Umělci

Informace

Nová díla

Seznam děl umělce Oriešek Peter

Peter Oriešek (28. srpna 1941Dolná Súča - 18. října 2015,[1] Praha) byl slovenský sochař, medailér a malíř, působící v Praze.

 


Peter Oriešek (28. srpna 1941Dolná Súča - 18. října 2015,[1] Praha) byl slovenský sochař, medailér a malíř, působící v Praze.


 Obsah



 


Život[editovat | editovat zdroj]


Peter Oriešek studoval na Strednej škole uměleckého priemyslu v Bratislavě (prof. Ľudovít Korkoš) a v letech 1960-1966 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v sochařských ateliérech prof. Jana Kavana a Josefa Malejovského. Po absolvování školy byl sochařem ve svobodném povolání, vystavoval od roku 1969. Jeho žena Petra Oriešková je malířka.


Od roku 1995 působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, a od roku 1999 také na VŠUP. Byl členem Asociace umělců medailérů, zakládajícím členem skupin Tolerance a Lipany (1989), členem SVU Mánes (1991) a občanského sdružení Figurama (2001). Zemřel v Praze 18. října 2015.


Dílo[editovat | editovat zdroj]





 

Peter Oriešek, Minotaur (bronz), 2011, v. 62 cm



Sochařská tvorba[editovat | editovat zdroj]


Peter Oriešek ukončil studia v době, kdy se na domácí scéně projevil odklon od abstraktního umění a otevřel se prostor pro brilantní kreslíře, kteří vstřebávali podněty pop-artu, hyperrealismu a zejména širokého proudu nové figurace spojeného s obnoveným zájmem o tělesnost.


Na počátku 70. let, inspirován cestou do Řecka, vytvářel sochařské kompozice volně odkazující k mínojské kultuře a bájnému Mínotaurovi.


Jeho suverénní modelace lidské postavy je patrná i z plastik, které vystavil na počátku 70. let (Ve vaně, sádra, 1975,[2]) nebo realizoval jako sochy ve veřejném prostoru (Matka s dítětem).


Těžištěm jeho tvorby jsou však plastiky, které vycházejí ze světa vnitřních představ a snových vizí. Podobně jako některé sochy Karla Pauzera, jsou Orieškovi fantaskní tvorové metaforickým zobrazením animální podstaty člověka (Zvířata, 1987-89). Autor promítá základní lidské otázky do současných souvislostí a posouvá je do symbolické roviny.[3] (Anatomie ticha, 1970, Gask)[4]


Plastiky jsou modelované s důrazem na detail, kombinace lidských a zvířecích figur vyjadřují vybičované emoce, strach nebo násilí a jsou zachyceny v dynamických polohách. Napětí je obsaženo i v kontrastu realistické modelace figury ve vypjaté póze s plochami obsahujícími statický reliéf nebo s prvky symbolizujícími smrt a rozpad (Zánik, 1979-85). Pokud je hlavním sochařovým záměrem vyjádření dynamiky, je sousoší pojato jako rozvinutí pohybových fází jedné figury (Cesta za světlem, 1992).[5][6]


Sochy jsou primárně určené k odlití do bronzu nebo pryskyřice, ale některá komorní díla zůstala jako modely v původním materiálu - směsi včelího vosku, asfaltu a kalafuny a jsou polychromována. Peter Oriešek se zabývá rovněž reliéfní a medailérskou tvorbou, která byla vydána i jako slepotisk (Faust, 1987).[7]


Malba[editovat | editovat zdroj]





 

Peter Oriešek, Bez názvu I, nedatováno, americká retuš, 100x123 cm






 

Peter Oriešek, Bez názvu VIII, nedatováno, americká retuš, 83x125 cm



Malba se v Orieškově díle postupně osamostatnila jako svébytná, stále se rozvíjející disciplína. Expresivní pojetí, sochařská kresba nahých figur a dramatické scény plné emocí a vášní jsou charakteristické i pro kompozice rozměrných obrazů, které Oriešek maluje americkou retuší (airbrush). Mistrovské ovládnutí této techniky umožňuje malíři vytvořit dokonalou iluzi hlubokého prostoru nebo zrcadlení, sépiová barva připomíná staré kresby. Všechny obrazy jsou naplněny skrytými významy. Ženská těla jsou formálně dokonale krásná a smyslná i ve vypjatých konfliktních scénách, mužské a zvířecí figury působí jako anatomické studie renesančního malíře. Lidské a zvířecí je prolnuto navzájem v jedno chimérické tělo, mohutné svaly a šlachy jsou obnažené, žíly naplněné k prasknutí, jako memento mori z figur trčí části jejich vlastních skeletů.


