Umělci

Košík  

Žádná díla

0 Kč Doprava a balné
0 Kč Celkem

K pokladně

Newsletter

Seznam děl umělce Kupka František

(REGNARD Paul) (*23.9.1871 Opočno - †21.6.1957 Puteaux u Paříže) - český malíř, grafik a ilustrátor působící ve Francii, účastník protirakouského odboje F. Kupka začínal jako sedlářský učeň, který ve volných chvílích maloval vývěsní štíty, krajin

(REGNARD Paul) (*23.9.1871 Opočno - †21.6.1957 Puteaux u Paříže) - český malíř, grafik a ilustrátor působící ve Francii, účastník protirakouského odboje
F. Kupka začínal jako sedlářský učeň, který ve volných chvílích maloval vývěsní štíty, krajiny a světce. Pak studoval na pražské Akademii výtvarných umění (1881-91) náboženskou malbu u Františka Sequense a na akademii ve Vídni u Augusta Eisenmengera v letech 1891-95. Roku 1895 odejel do Paříže, ve Francii se také posléze natrvalo usadil. Zprvu nepravidelně navštěvoval pařížskou Académie des Beaux Arts a Académie Julian. Od roku 1904 pobýval v Puteaux.
Kupka ve Francii kreslil nejprve dezény látek, módní kresby pro Harpers' Bazaar, ale i do humoristických časopisů. Na světové výstavě v St. Louis získal zlatou medaili, již roku 1910 byl jmenován členem České akademie věd a umění.
Za 1. světové války se účastnil českého protirakouského odboje, v řadách legie bojoval na Sommě, po zranění organizoval legie, navrhoval vyznamenání, uniformy, přednášel. Krátce po převratu působil na ministerstvu obrany, v roce 1919 byl jmenován profesorem pražské Akademie výtvarných umění, brzy se však opět vrátil do Francie. Roku 1926 získal řád Čestné legie, v roce 1931 se stal čestným předsedou Abstraction-Création. Byl členem seskupení Section d'Or, sdružujícího mimo jiné Fernanda Légera, Rogera N. F. de La Fresnaye a Roberta Delaunaye.
Kupka patřil mezi umělce světového významu, byl průkopníkem nefigurativní malby, jeden ze zakladatelů "orfismu". V prvních dílech se ozývala ještě tradice a akademismus, nad nimiž brzy zvítězily vlivy secesního symbolismu (Meditace, 1899; Vzdor-Černý idol, 1900-03; Cesta ticha, 1900; Počátek života, 1900-03).
Kupka se v té době také věnoval spiritismu, okultismu, astrologii, ale i filosofii. Stále větší smysl pro barvu vedl k jeho inspiraci fauvismem (Červeno-modrý Prométheus, 1908) a posléze - Kosmickým jarem (1911-20) - již k úplnému uvolnění námětu k pouze barevné kompozici a linii. Předznamenávají to i obrazy Děvčátko s míčem (1908) a První krok (1909), z nichž vycházejí pozdější dynamické (rotační) nefigurativní kompozice.
Stejný význam mají současně vznikající ilustrace (Recluseovy Písně písní, Aristofanovy Lysistraty, Aischylova Prométhea), především však Mallarméových básní, které právě již předjímají příklon k nefigurativní tvorbě. Červené a modré disky (1911-12), Newtonovy kotouče (1911-12) jsou plně zaujaty rotačním pohybem a zbavují se posledních náznaků reality. Dvoubarevná fuga (1912) znamenala zlom k vytvoření nového stylu, známého jako orfismus, stejně jako Vertikální plány, znamenající druhou linii bez rotujících útvarů, jejímž předobrazem bylo patrně plátno Klávesy piana-Jezero (1909). Grafické lineární prvky i barva se pak zcela osamostatnily (Plány vertikální a diagonální; Vertikální plány modré a červené; Filosofická architektura, vše 1913; Sólo hnědé čáry, 1912-13).
Po 1. světové válce věnoval pozornost osobitým způsobem a formou civilistní tematice (Mašinismus, 1924; Stroje), kterou kolem roku 1930 uzavřel, a obrátil se ke geometrické abstrakci (Abstraktní malba, 1931). Z grafických prací je dodnes známý Kupkův návrh na patentky Miss Koh-i-noor.

