Umělci

Information

Seznam děl umělce Mucha Alfons

(*24.7.1860 - †24.7.1939); český malíř, grafik a návrhář. Protože nebyl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, pracoval A. Mucha v letech 1879-81 ve Vídni, v malírnách divadelních dekorací, pak maloval jídelnu na zámku v Hrušovanech a na dalším sí
(*24.7.1860 - †24.7.1939); český malíř, grafik a návrhář. Protože nebyl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, pracoval A. Mucha v letech 1879-81 ve Vídni, v malírnách divadelních dekorací, pak maloval jídelnu na zámku v Hrušovanech a na dalším sídle hraběte Khuena v Gandeggu u Bolzana. Poté studoval na akademii v Mnichově (1884-88), odkud přešel do Paříže (1888), kde krátce navštěvoval Académie Julian. Nadále pracoval samostatně, živil se především jako ilustrátor. Na čas pobýval v jeho ateliéru také Paul Gauguin, když se roku 1893 poprvé vrátil bez prostředků z Tahiti.
Lze říci, že v podstatě náhodou Muchu proslavil první plakát Gismondy (1894), který zhotovil pro Sarah Bernhardtovou. Ta s ním o rok později také uzavřela trvalou smlouvu. V roce 1898 otevřel svou vlastní kreslířskou školu (Cours Mucha) na Académie Carmen, kde učil vedle Jamese Mac Neilla Whistlera. V letech 1898-1900 pracoval na přípravě světové výstavy Paříž 1900. Roku 1904 odcestoval do USA, kde pobýval střídavě s Paříží, po roce 1910 se vrátil do Prahy.
Mucha byl jedním z nejvýznamnějších kreslířů evropské secese - podle něho někdy bývá nazývána i Le styl Mucha. Vynikl především v grafice, v níž se proslavil svými plakáty, na nichž vytvořil ideální typ osudové ženské postavy (femme fatale). Známé jsou hlavně plakáty pro divadelní hry s Bernhardtovou (Dáma s kaméliemi, 1896; Médea, 1898), plakáty pro Salon des Cents (1896-97), ale i volné grafické listy a dekorativní panneau (Čtyři roční období, 1896; Čtvero umění, 1898; Květiny, 1897; Měsíce, 1899).
Stejně slavné byly i Muchovy ilustrace (Ilsea, princezna Tripolská R. des Fleurse, 1897), návrhy kalendářů a knižní grafika (ornamentiku Art Nouveau dovedl k vrcholu v Otčenáši, 1899), věnoval se však i užité grafice (jídelní lístky, divadelní programy) a uměleckému řemeslu. Zařídil Fougetovo zlatnictví v Paříži a pro tuto firmu dodával i návrhy šperků, které patří k nejlepším skvostům secesního šperkařského umění. Vedle toho je autorem pozoruhodného architektonického návrhu Pavilónu člověka (1897), který však na světové výstavě v Paříži nebyl nakonec realizován. Po příchodu do Prahy navrhl zde výzdobu jednoho ze sálů Obecního domu, a především pracoval na monumentálním cyklu pláten Slovanská epopej (1910-28).
Je také autorem jedné z prvních československých známek, zobrazujících Hradčany (nad nimiž ovšem "omylem" vychází slunce), a také několika bankovek.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

* * * * *
Alphonse Mucha (1860-1939) was a Czech artist who worked in Paris from 1889 onwards and achieved great fame as one of the chief exponents of Art Nouveau.
He designed many posters from 1894 for Sarah Bernhardt, and also did magazine covers, book illustrations, stained glass, furniture, bindings, jewelry, and the interior of a jeweler's shop in Paris, in curvilinear flourishes, almost always framing a dreamlike female figure. After 1900, over-production affected the quality of his work, and after 1903 he concentrated on large decorative paintings, many in America.
He returned to his native country in 1910, but retained close contacts with Paris.
In: http://www.centaurgalleries.com/Artists/Artist.cfm?ArtistID=00122

* * * * * *
FLERS, Robert de.