Fantaskní svět malířovy imaginace je přenesen do reálného prostoru sochařského ateliéru. V kontrastu k hyperrealistickým figurám jsou do obrazu komponovány prvky sochařského instrumentáře jako sokly, sloupy, sochařské výztuže a podpěry nahrazující části těl, nebo podivné houbovité útvary, klubka šňůr nebo trubic, připomínající, že součástí tohoto světa je naše technické civilizace.


Peter Oriešek patří k předním představitelům současné generace české moderní malby a sochařství, která prostřednictvím nové figurace odhaluje vnitřní složitost člověka s jeho úzkostmi i ztajenou agresivitou a zároveň navazuje na tradice iluzivní malby.


Podle Ivana Neumanna si Oriešek zvolil výtvarné prostředky na pohled tradiční, které dávají najevo vědomí nezbytné kontinuity. Věcnost, tedy reálnost jeho tvarosloví, je zdrcující. Ne však pro dramatičnost příběhu, který dojímá, nebo pro čáru nebo formu, které udivují jistotou, ale spíše pro záhadnost a tajemnost vyvstávajících, jakoby samozřejmých tvarů, věcí světa, které zároveň ukazuje i skrývá.[8]


V poslední době byly vydány známky a obálka prvního dne vydání s kresbami Petera Orieška (2013)[9]


Realizace[editovat | editovat zdroj]





 

Peter Oriešek, Fotograf a model (3), bronz, UVN Praha




  • Matka s dítětem, Praha - Strašnice

  • Fotograf a model, Praha, UVN Střešovice

  • Dívka s klecí, Fontána v parku nemocnice Na Homolce [10]

  • Busta Václava Bendy, Karlovo náměstí v Praze [11]


Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]



  • Národní galerie Praha

  • Slovenská národní galerie Bratislava

  • Moravská galerie Brno

  • GASK (České muzeum výtvarných umění Praha)

  • Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou

  • Galerie výtvarného umění v Chebu

  • Galerie Klatovy/Klenová

  • Muzeum umění Olomouc

  • Slovácké muzeum Uh. Hradiště


Galerie[editovat | editovat zdroj]



Výstavy[editovat | editovat zdroj]





 

Peter Oriešek, Bez názvu II (Figura s atributy), nedatováno, bronz, v. 55 cm






 

Peter Oriešek, Bez názvu, nedatováno, bronzový reliéf 38x37 cm






 

Peter Oriešek, Matka s dítětem



Autorské[editovat | editovat zdroj]



  • 1969 Galerie mladých, Mánes, Praha (s Petrou Orieškovou)

  • 1986 Dům kultury ROH, České Budějovice

  • 1989 Grafický kabinet, Olomouc (s Petrou Orieškovou)

  • 1991 České kulturní středisko, Bratislava

  • 1992 Oblastná galéria Žilina

  • 1993 Galerie U prstenu (s Oldřichem Kulhánkem)

  • 1994 Peter Oriešek - Hřích a trest - kresby, Galerie Litera, Praha

  • 1995 Galerie Lazarská, Praha, Univerzitní galerie, Plzeň

  • 1996 Ostravská Univerzita, Galerie Student, Bratislava, České kulturní středisko, Praha,

  • 1996 Peter Oriešek - Kresby, Galerie Litera, Praha

  • 1997 Galerie Zámek, Český Krumlov

  • 1998 Galerie Ateliér Kateřiny Dostálové, Olomouc

  • 1998 Peter Oriešek, Krutost pravdy, Galerie u prstenu, Praha

  • 1999 Peter Oriešek - Kresby a plastiky, Ratres (Rakousko)

  • 1999 Peter Oriešek - výběr z tvorby, Městské muzeum a galerie, Hranice

  • 2001 Peter Oriešek - Kresby a plastiky, Galerie Navrátil, Praha

  • 2009 Peter Oriešek, sochy, Jan Stoss, obrazy, Galerie Diamant, Praha

  • 2014 Peter Oriešek - Kresby a plastiky, Galerie U lávky, Praha

  • 2014 Peter Oriešek - Súkromná mytológia, Galéria M.A. Bazovského v Trenčíně


Kolektivní (výběr)[editovat | editovat zdroj]



  • 1969 Výstava mladých ´69, Výstavní síň ÚLUV, Praha, Nová figurace, Mánes, Praha, 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha, Artisti di Praga, Galerie Schwarz, Milano, Die Künstler aus Prag, Galerie H. Leibich, Dachau

  • 1970 Nová figurace, Dům umění Brno, Sodobna češkoslovaška umetnost, Ljubljana, Piran, Zagreb

