Umělci

Košík  

Žádná díla

0 Kč Doprava a balné
0 Kč Celkem

K pokladně

Newsletter

Seznam děl umělce Trnka Jiří

(*24.2.1912 - †30.12.1969) - český výtvarník a režisér animovaných filmů, ilustrátor, malíř a sochař Jiří Trnka je spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem tvůrce českého animovaného filmu. Vyrostl v rodině, kde se podomácku vyráběly hračky. V roce 1923 se sez

(*24.2.1912 - †30.12.1969) - český výtvarník a režisér animovaných filmů, ilustrátor, malíř a sochař
Jiří Trnka je spolu s H. Týrlovou a K. Zemanem tvůrce českého animovaného filmu. Vyrostl v rodině, kde se podomácku vyráběly hračky. V roce 1923 se seznámil s J. Skupou a začal hrát loutkové divadlo. V letech 1929-35 studoval u Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Téměř rok provozoval vlastní loutkové Dřevěné divadlo v sále Rokoka na Václavském náměstí (1936-37). V roce 1937 se poprvé setkal s loutkovým filmem, když pro režiséra reklamních filmů Karla Dodala vyrobil loutku Hurvínka. Událostí roku 1939 se na knižním trhu staly jeho ilustrace k pohádkové knize Míša Kulička. V témže roce zahájil scénografickou spolupráci s Osvobozeným divadlem (Nebe na zemi) a Národním divadlem v Praze, kde vyhrál soutěž na výpravu Smetanovy Libuše. Začátkem války začala jeho dlouholetá spolupráce s režisérem J. Frejkou (Shakespeare: Zimní pohádka a další inscenace, Plautus: Lišák Pseudolus, Klicpera: Zlý jelen). Za války se Trnka stal spolu s Adolfem Zábranským tvůrcem nového ilustračního typu pro děti, vedle dalších v roce 1941 ilustroval Karafiátovy Broučky a zároveň začala jeho dlouholetá spolupráce s F. Hrubínem (Říkejte si se mnou až po soubor Špalíček). Uprostřed okupace namaloval obrazový triptych Český Betlém (1943), v němž vyjádřil svou představu krásy, pokoje a míru.
V roce 1945 spolu s mladými výtvarníky založil studio kresleného filmu Bratři v triku a na příštích 20 let se upsal filmu. Po reakci na válku (Pérák a SS) byl podle jeho námětu i uměleckého návrhu natočen první výtvarným názorem český kreslený film Zasadil dědek řepu. V té době začala Trnkova spolupráce se scenáristou Jiřím Brdečkou. V roce 1946 založil studio loutkového filmu, kam za ním přešli i jeho budoucí hlavní spolupracovníci Karel Látal a Břetislav Pojar. V roce 1947 natočil básnickou loutkovou suitu Špalíček, která se spolu s hudbou V. Trojana stala vystižením národní představy o životě, štěstí, pokoji a práci. V roce 1948 natočil svůj první celovečerní loutkový film Císařův slavík. V roce 1950 po třech krátkých filmech Román s basou, Árie prérie a Čertův mlýn usiloval se svými animátory v pohádce Bajaja o skutečné loutkoherectví. Po pohádce O zlaté rybce s vtipným komentářem v podání J. Wericha dokončil v roce 1952 Staré pověsti české, v nichž v dokonalé syntéze hereckého slova (Z. Štěpánek, K. Höger, V. Vydra, R. Nasková), Trojanovy hudby, děje a stylizovaných stroze modelovaných loutek vystihl monumentalitu a velebnost starých mýtů. V roce 1954 pracoval na krátkých filmech podle Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka s komentářem J. Wericha. Po realizaci ploškového filmu Dva mrazíci se od roku 1956 věnoval knižní ilustraci (Pohádky tisíce a jedné noci, Andersenovy Pohádky), jež v jeho pojetí dostala rysy bohatosti a výpravnosti. Podílel se v té době i na přípravě české expozice Expo 58 v Bruselu. V roce 1958 se vrátil k loutkovému filmu a pracoval na animátorsky náročné verzi Shakespearova Snu noci svatojanské. V roce 1961 opět ilustroval (Pohádky bratří Grimmů, Staré pověsti české). V roce 1964 natočil renesančně rozmarný film Archanděl Gabriel a Paní Husa a o rok později vyvrcholila myšlenkově závažným loutkovým filmem Ruka jeho řada filosofických snímků Vášeň a Kybernetická babička, jíž varuje před manipulací člověka stroji. V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 v Montrealu věnoval malbě a sochařské tvorbě, ale znovu i knižní ilustraci (Werichovo Fimfárum) a sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada (1962), která byla i zfilmována. Je nositelem asi 50 ocenění z výstav, soutěží a filmových i výtvarných přehlídek.
Trnkův přínos spočívá v osvobození českého, ale i světového kresleného a loutkového filmu z amerického vlivu a v prosazení velké výtvarné náročnosti a v poetickém ladění. Na jeho práci pak osobitě navazovali jeho dlouholetý spolupracovník Stanislav Látal, Václav Bedřich, A. Born, Zdeněk Smetana a celá řada dalších. V roce 1967 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale nemoc mu ztěžovala a nakonec i znemožnila uměleckou práci.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
* * * * *

