Seznam děl umělce Jankovič Jozef

Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937 Bratislava, Československo) je slovenský sochař, malíř a grafik. Za normalizace v emigraci, po sametové revoluci krátce poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952 - 1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.

Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realismu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Avšak vnitrozemské poměry a jeho pronásledování jej donutilo odejít do emigrace. Po sametové revoluci se mohl vrátit do vlasti. Roku 1990 začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním rektorem po (revoluci v roce 1989). Patří mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.

Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.

Ikonografický model jeho tvorby - deformovaná socha s charakteristickými končetinami - se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchování vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od převážně sochařských, k dílům s geometrickými prvky. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácie“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaosu lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistenci s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.

Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho dramatech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalitní moci v nejrozmanitějších podobách. V současné době žije v Bratislavě.

Angažoval se krátce i politicky. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 200 - Vranov nad Topľou, Východoslovenský kraj) jako bezpartijní poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.^[1][2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například:

• Grand Prix na bienále Danuvius v Bratislavě (1968),


• cenu na Bienále mladých v Paříži (1969),


• Herderovu cenu (1983)


• Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004)

Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkách (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonnu (1994) atd. Realizoval sochařské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jižní Koreji (Soul).

Významné práce[editovat | editovat zdroj]

 

Památník Obete varujú v areálu Muzea SNP v Banské Bystrici

• Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika)


• Pokrčený osud, 1998


• Reminiscencia, 1998


• Pokus o stretnutie, 1991


• Ľavica a pravica, 1989, epoxid


• Zasaď strom, postav dom, 1994


• Konečné riešenie, 1993


• Krucifix, 1993


• Pohľad naspäť, 1993


• Inkognito, 1993


• Večný kolobeh, 1992, epoxid


• Červená ruka, 1991, epoxid


• Pokus o stretnutie, 1991, epoxid


• Preklápanie, 1991, epoxid


• Rozdelenie, 1990, epoxid


• Memento, 1989, epoxid


• Päť figúr, 1989, epoxid


• Apatia, 1988


• Samota, 1988


• Rozhovor, 1987


• Stretnutie, 1986, polyester


• E.U.R., 1988


• Ecce homo, 1987


• Kráčajúci pomník, 1987


• Červený klin, 1990


• V šľapajách otcov, 1987


• Brána, 1985, mramor


• Miesto hore, 1987, kámen


• Pavučina, 1969


• Súkromná manifestácia, 1968


• Odtlačok II. / Print II., 1971


• Odtlačok I. / Print I., 1971


• Sčot / Abacus, 1970


• Veľký osud / Geat Destiny, 1970


• Pohyblivé ruky, 1970


• Ruky, 1968


• Biela, modrá, červená, 1968


• Veľký pád, 1968


• Obete varujú, 1967, bronz, Památník SNP v Banské Bystřici


• Pomník SNP v Kováčovej, 1969


• Bez názvu, 1966, bronz


• Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966


• Posledná pocta bratovi, 1966


• Väzenie VII., 1965


• Bez názvu IV., 1965


• Večné svetlo, 1965


• Bez názvu, 1965


• TBC, 1963, bronz


• Červená hlava, 1994


• Krajina X., 1984, polyester


• Krajina V., 1980

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

1. Skočit nahoru↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky)


2. Skočit nahoru↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

•  Obrázky, zvuky či videa k tématu Jozef Jankovič ve Wikimedia Commons


• (česky)Jozef Jankovič v parlamentu


• (slovensky)Životopis - Osobnosti.sk


• (slovensky)Jozef Jankovič - extempore.sk


• (slovensky)Sochár Jozef Jankovič má reprezentatívnu monografiu


• (slovensky)Umenie z blízka 02


• (slovensky)Grafika


• (česky)Central European Art Database

In: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jozef_Jankovi%C4%8D