In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
* * * * * * Studies Historical & Religious Painting, Prague Academy

Lives & works in Montmarte, Paris

Exhibits at the Salon des Independants

New York Times proclaims him 'Creator of Orphism'

First One-Man show in Paris, Galerie Povolzky

In Alfred Barris' 'Cubism & Abstract Art' Exhibiton

Signs first Gallery Contract with Louis Carre


Selected Exhibitions


1975 Frantisek Kupka (Retrospective), Solomon R. Guggenheim Museum New York City

1958 Frantisek Kupka (Retrospective), Musee National d'Art Moderne France

1936 'Cubism & Abstract Art', Museum of Modern Art New York City
In: http://www.artnet.com/artist/553202/frantisek-kupka.html * * * * * (pseudonymum Paul Regnard)
český malíř, grafik a ilustrátor

narozen 23. 9. 1871 v Opočně
zemřel 21. 6. 1957 v Putteaux u Paříže, pohřben na hřbitově Pčre Lachaise v Paříži

Narodil se jako nejstarší z pěti dětí. Když mu byl asi rok, stěhovala se rodina do Dobrušky, kde otec získal úřednické místo.
V deseti letech mu zemřela matka a otec se podruhé oženil. Chlapec kreslil od malička. Již v dětství se naučil kreslit světce a pochopil například stínování. Macecha mimořádně citlivého chlapce nechápala, zakazovala mu kreslit a jeho kresby ničila. Proto často utíkal z domova. Sám o sobě napsal, že "byl od dětství samotář a žil smutné mládí". V pubertě silně tíhnul k fenoménu smrti, toulal se po kraji a nosil si domů lebky a kosti z náhodně odkryté hrobky. Pro hádky s nevlastní matkou ukončil již ve třinácti povinnou školní docházku a odešel do učení k sedlářskému mistru Josefu Šiškovi. Během tří let, které strávil v učení, se pilně věnoval kreslení a malování. Tehdy získal svou první "zakázku" - namaloval vývěsní štít s koníčkem pro sedlářskou firmu svého mistra. Zároveň díky svému mistru, který byl spiritistou, objevil své mediální nadání a okultismus, který mladíka mimořádně fascinoval a provázel ho celý život. Později si jako médium i přivydělával. Je možné, že tyto citově vyčerpávající zážitky přispěly k jeho sklonu k psychické labilitě.
V roce 1887 získal výuční list sedláře, ale naštěstí se svému povolání nevěnoval. Je to zásluha Josef Archleba, který byl starostou a podnikatelem v Dobrušce, rozpoznal chlapcovo nadání a přesvědčil otce, aby mu dovolil věnovat se malířství. S jeho pomocí se začal učit malířem u ředitele speciální školy v Jaroměři profesora Aloise Studničky. Kupka v té době usilovně maloval postavy svatých, vývěsní štíty obchodů, barokní architekturu a plastiky. Svou první skutečnou zakázku získal v sedmnácti letech - byl to obraz svatého Josefa. Na jaroměřské škole získal dobrou průpravu, prof. Studnička ho podněcoval ke studiu folkloru, islámského ornamentu a zejména díla Josefa Mánesa.
V roce 1889 konečně začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze u Františka Sequense v ateliéru historické a náboženské malby. Patřil k nejtalentovanějším studentům, ale potýkal se s hmotnou nouzí. Přivydělával si jako spiritistické médium. Maloval pod vlivem nazarénismu (malířský romantický směr zobrazující většinou náboženské náměty). V Praze ho zajímal také folklor a stal se poctivým vlastencem. Svá první díla podepisoval slovanským jménem Dobroš. Z pražských provinciálních poměrů však odchází roku 1891 na Akademii výtvarných umění do Vídně k profesoru monumentální malby Augustu Eisenmengerovi. I zde vládne akademický styl, Kupka se však daleko více zajímá o literaturu a filozofii. Po roce opouští akademii a hledá dál. Doplňuje své vzdělání usilovnou četbou nejrůznějších spisů - Platona, Kanta, Schopenhauera a Nietscheho, četl knihy o východních náboženstvích a okultních vědách, studoval astrologii a alchymii a hudební skladbu. Když do Vídně přijel excentrický filozof - malíř Karl Diefenbach, je jím okouzlen. S jeho ostatními stoupenci i Kupka se stává vegetariánem, oddává se kultu slunce, cvičí nahý v přírodě a společně s ostatními diskutuje a medituje. Zkoumá vliv svého fyzického stavu na citlivost k barvám. Tehdy se podepisuje Farbenmensch či Farbensymfonist (Člověk barev, Symfonik barev). Když rozhled svého guru shledal krátkozrakým, rozchází se s Diefenbachovou skupinou. Jako malíř se ve Vídni poměrně rychle proslavil, upozornil na sebe obrazem Poslední sen umírajícího Heina. Maloval pak zakázky pro vídeňskou aristokracii i pro české vlastence a portrétoval i císařovnu Sisi.