český malíř, grafik, ilustrátor, autor kreslených a loutkových filmů
narozen 24. 2. 1912 v Plzni
zemřel 30. 12. 1969 v Praze, pohřben v rodinném hrobě na Ústředním hřbitově v Plzni (odd. G - obvod 15)

Životopis
Již během studií na plzeňské reálce se seznámil s předním českým loutkářem profesorem Josefem Skupou a pracoval s ním v loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni. Naučil se u něj loutkářskému výtvarnictví. V letech 1928 - 35 studoval na Uměleckoprůmyslové škole se zaměřením na užitou grafiku v ateliéru prof. Jaroslava Bendy. Na studia si vydělával jako výtvarník Skupova divadla, pro něž navrhoval a vytvářel kulisy, a příležitostnými novinářskými kresbami pro různé noviny a časopisy. V roce 1931 vystavoval na Mezinárodní loutkářské výstavě již samostatně své loutky. Do výtvarného života vstoupil především jako ilustrátor. Zároveň se v období 1936 - 37 pokoušel o vlastní loutkovou scénu, kterou otevřel pod názvem Dřevěné divadlo v Rokoku v Praze. Nemělo však dlouhé trvání.
Kromě ilustrací četných knih spolupracoval od roku 1939 jako scénograf s Národním divadlem. V letech 1936 - 43 vypravil osm činoherních titulů, nejčastěji pro režiséra Jiřího Frejku. Za výpravu Smetanovy Libuše pro Národní divadlo získal v soutěži první cenu. Během druhé světové války se soustředil na malířskou tvorbu a práce ilustrační. Trnka byl všestranně výtvarně nadaný jak umělecky tak i technicky. Kreslil např. stejně dobře pravou i levou rukou. Jeho rukopis si zamilovaly především děti, kterým dobře rozuměl. Navrhoval pro ně i hračky. Měl mimořádný dar jemného laskavého humoru dětem blízkého. Tato jemnost byla v rozporu s jeho fyzickou stránkou, s mohutnou postavou a charakteristickou hlavou s obrovským knírem.
Celou svou dosavadní práci zúročil a výborně uplatnil v kresleném a loutkovém filmu, jehož tradici u nás spolu s Karlem Zemanem a Hermínou Týrlovou založil a který dovedl ke světové proslulosti. V roce 1945 založil nejstarší a největší české studio kreslených filmů Bratři v triku. Shromáždil kolem sebe skupinu tvůrců jako např. Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Zdeněk Miler a další a z filmového druhu sloužícího reklamě a zábavě vytvořil v krátké době opravdové umění. Od počátku do roku 2000 zde vzniklo přes 1600 filmů rozmanitých žánrů od krátkých až po náročná celovečerní díla. Tvorba kreslených a loutkových filmů je mimořádně náročná na množství nápadů ve srovnání s filmem hraným. Při tom produkce Trnkovy skupiny Bratři v triku předváděla každý rok jeden dlouhý nebo několik krátkých filmů. V letech 1946 - 69 byl Trnka ředitelem Studia loutkového filmu, pracoval též jako scénárista, režisér i výtvarník.
Za svou tvorbu získal desítky cen a vyznamenání. V roce 1958 byl vybrán mezinárodní organizací UNESCO k vytvoření dokumentu charakterizujícího tuto organizaci. Jeho tvorbu měli rádi ve Francii, Španělsku, Japonsku, v Americe i v Rusku. V Americe byl jeho propagátorem pan Sneider, který po něm dokonce pojmenoval dceru jménem Trnka.
V letech 1967 - 69 přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v roce 1968 zde byl jmenován profesorem. V roce 1967 navrhl část expozice Svět dětí v československém pavilónu na Expo 67 v Montrealu. Téhož roku se také stal signatářem výzvy 2000 slov. Jeho poslední film Ruka, zcela mimořádný v jeho tvorbě, byl komunisty zakázán. Zemřel v roce 1969, ještě ne šedesátiletý.
V roce 1970 rozhodlo vedení československého filmu k uctění památky Jiřího Trnky přejmenovat výrobní skupinu loutkového filmu v Praze na Studio Jiřího Trnky. Od téhož roku se na festivalu pro děti a mládež ve Zlíně jako hlavní cena uděluje Cena Jiřího Trnky. Na státním zámku Kratochvíle v Muzeum českého animovaného filmu jsou uloženy originály scén, výtvarných předloh a loutek Jiřího Trnky a dalších známých loutkářů.