Ilsee Prinzessin von Tripolis. Lithographien von A. Mucha.
Kunst-Verlag B. Koci: Prague, 1901. Small folio, modern dark green boards, spine & forecorners in dark green morocco, spine giltlettered, original dark green wrappers bound in, front wrapper ornately lettered and decorated in gilt and black, device printed in black on rear. [ix], 136 pp. 132 chromolithographic illustrations, including four full-size plates and pictorial or decorated borders (four of them heightened in silver) on all text pages, and numerous additional decorations, initials, etc., after designs by Alphonse Mucha; blind-embossed pictorial 'Relieftitel', preceding half-title, by Alexander Charpentier. Rebound, but within and without an immaculate copy of this masterpiece of Art Nouveau book illustration in a binding of the highest elegance executed by Philip Dusel. First Edition in German, # 338 of an edition of 800 copies on vČlin paper. The first edition, as IlsČe, princesse de Tripoli, had been published in Paris in 1897 in an edition that totaled 252 copies. Koci also issued in 1901 an edition of 200 copies in Czech. The source of this astonishing book was a play by Edmond Rostand entitled La princesse lointaine, which was produced in Paris in 1895 starring Sarah Bernhardt and with costumes designed by the young Czech artist and poster-designer Alphonse Mucha (1860-1939). The publisher H. Piazza wanted to produce an illustrated edition of the successful play, to be designed by Mucha; but Rostand was uncooperative, so Piazza commissioned from the society novelist Robert de Flers a novel based on the same legend as Rostand's play. As has been charged, this later edition in German may be the equivalent of a Grosset & Dunlap reprint of the marvelous first edition; but it is still superbly produced and extraordinarily beautiful. [See: Carteret (1946), IV, p. 162. Ray, Art of the French Illustrated Book, pp. 476-478 & pp. 530-532: "100 Outstanding French Illustrated Books, 1706-1914] In:http://www.jeffreythomas.com/cgi-bin/jthomas/6766.html

* * * * *
narozen: 24. 7. 1860 v Ivančicích
zemřel: 14. 7. 1939 v Praze, pohřben na vyšehradském Slavíně
Alfons Mucha se narodil 24. 7. 1860 jako druhorozený syn soudního úředníka Ondřeje. Traduje se, že maminka mu jako batoleti zavěšovala tužku kolem krku, a tak malý Alfons dříve kreslil, než chodil. V letech 1870 - 75 studoval na gymnáziu v Brně, poté mu otec zajistil místo soudního písaře. Zde působil do roku 1879 (mezitím v roce 1877 neuspěl na přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění), kdy byl vyhozen pro své pravidelné zkrášlování úředních spisů fantazijními motivy.
Krátkou dobu pak pracoval jako malíř ve vídeňském Ringtheatru, ale po jeho požáru se vracel domů. Během cesty se mu podařilo vyvolat aféru, neboť vytvořil karikaturní podobiznu manželky mikulovského starosty. Díky tomutu pozdvižení si ho však všiml hrabě Karl Khuen Belasi, který v té době hledal malíře do svého zámečku Ema v Hrušovanech. S Muchou byl spokojen a několik let pak byl jeho mecenášem - díky němu mohl Mucha studovat v letech 1885 - 87 v Mnichově a v letech 1887 - 88 na pařížské akademii Julian.
Zásadní přelom v jeho tvorbě a životě představuje rok 1894, kdy byl víceméně náhodou a z nouze požádán slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou o vytvoření plakátu pro její roli Gismondy v dramatu Victora Sardou. Mucha obstál a obdržel exkluzivní smlouvu pro následujícíh šest let; mj. navrhoval pro herečku i oděvy a účesy. Tento styl dokonce nesl jeho jméno - Francouzi jej nazývali "Le styl Mucha" a byl pro ně synonymem secese. V roce 1897 uspořádal svou první výstavu v pařížské galerii Bodiniére. Paříž hrála v celém Muchově životě zásadní roli, mimo jiné i proto, že se zde r. 1898 stal zednářem.