Nakonec mu prostředí Vídně duchovně nestačí. Když získal stipendium průmyslníka a mecenáše Vojtěcha Lanny, odjel roku 1895 do Paříže, která mu nabídla volnější bohémský způsob života. Žil zde spolu se svou dánskou přítelkyní Marií Bruhnovou v okruhu anarchistických intelektuálů. Zprvu cestoval po Francii, Anglii a Skandinávii a v roce 1896 se usadil v Paříži na Montmartru. Živil se litografiemi, kreslil módu i satiru a stával se postupně významným karikaturistou a malířem symbolistou. Reprodukce jeho obrazů v Čechách otiskoval časopis Volné směry a spolek Mánes ho často zval k výstavám. Mezi jeho přátele doma patřil zejména Josef Svatopluk Machar.
V roce 1904 se podruhé oženil a o dva roky později se odstěhoval do dvojdomku se zahradou v Putteaux u Paříže, který koupil společně se sochařem Duchamp-Villonem. Znovu u něj propuká studijní vášeň a navštěvuje přednášky z fyziky, biologie a fyziologie na Sorbonně, studoval mikrostruktury a kosmologii, zajímal se o teorii relativity, o manifest futurismu i experimenty nové skladby. Kupka se tak stal jedním z nejvzdělanějších umělců vůbec. Jeho veškerá studia i práce však směřovala k abstrakci. V roce 1912 vystavil v Paříži poprvé své abstraktní obrazy, které způsobily smích, rozpaky a vyvolaly nelítostnou kritiku.
Po mobilizaci v roce 1914 se přihlásil spolu s Otto Gutfreundem a Emilem Fillou jako dobrovolník do francouzské cizinecké legie a bojoval na řece Sommě. Na vojenské strádání byl tehdy již starší, a tak musel brzy pro špatný zdravotní stav z fronty odejít do zázemí. Na přání T. G. Masaryka, který tehdy v Paříži působil, se stal předsedou výboru České kolonie v Paříži. Po příchodu legionářů z Ruska pomáhal v týlu s organizací české armády ve Francii a pod pseudonymem Dalny tvořil propagační plakáty, pohlednice a protirakouské karikatury. Navrhl také uniformy a prapor legií. Když byla armáda českých dobrovolníků uznána jako součást stálé francouzské armády, bojoval v ní opět až do roku 1918. V bitvě u řeky Aisne byl raněn a poté byl oceněn Řádem důstojníka Čestné legie. Za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána.
Po válce se vrátil do Putteaux, kde vyučoval své žáky v ateliéru a pokračoval ve svých malířských výzkumech. Žil dosti chudě a maloval v izolaci. Kupku trápilo, že je přehlížen a nepochopen, ale sám nijak nepřispíval k tomu, aby jeho dílo proniklo ke konzumentovi. Přišel mu vhod stálý plat, když se na přímluvu architekta Josefa Gočára stal v roce 1919 profesorem na pražské Akademii výtvarných umění. V této funkci coby patron českých stipendistů výtvarného umění v Paříži působil do roku 1938.
V roce 1920 se seznámil s bohatým průmyslníkem Jindřichem Waldesem, který se stal jeho mecenášem a předním sběratelem. Ač byli oba absolutně rozdílní, vyvinulo se mezi nimi silné přátelství. Waldes mnohokrát vypomohl Kupkovi finančně a zakoupil řadu jeho děl, zejména z období jeho rané tvorby. Kupka spolu s Vojtěchem Preissigem pro něj navrhli slavnou ochrannou známku Koh-i-nooru v podobě dívky s patentkou v oku Miss KIN. I s Waldesovou pomocí byla jeho finanční situace neutěšená, Kupka se cítil nepochopen a prožíval vážné nervové krize. V takových chvílích své obrazy ničil nebo je přepracovával. Byl vždy silným individualistou a tak se ocital v izolaci. Velmi nesnadno navazoval kontakty se sběrateli a v obchodních záležitostech byl naprosto nepraktický.
Od roku 1926 byl Kupka důstojníkem Řádu čestné legie francouzské. V roce 1931 patřil k zakládajícím členům a byl jmenován do Čestného výboru (Comité d`Honneur) sdružení Abstraction-Création. Ve stejnojmenných sbornících publikoval své teoretické texty. Byla to pro něj první satisfakce. Byl členem Société Nationale des Beaux-Arts (Národní společnost krásných umění) v Paříži, od roku 1910 byl jmenován členem České akademie věd a umění v Praze, čestným členem S. V. U. Mánes, členem Hollaru a Umělecké besedy v Praze. Jeho styky s domovem však nebyly příliš časté. Více vystavoval ve Francii a v Americe, kam se postupně přesouvalo centrum moderního umění.
Během druhé světové války byl nucen prchnout jako promasarykovský aktivista před nacisty do Beaugency u Orléansu v Le Loiret a tamtéž odvézt všechna svá díla. V té době trpěl vážnými nervovými krizemi a depresemi, potížemi s vyjadřováním, ztrátou sluchu a neurastenií. Byl několikrát hospitalizován. Po osvobození se vrátil do Putteaux a opět pracoval. V roce 1947 navštívil naposled Československo, když přivezl jako dar městu Dobrušce portrét svého otce. Po válce na oslavu jeho sedmdesátin se v Praze konala velká výstava jeho prací a česká vláda koupila asi 40 jeho děl, které však veřejnost přijala s rozpaky.V červnu 1957 zemřel na rakovinu.


