většinou leptů a suchých jehel) a 2000 kreseb. Vyšel z caravaggiovského slohu holandských následovníků Elsheimerových, avšak nestal se „drobným mistrem“, k čemuž ho předurčovalo leydenské umělecké prostředí. Již v tomto časném období užívá dost osobitě temnosvitu, který se stane jeho nejvlastnějším malířským prostředkem. Od počátku usiluje proniknout k podstatě života a lidské bytosti. Jeho podobizny jsou volnými variacemi na věčná témata o člověku. 1629 začíná řada vlastních podobizen, jichž namaloval přes šedesát. Sebe, příbuzné i ostatní modely s oblibou oblékal do fantastických orientálních krojů, jež podle jeho názoru odpovídaly biblickým dobám. V Amsterodamu (od 1632) se stává vyhledávaným portrétistou. Nad svými soupeři (T. de Keyser, N. Elias, D. Santvoort) získává převahu produchovněním, které vkládá do tváří portrétovaných. Obraz Anatomie dr. Tulpa (1632) je kompozičně sjednocen světlem, vyzařujícím z mrtvoly. V biblických výjevech se stále pronikavěji uplatňuje osobní prožitek. Jedinečnost okamžiku v nich nahradila nečasovou epičnost. Podobizny známých osobností jsou věrné a fantastické zároveň. Po 1634 se vypořádává s italskou barokní malbou. Vznikají plátna velkého formátu, dramatické kompozice s nadsazenou pohybovostí postav. Vrcholným dílem, které zároveň ukončuje barokní období, je Noční hlídka (1642); v řadě holandských skupinových portrétů představuje „slavnostní proklanlaci nové svobody fantazie“ (M. Dvořák). Rembrandt přenesl kompoziční principy italského církevního barokního malířství na světský obraz a použil jich k tomu, aby dodal scéně z městského života fantastický smysl. Divák má dojem, jako by se v nejbližších chvílích ocitl mezi střelci, kteří nastupují za blíže neznámým účelem. Název Noční hlídka vznikl až na konci 18. století; jde o nástup střeleckého oddílu kapitána Banninga Cocka a obraz byl objednán 1639 zároveň s jinými skupinovými podobiznami od druhých malířů jako výzdoba sídla amsterodamské gildy střelců - Kloveniersdoelenu. Obraz způsobil skandál. Rembrandtův umělecký záměr byl chápán jako podivínská schválnost. Střelci byli na malíře rozhořčeni, protože všichni museli zaplatit za podobiznu 100 zlatých, ačkoli někteří byli částečně nebo úplně zakryti; nelíbilo se jim také, že s jejich podobou nakládal malíř velmi svobodně. Po Noční hlídce nastává v umělcově tvorbě vnitřní uklidnění, v podobizně ustupuje vnější exotičnost a promlouvá vnitřní život zobrazovaného. Od čtyřicátých let vyhledává Rembrandt stále častěji náboženská témata. Krista a světce představuje jako skutečné lidi s lidskými myšlenkami a city, ale s hlubokým duševním životem. Od padesátých let roste jeho pozdní dílo, pro něž je dnes nejvýše ceněn. Kolorit se omezuje na několik základních barev (černou, bílou, červenou a žlutou), jež spájené navzájem vytvářejí netušené bohatství odstínů. Také malířské podání dosahuje neobyčejné svobody. Barevná pasta, nanášená někdy přímo špachtlí, dostává podobu bohatých členěných struktur, v nichž hmota je úplně podrobena a slouží jako nositel umělecké hodnoty. Houbraken zachoval Rembrandtův výrok, že obraz je tehdy hotov, když malíř vyjádřil, co chtěl; co divák považuje za skicu, může být podle umělcova cítění definitivní dílo. Rembrandtův způsob podání, jeho malířský rukopis, se stává stále více spontánním výrazem jeho ducha. Každého člověka zobrazuje jakoby v jeho osudovosti; vlastní podobizna, k níž se v posledních letech nejčastěji obracel, je osobní zpovědí, soudem nad sebou samým. Hledá v ní pravou podstatu člověka a klade si poslední otázky po smyslu života.