V roce 1899 byl požádán rakousko - uherskou vládou o vytvoření interiéru pavilonu Bosny a Hecegoviny na Světovou výstavu v Paříži roku 1900. Krátce poté vyšly jeho příručky pro umělce Documents décoratifs a Figures Décoratives a roku 1901 byl Mucha jmenován rytířem francouzské Čestné legie.
V letech 1904 - 10 působil jako malíř a pedagog v Americe, kde založil Slovanský výbor a seznámil se s americkým milionářem Charlesem R. Craneem, který ho podporoval během tvorby Slovanské epopeje. Po návratu z Ameriky se 12 obrazy podílel na výzdobě Primátorského salonu Obecního domu.
Se svou žačkou Marií Chytilovou z Chrudimi se oženil 10. 6. 1906. Z tohoto manželství se narodily dvě děti: dcera Jaroslava a syn Jiří. Obě děti se narodily v Muchově pozdějším věku, při narození dcery mu bylo 48 let, při narození syna dokonce 55. Vztahy mezi synem, pozdějším známým českým spisovatelem, a otcem nebyly zřejmě příliš idylické. Dcera Jaroslava (rovněž malířka a restaurátorka) byla otci častým modelem, její portrét jako dítěte i ženy můžeme nalézt na prvních československých bankovkách.
Poslední třetinu svého života zasvětil malbě Slovanské epopeje, která vznikala v letech 1910 - 28 na Zbiroze a byla věnována městu Praha. Část tohoto díla představil na úspěšné výstavě v Brooklynském muzeu v New Yorku v roce 1921.
Celý život byl nadšeným vlastencem; mimo jiné navrhl barevné okno pro katedrálu sv. Víta. Naposledy vystavoval svá díla na Světové výstavě v Paříži v roce 1936.Jako vlastenec a také velmistr pražské lóže byl ve svém vysokém věku zatčen gestapem a brzy po svém propuštění zemřel na zápal plic.
Jeho pohřeb se stal národní manifestací, na níž promluvil i někdejší Muchův odpůrce Max Švabinský.
O díle:
Alfons Mucha začal kreslit velmi záhy - svou první kresbu Ukřižování vytvořil v osmi letech, tehdy ještě levou rukou. Umělecké nadání nedokázal potlačit ani ve svém civilním zaměstnání. Jeho talent byl rozvinut zejména během zahraničních studií a v zahraničí také vytvořil svá první úspěšná díla. Mezi nejznámější ze 119 plakátů patří plakáty pro továrnu Lefévre - Utile a plakáty pro Sarah Bernhardtovou; prvním byl plakát Gismondy z dramatu Victora Sardou, nejslavnějšími Dáma s kaméliemi, Médea a Hamlet, což byla mužská role, ve které Sarah s oblibou vystupovala.
Ačkoliv jeho rodina byla častým modelem pro jednotlivé zakázky, soubor obrazů Moje rodina vyšel na světlo až po revoluci. To zřejmě souvisí s tím, že během komunistické éry bylo Muchovo dílo považováno "dekadentní a zavrženíhodné", řečeno slovy Zdeňka Nejedlého. To také vysvětluje skutečnost, že o velmi úspěšné londýnské výstavě z roku 1962 nepadla v tehdejších českých médiích ani zmínka.
Mucha byl umělcem poměrně všestranným - jako architekt se projevil již při navržení interiéru pavilonu Rakouska- Uherska na Světové výstavě v Paříži a interiéru Fouquetova klenotnictví v Paříži. Rovněž si navrhoval svou bubenečskou vilu, v níž je současné době velvyslanectví.
Rovněž byl autorem první československé poštovní známky a bankovek, kterých vytvořil celkem sedm. První byla stokoruna z roku 1919, nejcennější pak je padesátikoruna z roku 1929. Mucha rovněž fotografoval, vytvářel vignety, exlibris ad.
