Umělci

Košík  

Žádná díla

0 Kč Doprava a balné
0 Kč Celkem

K pokladně

Newsletter

Seznam děl umělce Lhoták Kamil

(*25.7.1912 - †22.10.1990) - český malíř, grafik a ilustrátor. Kamil Lhoták neměl umělecké školení, studoval Univerzitu Karlovu. Od roku 1940 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942-48 působil ve Skupině 42, od roku 1945 ve Sdružení českých umělců graf

(*25.7.1912 - †22.10.1990) - český malíř, grafik a ilustrátor. Kamil Lhoták neměl umělecké školení, studoval Univerzitu Karlovu. Od roku 1940 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942-48 působil ve Skupině 42, od roku 1945 ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí a v roce 1947 získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu (Atom na rozcestí).
Osobitě poetická Lhotákova malba byla podmíněna jeho neškoleným projevem, od prvních pokusů probíhala v celistvé linii, kterou nelze dělit do vyhraněných slohových etap. Založena je na básnickém pohledu, přestože hlavním inspirativním zdrojem mu byla technika a civilizace z přelomu a počátku 20. století - především průkopnická doba automobilismu, letectví a vlakové dopravy - ale i pražská periférie se svými ohradami (například Nádraží, 1942; Balónová ohrada, 1938; Volání dálek; Zeď vzpomínek, 1954). Přes poněkud snový ráz prostředí i jemnou valérovou malbu mají zobrazené technické předměty vždy naprostou věrnost a konkrétnost. V kompozici se objevily principy, které předjímaly narativní figuraci 60. let (sled situací na téma Ze života balónu, 1946).
Lhoták se věnoval rovněž ilustracím, z nichž nejznámější jsou vyobrazení ke knihám A. Branalda.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

* * * * *
narozen 25. 7. 1912 v Praze Holešovicích
zemřel 22. 10. 1990 v Praze, nemá hrob, popel byl na jeho přání rozprášen na kopci zvaném Číčov
Jako malý chlapec prodělal obrnu a následkem nemoci napadal na nohu. Snad pro tento pohybový hendikep se později stal vášnivým řidičem a cyklistou. Již ve škole výborně kreslil, ale na Akademii výtvarných umění se nepřihlásil. Studoval práva na Karlově univerzitě. Okupace a následné uzavření vysokých škol studia přerušily. Jako malíř a výtvarník byl samouk. Podnikl studijní cesty po Itálii (1932) a Francii (1938). Poprvé vystavoval v Praze v roce 1939. Jeho obrazy tehdy okouzlily členy Umělecké besedy a tak byl vyzván, aby vystavoval v Obecním domě spolu s Janem Zrzavým, Václavem Rabasem a Josefem Čapkem. Hned v roce 1939 se také stal členem výtvarného odboru Umělecké besedy. Od počátku byl členem surrealistické Skupiny 42, která vznikla v době heydrichiády a byla rozpuštěna roku 1948. Od roku 1945 byl členem Sdružení českých uměleckých grafiků (SČUG) Hollar a od roku 1956 byl ve Svazu českých výtvarných umělců.
Dokladem Lhotákovy blízkosti k hendikepovaným lidem bylo i písemné přátelství se slavnou bezrukou malířkou Aimée Rapin, která používala k malbě prstů pravé nohy. Dopisovali si s Lhotákem 10 let. Malíř zemřel rok po smrti své druhé manželky na mozkovou mrtvici v nemocnici na Karlově.
Byl nositelem několika vyznamenání: cena Václava Hollara (1967), zasloužilý umělec (1967), mezinárodní cena Johanna Gottfrieda Herdera (Rakousko, 1980).

Lhotákova rodina
Otec byl vědcem, zakladatelem české farmakologie. S rodinou nežil a k synovi se veřejně nehlásil.
První žena Hertha Guthová byla dcerou průmyslníka, otec ji nechal před válkou pokřtít na Ludmilu. Její rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Stejně jako její manžel po obrně kulhala. Po válce trpěla depresemi, které se změnily ve vážnou duševní chorobu, takže zbytek života strávila v psychiatrické léčebně.
Syn Kamil se narodil manželům Lhotákovým v roce 1941. Přezdívali mu Káma.
Druhou ženou byla Anna Lhotáková, jeho bývalá kamarádka z mládí, která se narodila s jednou rukou. Zemřela v roce 1989.
Malířův vnuk Kamil Lhoták mladší (narozen 1974) sám nějaku dobu maloval, ale pak se začal věnovat fotografii.