O Kupkovi
V roce 1931 připsal Kupkovi průkopnictví v abstratním malířství Alfred J. Barr jr., od 50. let se k jeho odkazu vrací postupně celá řada badatelů. V Čechách se mu trvale věnovala Ludmila Vachtová, která v první skutečně vědecké zásadní monografii (vyd. 1968) o něm napsala, že byl "temperamentem hédonický asketa, myšlením racionalistický romantik, mystik materialismu, fanatik symbolické představy a konstruktér čistého pojmu". Autor první knižní monografie u nás byl Emanuel Siblík, pak Miroslav Lamač. Americká sběratelka umění českého původu Meda Mládková bojovala vytrvale o Kupkovu prezentaci od roku 1956, kdy se s ním seznámila a kdy ji okouzlilo jeho dílo. V roce 2003 otevřela expozici jeho obrazů v Muzeu Kampa v Praze.


Kupkova rodina

Otec Václav Kupka byl notářským úředníkem v Opočně. V roce 1872 získal místo obecního tajemníka v Dobrušce.
Matka zemřela, když bylo chlapci asi 10 let. Otec se pak znovu oženil.
První Kupkovou ženou byla Dánka Marie Bruhnová, s níž se oženil roku 1894. Byla módní návrhářkou a o dost starší než Kupka. Zemřela roku 1898.
Druhou ženou byla Eugénie Cécile Straubová ( řečená Nini), s kterou se oženil roku 1904 a s níž se přestěhoval do Putteaux. Pomáhala mu vydatně s korespondencí a v obchodních záležitostech.