  • 1971 České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou

  • 1972/73 Výstava mladých 72, Galerie Fronta, Praha, Česká medaile, Paříž

  • 1975 Česká medaile, Nová síň Praha, FIDEM, Helsinki

  • 1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba, ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci

  • 1977 14. biennale Antwerpy

  • 1981 České malířství a sochařství 1900 - 1980, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

  • 1987 Obrazy a sochy. Výstava pražských členů SČVU, Mánes, Praha

  • 1987 Současná česká medaile a plaketa, Mánes, Praha

  • 1988 12/15, Jeden starší, jeden mladší, KD Vysočany, Praha

  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987 - 1988), Národní galerie v Praze

  • 1989 České sochařství 1948/1988, Oblastní galerie umění, KVM Olomouc

  • 1990 Volné sdružení Tolerance, Galerie Československý spisovatel, Praha

  • 1990 Dialog ´90 Paris-Praha

  • 1991 Lipany poprvé: Kresby, grafika, drobná plastika, Galerie Fronta, Praha

  • 1991 Proti zdi, Galerie Fronta, Praha

  • 1992 Barok a dnešek (pocta Octavianu Broggiovi), Litoměřice

  • 1993 Skutečnost a iluze, Zámek Hluboká nad Vltavou,

  • 1993/94 Nová figurace, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Východočeská galerie v Pardubicích, Moravská galerie v Brně, Dům umění v Opavě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě,

  • 1996 Česká medaile 1987 / 1996, Pražský hrad, Starý královský palác

  • 1996/97 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969-1985, Praha, Brno, Cheb

  • 1998 Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

  • 1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Cheb

  • 2002/2004 Současný akvarel / Contemporary watercolour painting, Galerie Navrátil, Praha, Galerie Caesar, Olomouc, České Budějovice, Oblastní galerie v Liberci, Brno

  • 2004 La boîte en valise - oder Die Neue Welt liegt mitten in Europa, Kunstverein, Weiden, Galerie AVU, Praha, Akademie der Bildenden Künste, Norimberk

  • 2006 Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Galerie umění Karlovy Vary

  • 2009 Figurama 09, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Centrum Kultury Zamek, Poznaň, Zlatý dům evropské kultury, České Budějovice, Berlaymont building, Brussels, Staroměstská radnice, Praha

  • 2009 Spolek výtvarných umělců Mánes (1887 - 2009) / Verein Bildender Künstler Manes (1887 - 2009), Galerie Palais am Festungsgraben, Berlin

  • 2011 Jubilanti Mánesa, Galerie Diamant, Praha

  • 2012/2013 Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951-2011


Literatura[editovat | editovat zdroj]


Publikace[editovat | editovat zdroj]



  • Holub Karel, Mladí čeští sochaři, Odeon Praha, 1978

  • Konečný Dušan, Umění a doba, Odeon Praha, 1980

  • Hošková Vomočilová Simeona, Mladá kresba, Odeon Praha, 1984


Katalogy[editovat | editovat zdroj]



  • Peter Oriešek, 1999, kat. 6 s., Městské muzeum a galerie Hranice

  • Peter Oriešek: Krutost pravdy, 1998, Tetiva Vlastimil, aut. kat., Nadace Věry Procházkové, Strakonice

  • Podoby fantaskna v českém výtvarném umění 20. století, 1998, Tetiva Vlastimil, kat. 94 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

  • České umění XX. století: 1970-2007, 2007, Tetiva Vlastimil, kat. 326 s., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, ISBN 978-80-86952-42-0

  • Figurama 09, Hološka Ľ a kol. , 2009, kat. 528 s., Typos, tiskařské závody, a.s., Plzeň, ISBN 80-903346-6-0


Odkazy[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]



  1. Skočit nahoru Zpráva o úmrtí

  2. Skočit nahoru Holub Karel, Mladí čeští sochaři, Odeon

  3. Skočit nahoru Galéria M.A. Bazovského: Peter Oriešek

  4. Skočit nahoru Peter Oriešek, Anatomie ticha (1970)

  5. Skočit nahoru Touha po světle (1992)

  6. Skočit nahoru Britské listy: Orieškova Cesta za světlem

  7. Skočit nahoru Faust, 1987, slepotisk

  8. Skočit nahoru Ivan Neumann, Zdrcující věcnost, kat. 1999, Městské muzeum a galerie Hranice

  9. Skočit nahoru Známky (Chlumecký palomino, 2013)

  10. Skočit nahoru Pražské kašny: Dívka s klecí

  11. Skočit nahoru Pamětní deska s bustou Václava Bendy na pražském Karlově náměstí 18


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_Orie%C5%A1ek

Zobrazit
Zobrazeno 1 – 4 z 4 položek
Zobrazeno 1 – 4 z 4 položek