Zajímavý je osud Slovanské epopeje (cyklus 20 obrazů), kterou Mucha Praze daroval zcela bez nároků na honorář - pouze s přáním, aby pro ni město vystavělo důstojný pavilon (jak se dodnes nestalo). Během války byla porůznu ukrývána, což jejímu stavu příliš neprospělo. Po válce byla rekonstruovaná malířovou dcerou Jaroslavou Muchovou - Teršovou a jejím manželem a od roku 1963 je možné ji spatřit v Moravském Krumlově.
Známý je rovněž obrazový cyklus Čtyři roční období.
Po revoluci v roce 1989 byl Mucha rehabilitován a v roce 1994 byla na Pražském hradě uspořádána zásadní výstava jeho velkým obdivovatelem Václavem Havlem. Velkým obdivovatelem a zároveň sběratelem Muchových děl je také bývalý český tenista Ivan Lendl.
Po smrti syna Jiřího v roce 1991 založila jeho vdova a syn John (Alfonsův vnuk) Nadaci Alfonse a Jiřího Muchy.
Mucha a Praha:
Během svého pobytu v Praze žil v Thunovské ulici 25.
Jeho muzeum bylo umístěno do Kounického paláce v Panské ulici.
O Muchovi:
V literatuře zabývající se Alfonsem Muchou je na prvním místě román jeho syna Jiřího Muchy - Kankán se svatozáří.
Přední českou kunsthistoričkou zabývající se Muchou je dr. Jana Šmejkalová. První muchovskou monografii vydala v roce 1996 Jana Brabcová.
Ze zahraničních vědců, kteří se Muchou zabývali, je na prvním místě třeba jmenovat francouzského filokartistu Alaina Weila, autora jediného existujícího katalogu Muchových pohlednic.
V roce 1935 byla v Mikulově instalována pamětní deska na domě dnešního hotelu Rohatý krokodýl, která byla nacisty zničena. Autorem náhradní pamětní desky je Nikos Armutitis.
V Ivančicích byl z budovy někdejšího soudu, kde se Mucha narodil, vytvořen jeho památník a na jeho zdech byla instalována pamětní deska. Byl jmenován čestným občanem Kyšperku, v němž strávil letní prázdniny let 1934 a 1935 v Künzlově vile č. 474 a namaloval zde mj. Dobytí Nymburka husity.
Mucha je rovněž připomínán na zbirožském zámku, v němž s celou rodinou bydlel během vytváření Slovanské epopeje.
Dílo:
plakáty
poštovní známky a bankovky
výzdoba Primátorského sálu v Obecním domě - 1910 -11
Slovanská epopej - cyklus 20 velkých pláten - 1911 - 28
(10 obrazů věnováno českým dějinám, 10 dějinám ostatních slovanských národů):
1. Slované v pravlasti (Mezi turanskou knutou a gótským mečem)
2. Slavnost Svantovítova na Rujaně (Když bozi válčí - spása v umění)
3. Zrušení nevolnictví na Rusi (1861)
4. Bratrská škola v Ivančicích (Kolébka Bible kralické)
5. Hájení Sigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským (1566)
6. Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské (1412. Kouzlo slova - pravda vítězí)
7.Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě (863 - 880. Chvalte Boha rodným jazykem)