Dílo

Raná malířská tvorba
se v posledním desetiletí 19. st. vyznačovala prvopočátečným popisným realismem a později v Paříži se stal impresionistou a zručným symbolistou se sklony k duchovnosti a mystice.
Poslední den umírajícího Heineho
cyklus Cesta ticha
Čarodějnice
Šeherezáda
Quam ad causam sumus? (Proč existujeme?)
Hymna na vesmír
K světelným výšinám
Radosti života-Balada (1901 - 02; symbolická alegorie smyslů a erotiky)
Podzimní slunce
Biblioman
Prométheus (cyklus kreseb a akvarelů z řecké mytologie)

K metodám fauvismu (užití divokých nelomených barev pro vyjádření smyslové krásy a živočišné síly) se přiklonil v roce 1905 v Putteaux. V jeho obrazech již nejde jen o námět, ale postupně i o tvar, význam a formu.
Vlna
Voda
Archaická
Gigolettes (Pouliční holka)
Pasák
Kabaretní herečka
Rodinná
Ženská pro Galliena aj.

Kreslíř satirik
Na počátku 20. st. se živil převážně litografiemi, plakáty, kreslil módu, ilustroval knihy. Pro francouzská periodika kreslil ostré politické a sociálně zaměřené satirické cykly a stal se tak jedním ze zakladatelů moderní karikatury, vysmíval se měšťákům, armádě a bohatým, hájil práva utlačovaných. Jeho politické kresby a satiry vyšly v letech 1901 - 07 v pařížském anarchistickém časopie Koryto a v té době ho proslavily:
cyklus L`argent (Peníze)
trojdílný cyklus Mír (ohlas burské války)
protiklerikální cyklus Náboženství (1904)
Známá díla s náměty sociálními jsou např. Svoboda, Volební právo plurální v Belgii, známý je obrázek bruselského čurajícího chlapečka Manneken Pis, kropícího z vysokého podstavce dav pod nápisem Na každého se dostane.

Ilustrátor následujících děl:
L`homme et la terre (Člověk a země 1904 - 06; autor anarchista Elisée Reclus)
starozákonní milostná poezie Píseň písní (1905 - 09)
drama Erynie (1906 - 08; autor Leconte de Lisle)
Aristofanes: Lysistrata (1909 - 10)
Aischylos: Prométheus (1909 - 10)
hrdinský epos Píseň O Rolandovi
kniha básní v próze La Guirlande d`Afrodite (vyšlo 1919; autor Ferdinand Herold; Kupkovy ilustrace pod pseudonymem Paul Regnard)
román La Bataille (Bitva 1925; autor Claude Farrčre)
27 dřevorytů pod názvem Quatre histoires de blanc et noir (Čtyři příběhy bílé a černé, 1927)

