Žádné díla

Bude determinováno Dopravné a balné

0 Kč Celkem

K pokladně

Produkt byl úspěšně přidán do nákupního košíku

Počet

Celkem

0 ks zboží. 1 dílo v košíku.

Za díla:

Doručení a balné: Bude determinováno

Celkem

Pokračovat v nákupu Objednat

Umělců: 1 458 Děl: 20 325

Umělci

Kategorie

Informace

Nová díla

Krotitel - PF 1981 Adolf Born

5 082 Kč
Greeting card for Aimé Maeght, opus 303 (1961)

2 420 Kč
Klauni I

968 Kč

Slevy

K večeru

290 Kč -80% 1 452 Kč

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Teige Karel

(*13.12.1900 - †1.10.1951) - český estetik, vůdčí představitel poetismu a českého surrealismu, teoretik architektury, literární a výtvarný kritik
Karel Teige ve svém rozsáhlém díle nejdůsledněji v Čechách vytvořil a domyslel program a koncepci avantgardního umění i ivotního stylu - a to se vemi jednostrannostmi; protiklady jeho oddaně revoluční orientace. Od počátku 20. let hrál roli mluvčího levicového avantgardního umění, přičem s nebývalou pohotovostí reagoval a zprostředkovával i podněty moderního umění přicházejícího ze zahraničí. J. Seifert nazval svou generaci "generací Teigeho".
Po maturitě (1919) na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale to ji plnou energii věnoval aktivitám avantgardního umění. Organizačním centrem "revolučních" umělců se stal ve 20. letech umělecký svaz Devětsil (zaloen 1920), v jeho čele stál Teige od samého začátku. Na této půdě (ve stati Nové umění proletářské, 1922) také formuloval svou představu proletářského umění, která na rozdíl od sovětského Proletkultu a jeho zdejích apologetů (S. K. Neumann) neslouila didaktické tendenci a sociálnímu sentimentu, nýbr se zabývala tím, čím proletariát skutečně ije - velkoměstským folklórem, cirkusem, filmovými groteskami, kolportáními romány atd. Zde je ji obsaen hlavní motiv poetismu, směru, který Teige definoval v prvním manifestu Poetismu z roku 1924 a který chce být prostředkem, jak rozvinout lidskou imaginaci a tvořivost, jak obnovit rovnováhu mezi moderní civilizací a lidskou senzibilitou. Umění se mělo stát způsobem ivota - radostným modem vivendi a naplněním seifertovských vech krás světa. Po prvním manifestu se Teige podílel jetě na dvou dalích, z roku 1928 a 1930, v nich rozvíjel představu poezie pro vechny smysly, respektive se snail spojit marxistickou sociologii kultury s Freudovou psychoanalýzou. Koncem dvacátých let Teige redigoval měsíčník ReD (Revue Devětsilu, 1927-30), který se stal reprezentativním časopisem evropské avantgardy.
Trvalou součástí Teigeho estetického působení bylo uvaování o estetice a sociologii architektury. Dokonce se na začátku třicátých let věnoval výlučně sociologii architektury spolu s antifaistickou publicistikou. Stal se předním propagátorem funkcionalismu a konstruktivismu, je chápal jako slubu vědy a techniky potřebám lidské přirozenosti a jako obrat od formy k funkci. Polemizoval s Le Corbusierem, kdy na rozdíl od něj trval na pojetí architektury jako vědecké disciplíny determinované společensky. Jeho obsáhlá práce K sociologii architektury (1930) mu zajistila v semestru 1929-30 hostování na vysoké kole Bauhausu v Dessau. Podobně jako oceňoval význam architektonických mylenek Bauhausu, vyzdvihoval v knize Vývoj sovětské architektury (1936) i konstruktivismus sovětský a odmítl obnovu pompézního akademismu ve 30. letech.
Teigeho také trvale přitahovala oblast fotografie a filmu. Ji roku 1925 vydal kníku Film, následovaly studie o Chaplinovi a sovětských tvůrcích a roku 1929 studie K estetice filmu, je přinesla shrnutí jeho názorů představujících film jako umění čistě pohybové a obrazové. Stejně tak je neopominutelná jeho práce výtvarná, předevím v oblasti typografie a kniní grafiky a také v oblasti fotomontáí a koláí, je tvořil předevím ve svém surrealistickém období.
Návrat k otázkám slovesného umění přiel v roce 1934, kdy Teige společně s V. Nezvalem zaloil v Praze Surrealistickou skupinu. Dějinné pozadí jim tvořil nástup faismu v Německu, stejně jako násilné zákroky proti "formalistnímu" umění ve stalinském SSSR a prosazení kánonu socialistického realismu. Surrealismus byl pro Teigeho opět nikoli estetickou kolou, ale filosofií ivota, sjednocující v revoluční perspektivě realitu a fantazii, kolektivismus a svobodu, rozum a cit. Na rozdíl od Bretona odmítal mystiku a okultismus a důsledně trval na marxistické sociologii umění. Ve 30. letech dokončil svou rozsáhlou práci Jarmark umění (1936), je představuje výsledek mnohaletého zkoumání fenoménu moderního umění.
Roku 1938 vystoupil proti útokům českých stalinistů (L. toll, S. K. Neumann), v brouře Surrealismus proti proudu se postavil proti křiáckému taení stalinské moci proti modernímu umění a učinil paralelu se soudobými projevy v hitlerovském Německu - Entartete Kunst (Zvrhlé umění).
Během okupace se věnoval opět estetickým studiím, vydal monografie Jan Zrzavý - předchůdce (1940) a Grünewald (1941). Po 2. světové válce předloil na výzvu profesorů UK doktorskou práci, ale z politických důvodů mu doktorát ji udělen nebyl. V poválečném umění se začal více věnovat typografii, uité grafice a publikování teoretických studií v časopisech. Zároveň pokračoval v činnosti v surrealistické skupině a zahajoval také v roce 1947 mezinárodní výstavu surrealismu.
Brzy po únoru 1948 se jako hlavní představitel trockistické agentury v české kultuře stal obětí tvavé denunciantské kampaně. Odmítá se konformovat jako řada jeho dřívějích přátel. Sblíil se se skupinou mladých surrealistických umělců (V. Effenberger, J. Istler a Karel Hynek) a podílel se na "samizdatovém" vydávání sborníku Znamení zvěrokruhu. Umírá na srdeční infarkt, několik dní před policejní prohlídkou, při ní zmizela valná část rukopisu jeho rozsáhlé práce Fenomenologie moderního umění. Mimoto je autorem knih: Stavba a báseň (1927), Svět, který se směje (1928), Moderní architektura v Čechách (1930) a Moderní fotografie v Československu (1948). Bezprostředně po jeho smrti spáchaly sebevradu dvě eny, k nim měl Teige nejuí citový vztah, Joka Nevařilová a Eva Ebertová.
In: KDO BYL KDO v naich dějinách ve 20. století