8. Po bitvě u Grunwaldu (1410. Severoslovanská vzájemnost)
9. Car Simeon Bulharský (889 - 927. Jitřenka slovanského písemnictví).
10. Jan Milíč z Kroměříže (Klášter z nevěstince)
11. Schůzka Na Křížkách (1419. Kouzlo slova. Podobojí)
12. Přemysl Otakar II., král železný a zlatý (1253 - 1278)
13. Štěpán Dušan Srbský a jeho korunovace (1346. Slovanské zákonodárství)
14. Petr Chelčický (Neoplácet zlem zlé)
15. Jan Ámos Komenský, učitel národů (Plamínek naděje)
16. Mont Athos (Svatá hora. Vatikán pravoslavných)
17. Po bitvě na Vítkově (1420. Tě Boha chválíme)
18. Jiří z POděbrad, král obojího lidu (1458 - 1471)
19. Přísaha "Omladiny" pod slovanskou lípou 1894 (Slovanské obrození)
20. Apotheosa z dějin Slovanstva (Čtyřiu období Slovanstva ve 4 barvách)
Slavia - reklamní plakát pro Pojišťovací banku Slavie v Praze - 1907
Ilsea, princezna Tripolská - ilustrace pohádky - 1897
Drahokamy - cyklus 4 dekorativních panó: Topas, Rubín, Ametist a Smaragd - 1900
Documents décoratifs, Figures decoratives - 1902, 1905
Vzpomínka na Ivančice - obraz/pohlednice - 1903
Soubor divadelních plakátů pro Sarah Bernhardtovou - 1897 - 1903
Otčenáš - vlastní Muchova ilustrovaná kniha nejznámějšá modlitby - 1899
Návrh na čsl. bankovku 50,- červená, tzv. zednářská - 1931
Výzdoba pařížského klenotnictví Fouguet - 1900 - 01
Jan Rokycana - historický obraz - 1933
Divadelní opona pro Sokol Zbiroh - 1923
Blahoslavenství - cyklus 7 obrazů/pohlednic - 1906
Barevné okno ve Svatovítském chrámu - 1931
Starostlivým matkám - cyklus 8 barevných ilustrací na téma mateřství - 1934
Česká píseň - obraz k poctě nejlepších českých hudebních skladatelů - 1930
Sokolský plakát k VI. Všesokolskému sletu - 1912
Exlibris pro Votřebala - 1920
Návrh secesních šperků pro Sarah Bernhardtovou - 1898 - 1905
Snění - dekorativní panó - 1896
Blondýnka a Tmavovláska - 2 byzanské hlavy na dekorativním panó - 1898
Princezna Lointaine - reklamní plakát pro firmu Lefévr Utile - 1903
Dva reklamní plakáty pro Hospodářské výstavy ve Vyškově a Hořicích - 1902 a 1903
Plakát k výstavě Slovanské epopeje ve Veletržním paláci - 1928-29 In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/mucha_alfons

* * * * *
malíř. grafik, návrhář
Český malíř, grafik. návrhář, profesionálně neškolený, zpočátku své kariéry pracoval v návrhářské dílně, zamněstnábal jej hrabě Khuen, ve 2. plovině 19. století studoval v Mnichově a Paříži, od konce 80. let 19. století se živil v paříži jako profesionální ilustrátor, provozoval vlastní školu, podílel se na přípravě Světové výstavy v Paříži v roce 1900, déle působil pedagogicky v USA, v roce 1910 se usadil v Praze. Mucha jako umělec je ztělesněním secese. V jeho díle se střetává český lyrismus s projevy vyspělého pařížského a francouzského malířství konce 19. století, vytvořil svébytný styl, jenž jej řadí k významným reprezentantům evropské secese. Zpočátku se věnoval ilustraci a malbě historických obrazů akademického ladění, následně vykrystalizovalo vynikající zvládnutí kresby jako svébytného malířského projevu se sklonem k symbolismu ve sdělením podstatnou roli hrála schopnost učinit z výtvarného déla obecně přijímaný produkt. Ke splněné tohoto předpokladu měl Muchovi sloužit plakát. Další oblast představovaly grafické práce, jako návrhy jídelních lístků, programů. vinět, kalendářů, knižní ilustrace, knižní grafika a návrhy užitého umění. Metodou vyjádření je mu technika arabesky, vrstvení linií v kombinaci s idealizujícím klasicismem. Vrcholem umělcovy tvorby jsou práce pro Světovou výstavu. V následujících letech se vrací opět k historické a popisné malbě, kdy