Rembrandt se svou tvorbou odpoutává od uměleckého vývoje své doby a místa. Jako universálně nadaný umělec vyvrcholil holandskou malířskou tradici a zároveň vytvořil dílo, jež svou všelidskou hodnotou bude věčně aktuální.

Vyňato z Encyklopedie světového malířství - Autorský kolektiv pod vedením PhDr. Sávy Šabouka DrSc.; nakl. Academia ČSAV 1975.
________________________________________
Zpět na galerii autora



In: http://www.artchiv.cz/show.php3?action=explore_bio&id=164&session=04nd10r10y07h53t2006 * * * * * Rembrandt Harmensz van Rijn was born on July 15, 1606 in Leyden, Holland. He was the eighth child of Harment Gerritsz van Rijn, a miller, and Neeltgen Willemsdochter van Zuytbrouch, the daughter of a baker. Rembrandt entered the Latin School at Leyden at the age of seven, and seven years later, on May 20, 1620, enrolled at Leyden University as a student of letters. Before the end of a year, he left the university to pursue a career in painting. In 1621, he entered the workshop of Jacob Isaacsz van Swanenburgh for a three year apprenticeship with this minor architectural painter. In 1624, he studied for six months with Pieter Lastman in Amsterdam. He then returned to his hometown where he lived until 1631, when he moved again to Amsterdam to seek greater advantages.

In June of 1634, Rembrandt married Saskia van Uylenburgh, the cousin of his landlord, Hendrik van Uylenburgh, an art dealer and publisher. Saskia came to him with considerable means. Rembrandt and Saskia lived in prosperity through their years together, Rembrandt enjoying the comforts of life. Filippo Baldinucci, an Italian writer, wrote in 1686: "He often went to public sales by auction; and here he acquired clothes that were old-fashioned and disused as long as they struck him as bizarre and picturesque, and those, even though at times they were downright dirty, he hung on the walls of his studio among the beautiful curiosities which he also took pleasure in possessing, such as every kind of old and modern arms — arrow, halberds, daggers, sabres, knives, and so on — an innumerable quantity of exquisite drawings, engravings, and medals, and every other thing which he thought a painter might ever need."

Saskia bore him four children — three died in infancy; his fourth child, Titus, was born in 1641. After Saskia's death in 1642, Rembrandt developed a liaison with Geertghe Dircx whom Rembrandt engaged as Titus' nurse. The outcome of this unfortunate relationship was a breach of promise suit which dragged out until 1650, and resulted in her confinement in a mental hospital.

Hendrickje Stoffels was a servant in Rembrandt's home at this time, and apparently replaced Geertghe in his affection. In order to retain his small estate from Saskia's will, they could not be married. While she was generally recognized as his wife, the church authorities objected to the illegal relationship. She was repeatedly called before the Church Council and sternly admonished, and was punished by exclusion from the Lord's Supper. Hendrickje bore him a daughter, Cornelia.

Economic conditions seemed to worsen for Rembrandt as the years went on. Hendrickje and Titus formed a business partnership for dealing in paintings and objects of art in order to protect Rembrandt from his creditors, and subsequently made Rembrandt their employee. In 1656, Rembrandt was declared bankrupt, and an inventory was made of the whole contents of his house in the same year. Sales of his house and effects took place in 1657-58, and from then until the end of his life all the money he earned had to go to his creditors, whom he never satisfied. Hendrickje died in 1664; and Titus married in 1668, and died in September of the same year. Rembrandt died October 4, 1669, and was buried in the Westerkerk in Amsterdam on Octobers.

IN: http://www.centaurgalleries.com/Artists/Artist.cfm?ArtistID=00195

Fotografie