Dílo
Celoživotní tvorba Kamila Lhotáka je rozsáhlé: Byl malířem, grafikem, ilustrátorem ale i autorem knih a filmovým výtvarníkem. Byl malířem snu a fantazie, inspiroval se atmosférou liduprázdných městských periferií Holešovic a Pankráce, v nichž viděl krásu a romantiku. Inspiraci čerpal i ze starých obrázkových časopisů, z reklamní tvorby i filmových grotesek. Okouzloval ho konec 19. st. se svými technickými vynálezy, nastrojenými dámami a šviháky, které zobrazoval s určitou dávkou humoru či nadsázky. V posledních desetiletích se soustředil více na knižní ilustrace, plakáty a grafiku.
Jeho osobnost i dílo vystihují slova jeho přítele Jiřího Koláře: "Má duši hvězdy, a srdce s vrtulí. Žije s mechanismy jako jiní s přírodou..."
Lhotákova díla jsou zastoupena zejména v Národní galerii ve Veletržním paláci a ve sbírce Jiřího a Běly Kolářových, kteří ji věnovali Nadaci Jana a Medy Mládkových - Muzeu Kampa.

1. Dominantou jeho tvorby bylo malířství. Namaloval více než tisíc obrazů. Zpočátku maloval drobné obrázky s motivy dobrodružných chlapeckých románů. Jeho základním tématem bylo 20. století, poezie města, kterou nacházel v jeho opuštěných městských zákoutích. Maloval krajiny s technickými symboly, plné poezie technické civilizace, melancholické krajiny s balóny, větrníky, s dýmajícími komíny, závodiště, nádraží a železniční podjezdy, parky s lavičkami, rušné ulice velkoměst, starodávné bicykly, staré automobily a motocykly, traktory, vzducholodi, letadla, benzinové pumpy aj.
Nejznámější obrazy:
Parníky v Lovosicích (1938), Nostalgie letního odpoledne (1939 - chodník a vozovka bez lidí stoupá do kopce a končí na horizontu)), Ohrada snů (1940), Krajina 20. st. (1942, obraz, který vyjádřil jeho sounáležitost ke Skupině 42), Liduška (1942), Vstříc osudu (1948), Zeď vzpomínek (1954), Závodní motockly (1957), Horská krajina (1958), Červenobílá kóta (1960), Krajina s červeným stanem (1963), Paříž (cyklus 1964), Terč a motocykl (1966), Jablko a modrý stan (1973), Park večer (1974), Měsíc a míč, Stroj pouště, Zelené jablko, Loď (1975), Středozemí moře, Velké reklamní jablko (1977), Kupka sena na dvorku, Naftová nádrž v moři (1977).
Vytvořil na sto portrétů, z nichž Dcera velkoměsta, obdivovaná i Picassem, patří k nejkrásnějším. Zobrazuje jemnou patnáctiletou jednorukou dívku z profilu v pozadí s továrnou. Jeho portrétní postavy či hlavy vždy byly zakomponovány do popředí krajin, a tak získaly na plastičnosti. Jeho druhá žena mu byla modelem k obrazům Dívka v modrém svetru, Jednoruká dívka v červené věstě, Dívka s rozpuštěnými vlasy aj.

2. Grafika
Balóny, Létající muž (1945), Stará Tour de France (cyklus 1948), Hlava děvčátka (1949), Velká loď (1958), Ponorka (1959), Stan (1962), Muž s drakem (1964), Krajina, Portrét dívky (1965) aj.

3. Knižní ilustrace
Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna
Alfred Jarry: Nadsamec
Karel Poláček: Hrdinové táhnou do boje
Jan Neruda: Pražské obrázky
Ignát Hermann: U snědeného krámu
Theodore Dreiser: Americké osudy
Adolf Branald: Dědeček automobil
Ilustroval také desítky knih pro nakladatelství Albatros, např. leporelo Šťastně dojeď, dlouhý vláčku (1954). Za války, když byl malý jeho syn Kamil, ilustroval Pohádky o mašinkách, které patří ke zlatému fondu české dětské literatury.
4. Některé knížky nejen ilustroval, ale i sám napsal: Na suchu i ve vzduchu, Balón-křídla-vrtule, Kolo-motocykl-automobil a Z dějin ponorky.