Mistr abstrakce
Díky jeho úspěšným karikaturám byl finančně zajištěn tak, že se mohl pustit do velikých abstraktních pláten, o něž sice v jeho době málokdo stál, ale kterými vešel do dějin umění 20. st. Po roce 1909 se tedy začal plně věnovat malířství. Téhož roku také namaloval svůj první abstraktní obraz Nocturno. Zpočátku patřil Kupka do skupiny umělců, která pod názvem Section d`Or vystavovala v roce 1912 v Paříži (Marcel Duchamp, Robert Delaunay a Fernand Legér). Kupka tehdy na Podzimním salonu v Paříži vystavil své abstraktní obrazy Amorfa-Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika. Lidé se smáli nebo byli v rozpacích, kritika byla nelítostná. Díla ocenil jen vůdce pařížské avantgardy Guillaume Apollinaire, který nad jeho obrazy přednesl obranu "ryzího umění", které nazval orfismem (franc. orphique = tajemný; směr, kdy abstraktní linie a a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy). Jiný výtvarný kritik Valensi nazval Kupkovy obrazy "muzikalismem".
Kupku brzy přestaly zajímat diskuse s kolegy o fauvismu a kubismu a distancoval se od ostatní avantgardy, k níž patřil např. i Kandinsky, Malevič nebo Delaunay. Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoliv zařazení. Rozhodl se jít svou vlastní cestou. Již v roce 1910 napsal studii Tvoření v umění výtvarném, v níž vyložil své výtvarné názory. Odmítl "malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší", ale chtěl malovat jen "pojetí, syntézy, akordy a podobné". Např. pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu namalovat sám pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z viditelné skutečnosti. Veškerá jeho snaha směřuje k tomu, aby přes vlastní vědomí skutečnosti a všeobecných zvyklostí dospěl k prvotnímu tvaru, k dynamice pohybu, k symbolu jádra, k prapočátku tvoření. V některých obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piana, ale postupně reálný prvek mizí zcela. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction - Création. Jeho vrcholné abstraktní kompozice rozvíjejí dvě základní témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Řešil problém pohybu od fázového k rotačnímu, problém barevné harmonie a prostoru, stavby a pohybu organické hmoty, hledal výraz pro přírodní řád a jeho procesy. Inspirací mu byly všechny obory jeho zájmu - antropologie, archeologie, vesmír, astrologie, biologie, fyziologie, fyzika, optika, astronomie, moderní technika, kultura, hudba, písemnictví, příroda.
Kupka byl ve své době nepochopen, předběhl totiž svou dobu, jeho obrazy byly zatížené meditací a filozofií a byly pro nepřipraveného diváka těžko stravitelné. K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. Vždyť první smlouvu s galeristou podepsal až ve svých 80 letech. Mezi světové abstraktní malíře byl Kupka řazen přibližně až od 60. let.

Obrazy:
Klávesy piana, Jezero (1909)
Paní Kupková mezi vertikálami (1910 - 11)
Nokturno (1910)
Fuga v růžovém a bílém (1911 - 12)
Příběh o pestících a tyčinkách (1911 - 19)
Kosmické jaro I., II - Stvoření (1911 - 20)
Newtonovy kruhy (1911 - 12)
Okolo bodu (1911 - 30)
Amorfa, Dvoubarevná fuga (1912)
Teplá chromatika (1912)
Vertikální plány (1912 - 13; Harmonie klesání a stoupání, Vertikály a diagonály, Tryskání, Kosmická jara, Neodbytně bílá čára, Sólo hnědé čáry)
Katedrála (1912 - 13)
Čáry, plochy, Hloubka II (1913 - 24)
Vanoucí modře (1924)
Abstrakní malba (1930; tři černé přímky na bílém pozadí)
cyklus Čisté formy (1930)
Syntéza (1927 - 33)

Grafika a kresby - cykly ze sbírek Národní galerie vystavené v roce 1946 v Praze:
Konvenční malba (32 maleb)
Stvořené motivy (č. 33 - 63)
Svislé (č. 64 - 106)
Příčné (107 - 114)
Svislé a příčné (115 - 129)
Kruhovité (130 - 150)
Tříhranné (151 - 155)
Struktura barev (156 - 164)
Kresby (165 - 213)