Trnka a Praha

V usedlosti Turbová čp. 731 v Košířích při Jinonické silnici měl před válkou a za války ateliér. Byl to původně viniční objekt s terasovitou zahradou, kterou zpodobnil ve svých dílech.
Ve slavném Konviktu v Bartolomějské ulici čp. 291/11 byl jeden z ateliérů, kde Trnka tvořil v letech 1950 - 69 loutkové animované filmy.
Od roku 1960 bydlel v jednopatrovém klasicistním domě s balkónem čp. 500 na Kampě, nedaleko svého přítele Jana Wericha.

Trnkova rodina

Manželky:
Venceslava Trnková (1920 - 92)
Helena Chvojková, napsala o něm knihu: Jiří Trnka (1990)
Děti:
dcera Zuzana je filoložka
syn Jiří je architektem
dcera Helena provdaná Trösterová
dcera Klára Trnková se věnuje výtvarnictví; studovala u prof. Hoffmeistera na UMPRUM
syn Jan také maluje

Dílo

Jiří Trnka byl vpravdě renesanční osobnost. Byl vynikající kreslíř, grafik, ilustrátor, malíř, sochař, scénograf, navrhoval i hračky. Charakteristickým znakem jeho tvorby je osobitost, imaginace, poetičnost, humor, temperament a lidskost. Všechna jeho díla mají silnou pečeť Trnkovy českosti, jejíž původ lze snad hledat ve vyprávění jeho maminky o svém dětství ve Vodňanech. Naučila ho lásce k písním z jihu a západu Čech a k prostým českým chalupníkům a selkám z blat, které tak často ztvárnil ve svých betlémech a ilustracích. Ve svých filmech volil snové a pohádkové náměty, které mohly vyjádřit poselství obecného a nadčasového významu.