5. Spolupráce s animovaným filmem se datuje od úspěšného snímku Atom na rozcestí (1947, režie Čeněk Duba; získal první mezinárodní cenu za kreslený film na bienále v Benátkách). Další jsou Vzducholoď a láska (1948), Veselý cirkus (1951, na filmu spolupracoval s Jiřím Trnkou, Zdeňkem Seydlem a Františkem Tichým), Závodník a ABC. Známý je jeho celovečerní hraný film Dědeček automobil z roku 1956.

Výstavy
Praha 1939, 1942, 1946, 1948, 1949, 1951, 1953, 1955, 1957, 1958, 1962, 1964, 1967, 1970, 1972, 1976, 1978, 1982, 1989, 1990, 1991, 1995, 1996, 1997, 1999, 2000
Karlovy Vary 1965, 1972, 1988, 1991
Liberec 1971, 1977
Litoměřice 1972
Hradec Králové 1974, 1982
Olomouc 1974, 1975, 1976, 1984
Nová Paka 1977
Roztoky u Prahy 1979
Gottwaldov 1980
Brno 1981
V zahraničí: NDR, Švédsko, Finsko, Francie, Velká Británie, Rakousko, Polsko, NSR, Dánsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Brazílie, Itálie, Indie. In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/lhotak_kamil