Pedagogická činnost
Po válce Kupka působil jako externí profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Poněvadž nechtěl opustit Paříž, dohodl se s vedením školy, že bude ve Francii pracovat jako stálý průvodce a rádce českých stipendistů. Jeho pařížskou speciálkou prošlo mezi válkami pár desítek malířů a sochařů, např. Josef Šíma, Jan Zrzavý, Vincenc Makovský, Allén Diviš a Jan Bauch.
Výstavy
1902 Praha, výstava souboru 28 kreseb
1905 Praha, Kolín, Tábor
1906 Praha (vystaveny cykly Peníze, Mír a Náboženství)
1912 Paříž, Podzimní salón ( vystaveny první Kupkovy abstraktní obrazy Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika
1924 Paříž, souborná výstava v galerii Le Boëtie
1946 Praha, S. V. U. Mánes, Výstava životního díla 1880 - 1946 k 75. narozeninám (kurátor výstavy a autor předmluvy katalogu sám Kupka)
1946 Praha, Kramářova vila, výstava grafiky
1951 Paříž, galerie Louis Carré
1951 New York, Muzeum moderního umění, výstava vrcholných děl cyklu Pohybových rovin - začátek plného světového uznání
1958 Paříž, Museum moderního umění, první velká retrospektivní výstava
1968 Praha, Mánes
1975 New York, Guggenheimovo muzeum
1989 Praha, Anežský klášter, výstava Kupkových stěžejních děl
1990 Paříž, Muzeum moderního umění města Paříže (dnes Centrum George Pompidou), jedna z největších výstav Františka Kupky vůbec (cca 300 obrazů)
1994 Japonsko
1998 Praha, Veletržní palác
1998 Brno, Moravská galerie
1999 Praha, Rudolfinum, Kupka - Waldes, malíř a jeho sběratel
2000 Brusel, České centrum - výstava politických kreseb a karikatur
2004 Paříž, Museum d`Orsay, K pramenům abstrakce (Kupkovi věnováno více místa než světově známým abstraktním malířům Kandinskému, Malevičovi nebo Delaunayovi)
2003 Praha, stálá expozice Kupových děl v Muzeu Kampa
2004 Litoměřice, Severočeská galerie výtvarných umění, výstava Kupka Kupků (koncepce výstavy Ludmila Vachtová) In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/kupka_frantisek * * * * * Kupka František, malíř čes. (*22. září 1871 v Dobrušce). Z pražské akademie odesel záhy do Paříže a tam se usadil. Jako pražský akademik nikterak neprozrazoval zvláštního nadání, ale z Paříže zasílal kresby, které svou vervou i myšlenkovou pointou vzbuzovaly pozornost. Ve »Zlaté Praze« vyšly takto Tanec hieratický (indický) a tanec moderní (kankan) a j., až pak číslo pařížské »Assiette au beurre, s titulem Ľ Argent (Peníze), jméno [Kupka]-kovo rázem zpopularisovalo. R. 1903 vystavoval s »Manesem«, jehož je členem, také olejné malby, barevné lepty (Cesta ticha), podobizny, r. 1905 pořádal zvláštní výstavu v Praze, kde zajímaly jeho kresby, illustrace i grafické listy, které vydalo nakladatelství B. Kočího 1907. Výstavy [Kupka]-kových prací pořádány byly v Čechách v Kolíně, v Táboře. R. 1900 vyznamenán byl medaillí pařížské výstavy. [Kupka] ukázal se uměleckým temperamentem nevšední břitkosti, útočí na vše, co pokládá za vylhané a prohnilé, a dovede své nápady vtěliti kresbou virtuosní. Má něco z demoničnosti Fel. Ropse, je také znalcem ženského těla, ale i jako malíř skutečnosti vyniká lahodností barev a smyslem pro vzduchové nálady.
(In: Ottův slovník naučný)
Kupka: František, *23. září 1871 v Opočně, čes. malíř a grafik, člen Čes. ak. Svá studia začal r. 1888 na Ak. pražské u F. Sequense, r. 1892 přešel na Ak. vídeňskou, kde pracoval v atelieru Eisenmengrově, ve Vídni pobyl několik let. Nadaný kreslíř, který byl v Praze dočasně dotčen vlivem Mánesovým a Alšovým, vyvíjel se jako realista milující malbu mravoličnou ve smyslu generace mnichovské, avšak přikláněl se k formě světlé a barevné ve smyslu pleinairových výbojů jeho druhů krajinářů. Sklon k okultismu, který si přinesl do Vídně z Prahy, a láska k německé romantické poesii inspirovaly jeho první záměrná díla, vzniklá ve Vídni, veliké dekorativně pojaté plátno H. Heines