zpracovává téma historie člověka a národa, ve velmi podobném duchu jsou pojaty i práce grafické, jako návrhy bankovek, známek a plakáty. Z díla: mj. plakáty pro divadelní představení divadla S. Bernhardtové (90. l 19. stol.), plakáty pro Salon des Cents (90. l. 19. stol.), návrhy na dekorační grafické paráce - panó Čtyři roční počasí (1896), Květiny (1897), Čtvero umění (1898), Denní doby (1899), Měsíce (1899), ilustrace knihy Ilsea, princezna Tripolská (1897), ilustrace knihy Otčenáš (1899), práce pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900 - projekt stavby pavilonu člověka, malířská výzdoba pavilonu Bosny a Hercegoviny, cyklus obrazů Slovanská epopej aj. In: http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=761 * * * * * Mucha Alfons, český malíř a illustrátor (*1860 v Ivančicích na Moravě, žije v Paříži). Umělecké vzdělání hledal [Mucha] zprvu ve Mnichově, potom ve Vídni a v Paříži. Tísní poměrů nucen opustil Paříž po krátkém pobytu, aby se vrátil do vlasti. Na Moravě nalezl konečně oporu v mecenášské přízni hr. Khuena, jenž, dav si od něho vyzdobit jídelnu svého zámku, znova do Paříže ho vypravil. Muchovi bylo tehda již třicet let, nicméně jal se znova pilně studovati v soukromých atelierech, kdež Lefčvre, Boulanger, Laurens byli mu učiteli. Brzy nalezl si pak již cestu k vynikajícím nakladatelům, kteří bystře rozpoznali jeho nadání pro illustraci. Po několik let [Mucha] takto pracoval v tomto směru, illustruje díla historická, básnická, spisy pro mládež, přispívaje do časopisů »Revue Mame«, »lllustration«, »Figaro illustré« atd.-Tou dobou proniklo jeho jméno též do Čech, zásluhou našich listův illustrovaných. R. 1895 [Mucha] nalezl na své dráze jednu z oněch šťastných náhod, které v Paříži více ještě než jinde jsou základem popularity. Objednán u něho plakát pro divadlo Renaissance, ohlašující představení Gismondy se Sarou Bernhardtovou. Affiche, pod níž se objevilo jméno dosud takřka neznámé, obrátila na sebe pozornost žurnalistiky i obecenstva novotou pojímání a effektním půvabem. Zalíbila se také Saře Bernhardtové, která od té doby stala se příznivkyní umění Muchova. Nyní množily se v atelieru Muchově objednávky affichí, illustrací a jiných prací tak, že když [Mucha] r. 1897 uspořádal svoji soubornou výstavu, mohl již předvésti bezmála dvacet návrhů k provedeným plakátům, řadu ukázek svého umění illustračního i dekorativního v širším smyslu slova. U příležitosti této výstavy, kdy mnoho o Muchovi bylo psáno, uveřejněny o jeho původu-brzy cikánském, brzy maďarském i španělskémvšelijaké legendy, kteréž přes svoji nepravděpodobnost v Paříži, vždy novot lačné, pomáhaly buditi zájem pro umění Muchovo. Dobyv si zvučného jména v Paříži sklidil [Mucha] o nějaký rok později úspěch ve Vídni soubornou výstavou a potom též v Praze. O světové výstavě v Paříži r. 1900 dostalo se mu příležitosti, aby osvědčil své dekorativní nadání v pavillonu bosenském. Po výstavě udělena mu stříbrná medaille a hodnost člena čestné legie.-Pro starší období umění Muchova jsou charakteristickými jeho práce illustrační, hlavně historického obsahu, zejména listy pro knihu »Scčnes et épisodes de l'histoire d'Allemagne od Ch. Seignobos«, mezi nimiž byly též 3 výjevy z českých dějin. Jsou to živě cítěné a effektně arranžované komposice, v nichž vliv Laurensův je zřejmý. Také illustrace k Čechovým »Adamitům« jsou provedeny ještě v tomto duchu. Podstatně jiného rázu jest již obrazový doprovod k Flersově »Princezně Ilsée«. Líčení děje ustupuje tu před účelem půvabné dekorace, prostírající se po okrajích listů v hebké souhře