**********
Kamil Lhoták (25. července 1912, Praha – 22. října 1990, Praha) byl malíř, grafik a ilustrátor. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny 42.
Narodil se 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Jeho maminka, Anna Kouglová, již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty.
Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil. Společensky nerovný vztah a hlavně obava mladého medika z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Paradoxem je, že právě on vykonával jako lékař pokusy se sérem proti této nemoci a s úspěchem je používal pro své pacienty. Kamilovi však pomoci nemohl. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce nejenom tím, že kulhal, ale hlavně že započal trauma, které malíře Kamila Lhotáka ovlivňovalo celý život. Komplex, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal.
Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Kamil se tak již od dvanácti let mohl seznamovat s tím nejlepším, co tehdejší kulturní scéna nabízela. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si zamiloval i Toulouse-Lautreca, pochopitelně i díky jeho osudu postiženého. Jeho první kresby byly tak jako u jiných dětí spíše fragmenty na různých útržcích či deskách školních sešitů, na rozdíl od ostatních kreslil pouze auta, motorky, kola, prostě vše, čím žilo srdce kluka okouzleného moderní technickou dobou.
V roce 1923 se Lhoták stal žákem Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Vedle prvních setkání s moderním uměním, které mu zprostředkovali jeho obeznámenější spolužáci, se Kamil nechával unášet vydáváním "jednovýtiskového" Auto-moto zpravodaje, který se svým spolužákem celý kaligraficky psali a kreslili. Ve vyšších třídách gymnázia vydával se spolužáky časopis "Hledání umění" a své hledání rozšířil i na pravidelné návštěvy výstav v Aventinu. Jak sám později přiznal, návštěvy expozic byly pro něj velmi důležité, stejně tak jako okukování výlohy obchodu s jízdními koly, který stál hned vedle.
Po absolvování gymnázia v sobě Kamil popřel sen o studiu na Akademii a na přání matky, ale také díky dědictví po otci šel studovat práva. Studoval poctivě, ale bez zvláštního nadšení. Jeho světem byl především svět umění a s ním se také dychtivě stále seznamoval. Ernst, Arp, Giacometti, Klee, Masson, Miró, Filla, Šíma ... to byli hrdinové, ke kterým mladý student práv vzhlížel. Z práva nakonec udělal i závěrečnou státní zkoušku, jenom o titul JUDr. příliš nestál. Období jeho života až do války bylo naplněno pilným malováním a vstřebáváním všeho, co předválečná avantgarda přinášela světu.
V roce 1938 se oženil se židovkou Herthou Guthovou, kráskou, která byla stejně tak jako Lhoták v dětství postižena obrnou. O rok později uspořádal v Beaufortově galerii v Jungmannově ulici svoji první výstavu. Během války vytvořil stovky děl, čímž se stále dle vlastních slov "hledající KL" stává malířem Kamilem Lhotákem, což prezentuje i podpisem celým jménem na jednom z obrazů z roku 1942. Ve stejném roce vzniká i slavná Skupina 42,[1] jejímiž členy byli mimo Lhotáka i Jiří Kolář, Františkové Gross a Hudeček, Jan Smetana, Karel Souček, Jan Kotík, fotograf Miroslav Hák, Bohumír Matal, sochař Ladislav Zívr ... Společná výstava skupiny v roce 1943 se pak stává zřejmě nejdůležitější události, která malíře Lhotáka představila jako výraznou a nezaměnitelnou osobnost českého umění. Na výstavě byl mimo dalších 30 prací i obraz s názvem Dcera velkoměsta, ano ten, který si o pár let později bude na výstavě českého umění v Paříži prohlížet Pablo Picasso. Dle svědectví přítomného malíře Libora Fáry, prostý portrét Manky zaujal Picassa z celé výstavy nejvíce.
Rok 1954 a seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem otevírá Lhotákovi další etapu života. Svoji dlouholetou lásku ke všemu co má kola či vrtuli shrnuje ilustracemi pro knihu Dědeček automobil, dle vlastních slov nejlepších, které za život dělal. O rok později již spolupracuje s Branaldem jako poradce při natáčení stejnojmenného filmu.
V šedesátých letech potkalo Kamila Lhotáka další osudové setkání. Anna Endrštová, kterou jako kluk nakreslil do školního sešitu se stala jeho modelem a jeho životní družkou. Stejně jako on byla poznamenána fyzickým handicapem a možná právě proto se v její přítomnosti cítil malíř uvolněně. Anča, jak jí přátelé říkali, se stala Lhotákovou hospodyní, kuchařkou a také jakousi tajemnicí, která vytvářela pro malířovu práci klid a zázemí.
Celá šedesátá a sedmdesátá léta jsou pro Lhotáka typická velikou pracovní aktivitou. Každoročně vytváří několik desítek obrazů (přátelé vzpomínají na jeho osobní závazek čtyř obrazů za měsíc), pořádá výstavy, ilustruje knihy. Přesto dokáže malíř reflektovat i moderní světové umění. Nejdříve reaguje na tvorbu Roye Lichtensteina, který mu svým stylem jenom potvrdil, že vlastní cesta, kterou nastoupil už před válkou byla správná. O několik let později reaguje Lhoták na světové op-artové hnutí svým krajinami s terči.
Kamil Lhoták byl výřečný a měl báječný smysl pro humor. Navíc velmi pohotově dovedl glosovat a na jeho typickou, ale neútočnou ironii vzpomínají všichni, kdož ho znali. Jeho pojetí historie bylo jedinečné a nezbývá než citovat pamětníka:
„ Pro Kamila začínala Asie za karlínským viaduktem v Praze, s výjimkou rodných Holešovic, které kladl někam na periferii Chicaga. Češi mu byli přímí potomci Keltů, kteří nás zapomněli vzít sebou do jeho milovaného Zeleného Irska, takže jsme se nemohli naučit včas anglicky a museli vzít zavděk rakouštinou, kterou jsme poslovanštili. V husitech spatřoval první bolševiky, kteří začali znárodňovat ženy (adamité), protože už nic jiného k rozkrádání neměli … “
— L. H. Augustin
Závěrečné roky Kamila Lhotáka se i přes nemoc, se kterou neúnavně bojoval, vyznačují byť menší (co do počtu děl), ale stále kvalitní tvorbou. Jeho poslední autorská výstava ("Grafika") se konala v prosinci 1989 v pražské galérii Fronta (úvodní slovo a text katalogu Jaromír Pelc). V roce 1990 namaloval svůj poslední obraz s názvem Meteor padá do moře a 22. října zemřel. Urnu s malířovým popelem rozprášil jeho syn Kamil z kopce Číčov u Libochovic, tak jak si to Kamil Lhoták přál.
In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamil_Lhot%C3%A1k

Fotografie

Foto 2 Kamil Lhoták



Signatury



Signatura 1 Kamil Lhoták
Více

Produktů na stránce

Produktů na stránce