Todestraum a theosofické vidiny K světlým výšinám a Quam ad causam sumus, v nichž podněcovala [Kupka]-u vznětlivá imaginace předmětná malíře k odvážným pokusům barevně technickým. Prošel tehdy těžkou krisí tělesnou i duchovní, proputoval nordické země, nakonec hledal spásu v Paříži (1895). Zprvu živil se tam jako kreslíř pro módní časopisy, namaloval světlem plein-airu zalitý obraz Knihomol (1896), ale ovzduší Montmartru a příklad kreslířů montmartreských ponoukal ho k pokusům o satirickou kresbu. Litografie Blázni (1899) a plakáty pro písničkáře montmartreské otevřely [Kupka]-ovi cestu do satir. časopisu Cocorico, Assiette au beurre, Canard Sauvage, Temps nouveaux a j.; do r. 1905 vyzrál [Kupka]. v ceněného kreslíře ilustrátora, včlenivšího se do levice kreslířů satiriků montmartreských, jíž stáli v čele Steinlen a Forain. Pronikavá pozorovatelská vloha, smysl pro humor a ironii, sdílnost impresivně zaostřené kresby vyvrcholila v cyklech Peníze, Mír a náboženství v Assiette au beurre, v nichž bil [Kupka]. ostře do poměrů soudobých. Zkušenost kreslíře a ilustrátora přišla vděk práci o ilustracích Reclusova díla Člověk a země (1904 až 1906), jíž prospěla i neobyčejná inteligence a erudice [Kupka]-ova. Ve vinětách a úvodních ilustracích tohoto díla podal [Kupka] v kongeniálních zkratkách ilustračních dějiny lidstva, od pravěku do doby nové, a úspěch díla přivedl [Kupka]-u do oblasti ilustrace knižní, v níž se vyvinul v grafika schopného ilustrovati náročná díla bibliofilská. Prvotinou byly tu ilustrace Písně písní (1905 a d.), potom ilustroval leptem Erinye Leconta de Lisle (1906-8), v nichž vyvolal živý obraz doby mykénské, doprovodil rozmarnými barevnými lepty Aristofanovu Lysistraté (1907-9), jednobarevným leptem ilustroval Aischylova Promethea (1909 až 1910). Tu všude pojilo se studium doby a prostředí s intuicí schopnou vcítiti se do obsahu i ducha literárního díla a odíti je výrazným rouchem výtvarným. Jako malíř zůstal [Kupka]. věren i v období pařížském malbě motivované meditací a vyjadřující se symbolem. Vzdor (1900), Balada (1901), Podzimní slunce (1906) jsou hlavní díla období, v němž myšlenka měla převahu nad formální stránkou malby, které impresionismus dodával spíše technické prostředky než názor a metodu výtvarnou. Do tohoto osobitého a umělecky kladného vývoje vnesl r. 1911 náhlý obrat, úplný odklon od malby předmětné, oddání se malbě abstraktní. Obraz Barevné plochy v Salonu nezávislých (1911) byly prvním projevem [Kupka]-ova úsilí o malbu absolutní, které se dostalo pro její podobnost tvorbě hudební názvu orfismus. Dvojbarevná fuga (1912), Plány vertikální (1913) atd., jsou názvy pláten, v nichž se [Kupka]. dobíral základních prvků a živlů malby, postupuje k elementům jednodušším. Světová válka přerušila činnost malíře. Vstoupil jako dobrovolník do vojska, zúčastnil se pod pseudonymem Dálný propagační práce československé. Z hmotné tísně ilustroval pod pseudonymem Paul Regnard Heroldovu knihu Guirlanda Afroditina a Píseň o Rolandovi (1916 až 1918). Vzdav se koncem války činnosti v čsl. odboji zahraničním, vrátil se k práci malířské, vydal dřevorytový cyklus Čtyři příběhy bílé a černé. Byv jmenován r. 1922 profesorem pražské Akademie, byl pověřen úkolem přispívati k výchově českých studentů-výtvarníků dlících v Paříži. Své názory o umění uložil do knihy Tvoření v umění výtvarném (1923), přeložené z francouzského rukopisu, a v článku Créer v časop. La vie des lettres (1922). -Lit. album F. [Kupka]-y, Čáslav 1905; L. Arnould Grémilly, F. [Kupka] Paříž 1921; E. Siblík, F. [Kupka], Praha 1928; články A. Matějčka v Štencově Ročence (1919) a Umění (1930, 1932). mjk.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)

Fotografie

Foto 2 František KupkaFoto 3 František KupkaFoto 4 František Kupka

Více

Produktů na stránce

Produktů na stránce