tlumené barvitosti. Zde také rozvinul [Mucha] po prvé v celé bohaté rozmanitosti svůj zvláštní ornament, jehož květoví a šňůroví, na základě studia středověkých rukopisných maleb, s docela moderním citem je řešeno. Podobného způsobu jsou také mnohé drobnější práce Muchovy rázu dekoračního, obálky knih a časopisů, kalendáře, jídelní lístky a p. V affichích vytvořil si [Mucha] svůj osobitý způsob dikce, spojuje silně akcentovaný obrys s harmonickým, sladce a líbezně naladěným koloritem a s hebkým rhythmem dekorativně cítěných linií (na př. známé zákruty vlajících vlasů). Obsah plakátu bývá vtělen v sličnou ženskou postavu, jejíž pružným formám přimyká se effektně háv, který je zpola kostymem a zpola volnou draperií, a jejíž hezounkou tvářičku rámuje fantastický účes, bohatě velkými květy obtěžkaný. Tyto vnadné postavy jsou také hlavním půvabem různých dekorativních panneaux, které [Mucha] za posledních let provedl (Počasí roční, Květiny, Měsíce a j. v.) a z nichž některé barevným tiskem byly rozmnoženy. Z plakátů Muchových jsou nejznámější ty, které provedl pro divadlo de la Renaissance, pro Salon des Cent, pro papier Job; mimo ně objednány u něho četné jiné pro podniky literární i průmyslové. Osobitě řešil [Mucha] též několikráte návrhy pro malovaná okna. Poslední dobou rozšířil [Mucha] okruh svého umění o větší úkol dekorativní výzdobou bosenského pavillonu na světové výstavě a cyklem Otčenáš, který byl vydán též s doprovodem českého slova. Přednosti i meze umění jeho jsou tu i tam zřejmy. [Mucha] jest horlivý přispěvatel obrázkového týdenníku »Zlatá Praha« a nadšený podporovatel českého umění v Paříži. Tá.
(In: Ottův slovník naučný)

Mucha Alfons, čes. malíř plakátů a ilustrátor, *1860 v Ivančicích na Mor. Po velkém úspěchu v Paříži, který dosáhl vrcholu na svět. výstavě r. 1900, ztrácí autor četných časopiseckých i knižních ilustrací a především velmi úspěšných plakátů příznivé ovzduší secesní doby. Ornamentální nálada byla vlastní půdou jeho smyslu pro zaplnění plochy složitými a ohebnými rozvilinami linií, jejichž arabeska tvořila rovnoprávné prostředí dobově idealisovaným dívčím typům, jaké uvedli do oběhu angl. praerafaelisté a jejichž křehkost změnila vídeňská secese v nervnost i nervosu. [Mucha Alfons]. prošel Vídní a Mnichovem před znervosněním křehkých typů z konce století a vedle toho zachovával svým dívčím postavám líbeznost i líbivost, aby podpíraly jeho ornament. Pařížský úspěch nevytvořila jen dobová nálada, nýbrž také exotičnost, jakou musila působiti jeho ornamentální arabeska. S poklesem dobové vlny se [Mucha Alfons] odvrací od ilustrace i plakátu, ale nevzdává se ani svého formálního slovníku, ani nemůže přetvořiti svůj smysl pro plochu a lineární ornament, pro něž je barva druhotným a doplňkovým živlem. Od r. 1910 do r. 1928 maloval obrovská plátna cyklu Slovanská epopeje, v němž chtěl zobraziti největší chvíle z dějin slovanských národů, ale mohl jen měniti mytologické, historické a symbolické náměty v ornament, který se předimensováním stal kulisou. Nad tuto mez nepostoupil ani v okně, jež namaloval pro katedrálu sv. Víta po jejím dokončení. Kladem jeho díla zůstalo pařížské období, nesené souhlasem nadání, dobové nálady a dobových potřeb (srv. OSN XVII, 845). Lit.: L. Deschamps, A. [Mucha Alfons] et son oeuvre (zvl. číslo revue La Plume), Paříž 1897; Jarmil Krecar, Řemeslo a umění 1927. -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)

Fotografie

Foto 2 Alfons MuchaFoto 3 Alfons MuchaFoto 4 Alfons Mucha

Zobrazit
na stránku
Zobrazeno 1 – 12 z 235 položek
Zobrazeno 1 – 12 z 235 položek