1. Ilustrace dětských knih
Šmejc: Tygr pana Boška (1937)
Menzel: Míša Kulička v rodném lese (1939)
Jan Karafiát: Broučci (1940)
Helena Chvojková: Zuzanka objevuje svět (1940)
Jarmila Glazarová: Advent (1941)
Wilhelm Hauff: Karavana (1941)
Pohádky bratří Grimmů (1942, 1969)
František Hrubín: Říkejte si s námi (1943)
Jiří Horák: České pohádky (1944)
Jiří Mahen: Dvanáct pohádek (1947)
Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (1952)
Vítězslav Nezval: Věci, květiny, zvířátka a děti (1953)
Vladimír Holan: Bajaja (1955)
František Hrubín: Pohádky tisíce a jedné noci (1956)
Hans Christian Andersen: Pohádky (1957)
Charles Perrault: Pohádky (1959)
František Hrubín: Špalíček veršů a pohádek (1960)
Alois Jirásek: Staré pověsti české (1961)
Jiří Trnka: Zahrada (1962)

2. Scénické výpravy v Národním divadle
Zdeněk Štěpánek: Kde jsi, kamaráde? (1936)
Goldoni, Hlávka: Benátská maškaráda (1941)
William Shakespeare: Zimní pohádka (1941)
Titus Maccius Plautus: Lišák Pseudolus (1942)
Václav Kliment Klicpera: Zlý jelen (1942)
Christian Friedrich Hebbel: Gygův prsten (1953)
Franz Grillparzer: Sen jako život (1943)
Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (1943)

3. Obrazy (náměty čerpal z vlastní rodiny, okruhu přátel, z hereckého prostředí, maloval krajiny, květiny aj. např.
Komediant, Poutník, Činohra, Chudý cirkus, Herec, Divadlo, Podzim, Autoportrét, Před oponou, Jaro, Zima, Shakespeare, Blatouchy, Betlém, Lafontaine, Černé světlo, Křeslo, Zrcadla.

4. Kreslené filmy:
Zasadil dědek řepu (1945)
Dárek (1946)
Pérák a SS (1946)
Zvířátka a Petrovští (1946)
Liška a džbán (1947)
O zlaté rybce (1951)
Jak stařeček měnil až vyměnil (1953)
Dva mrazíci (1954)
Proč, UNESCO (1958)
Blaho lásky (1966)

5. Celovečerní loutkové filmy:
Špalíček (1947) poeticky zobrazuje lidové obyčeje v průběhu jednoho roku. Získal za něj Zlatou medaili za nejlepší loutkový film na MFF v Benátkách 1948
Císařův slavík (1947)
Bajaja (1950)
Staré pověsti české (1952)
Sen noci svatojánské (1959)

6. Krátké loutkové filmy:
Árie prérie (1949)
Román s basou (1949)
Čertův mlýn (1951)
Perníková chaloupka (1951)
Osudy dobrého vojáka Švejka I., II. a III. (1954 a 55)
Cirkus Hurvínek (1955)
Spejbl na stopě (1955)
Paraplíčko (1957)
Proč, UNESCO (1958)
Vášeň (1961)
Kybernetická babička (1962)
Archanděl Gabriel a paní Husa (1964)
Ruka (1965)

Samostatné výstavy
Praha 1940, 1943, 1945, 1962, 1969, 1978, 1979, 1983, 1992 - 93, 1997, 2000
Plzeň 1962, 1984
Litoměřice 1976, 1981
Gottwaldov 1977
Ostrava 1983, 1989
Bratislava 1987
Hluboká nad Vltavou 1999
Jihlava 1999
Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Záp. Berlín (1957), Rumunsko, Maďarsko (1958), Francie (1959, 1969), NSR (1966, 1969), Finsko (1971), Rakousko (1987), Vídeň (1999)

Hlavní vyznamenání

Cena České akademie věd a umění (1941)
Cena země české (1947)
prestižní Meliésova cena za nejlepší animovaný film (1948, 1950 a 1952)
Státní cena (1954)
Československá cena míru (1958)
Řád práce (1962)
Národní umělec (1963)
Medaile Hanse Christiana Andersena za celoživotní dílo v ilustrační tvorbě pro děti na kongresu Mezinárodního výboru pro dětskou knihu IBBY ve švýcarském Amriswilu (1968)
Cena za vynikající přínos české a slovenské kultuře v období 1945 - 68 v oblasti animovaného filmu (1968)
Čestný občan města Plzně in memoriam (1990) In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/trnka_jiri

Fotografie

Foto 2 Jiří Trnka

Více

Produktů na stránce

Produktů na stránce