ArtBohemia

Link: http://www.artdaily.com/index.asp?int_new=36868&int_sec=2

NEW YORK, NY.- The Museum of Modern Art will present "Picasso: Themes and Variations", an exhibition exploring Pablo Picasso’s creative process through the medium of printmaking, from March 28 to September 6, 2010. It features approximately 100 works from the Museum’s superlative collection of the artist’s prints. The exhibition is organized by Deborah Wye, The Abby Aldrich Rockefeller Chief Curator of Prints and Illustrated Books, The Museum of Modern Art.

Pablo Picasso’s insatiable curiosity and tireless urge to create art often led him to mediums beyond painting. He fully explored sculpture and drawing, as well as printmaking and ceramics. This exhibition looks at Picasso’s engagement with printmaking over the course of his long career, and the ways it fostered his creativity by encouraging a thematic approach to his subjects and by allowing for constant experimentation.

As a young artist, Picasso (Spanish, 1881–1973) bought a small printing press, and prints became part of the ongoing development of his work. His first series of etchings and drypoints was devoted to themes of the Blue and Rose periods. Examples include Frugal Repast (1904), a well-known scene of a destitute couple at a sparsely-filled dining table. Others depict itinerant circus performers known as saltimbanques. As Picasso went on to forge his Cubist style, he made prints intermittently, cross-fertilizing related drawings and paintings. One series of his abstracted images was conceived in 1910 to illustrate St. Matorel, a book by poet Max Jacob, who was among his closest friends during the first years in Paris.

While prints played a small but continuing role in Picasso’s early work, by the late 1920s and early 1930s, he became truly engaged in the medium, and remained so for the rest of his life. It was at that time that he grasped the narrative potential in his printmaking. He enjoyed propping up his copperplates and conjuring up compositions that led his invented characters from one scene to another. Later he would call this manner of printmaking his own way of “writing fiction.”

Picasso created tales of the Minotaur, of fauns and satyrs, and of bullfighting. In Minotauromachy (1935), he combined the Minotaur myth and the violence of the bullfight in a highly symbolic, enigmatic scene that is considered a milestone of modern printmaking. Especially under the influence of Surrealism, such motifs became entangled with events in Picasso’s personal life, particularly those involving his relationships with women. These entanglements are also a factor in other themes he explored, from scenes of the artist in the studio, to portrayals of sexual aggression, to tableaux in which one figure watches the other sleep.

Picasso’s focus on the women in his life also involved portraiture. Each time he became involved with a new woman, he absorbed her features into his artistic vocabulary, depicting her over time in a manner reflecting his own changing moods. The exhibition includes a range of prints inspired by these women, from the 1905 Head of Woman, which portrays Madeleine, a lover known only by her first name, to a late series of linoleum cuts presenting a complex and evolving portrait of Jacqueline Roque, the artist’s second wife and companion until his death in 1973. Also included are the young Marie-Thérèse Walter, whose face constitutes a mysterious presence; Picasso’s first wife, Olga, whose stirring portrait, which was recently acquired, exemplifies her role as muse of the Neo-Classical period; the Surrealist photographer Dora Maar, who served as model for the monumental Weeping Woman of 1937; and Francoise Gilot, the aspiring painter who spent the postwar years with the artist, and whose likeness evolves over time to show Picasso’s changing relationship to her.

Picasso continued making prints with great enthusiasm until the last years of his life. During seven months in 1968, he created Suite 347, named for the number of prints it contains. It represents an intense period of printmaking in a range of etching techniques, exploring a variety of themes. Among the subjects is the artist’s reflection back on his long life, with figures of varying scale in compositions filled with spatial disparities that suggest a flood of memories.

The master printers with whom Picasso worked provided not only technical expertise, but also
stimulating collaborative partnerships. Roger Lacourière tutored him in intaglio techniques (etching, drypoint, engraving, and aquatint) in the early 1930s, as he reached a new level of complexity in such prints as Faun Unveiling a Sleeping Girl (1936). Fernand Mourlot championed Picasso’s work in lithography after World War II. The printers at Mourlot’s shop in Paris fostered Picasso’s seemingly endless experimentation with developing images, like those in the Bull series, which begins with a naturalistic rendering and ends with a few simple lines. In linoleum cut, Hidalgo Arnéra spurred Picasso on at his workshop in the South of France in the 1950s and 1960s. Picasso created masterworks like Portrait of a Young Girl in this medium, which until then had been considered secondary. Finally, in his last years, Picasso collaborated with Aldo and Piero Crommelynck, who set up an etching workshop near his residence in the Mougins to accommodate his demanding schedule.

The Museum of Modern Art | "Picasso: Themes and Variations" | Deborah Wye |

Internetová aukční galerie ArtBohemia nabízí řadu tematických souborů i jednotlivých grafických listů Pabla Picassa, viz:
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=4&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=

Link: http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=5&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=&max_cena=

La Comédie Humaine (Lidská komedie)
V relativně krátkém období mezi 28. listopadem 1953 a 3. únorem 1954 vytvořil Pablo Picasso (1881-1973) ve svém domě v jihofrancouzském Vallauris 180 brilantních kreseb, všeobecně zahrnovaných pod název La Comédie Humaine. Kompletní Picassův skicář, pokreslený během krátkých devíti týdnů (Picasso kreslil i na Štědrý den!), byl v roce 1954 vydán uměleckou revue Verve v Paříži a v jazykové mutaci i pro anglo-americké sběratele v New Yorku.
Toto Picassovo období je všeobecně považováno za nejzajímavější a uveřejněné kresby to dokazují. Tehdy už dvaasedmdesátiletý umělec měl před sebou ještě celých dvacet život plodného života! Kresby z cyklu Lidské komedie patří mezi nejvýraznější a nejsžíravější erotické opusy, které kdy Picasso vytvořil. Cyklus je možné rozdělit do skupin, přitom téma z jedné části přechází volně do druhé. Jako červená nit se skicářem táhne hlavní motiv: malíř a jeho modelka. To je ostatně téma, které Picasso rozvíjel prakticky po celý svůj život, v malbě i v grafice. Často ironicky zobrazuje muže s velkými břichy či jako opičky na hraní, naopak ženy jsou téměř vždy půvabné až majestátné. Během jednoho dne (5.1.1954) vytvořil Picasso sedmnáct kreseb se zcela novou rekvizitou: maskou. Maskovaný amorek obletující nahou ženu vypadá spíše jako trpaslík a sexuální loudil. Někteří muži s maskou se nápadně podobají dokonce samotnému Picassovi. Cyklus pokračuje krasojezdeckými kresbami z cirkusu, objeví se harlekýn a kolombína, Picassem proslavená holubice, lidská sousoší jako z jeho někdejších Metamorfóz. Pak se Picasso znovu vrací do ateliéru, kde je malíř sám se svojí modelkou, než ateliér navštíví čumilové. Na konci Lidské komedie jsou malíř s modelkou opět sami, ale tentokráte oba už s maskami.
Čtrnáct ze sto osmdesáti kreseb vyšlo v původní grafické technice barevné litografie, vytištěno věhlasným pařížským litografem a jedním z autorů Picassova soupisu díla Fernandem Mourlotem, v jehož dílně vytvářeli své litografické skvosty další avantgardní umělci jako např. Braque, Chagall, Dufy, Léger, Matisse, Delvaux, Miró, Cocteau, Le Corbusier, Giacometti, Buffet, Vasarely, Derain, Masson a další. Zbylých 166 kreseb bylo vytištěno heliogravurou, z toho čtyři barevně, ostatní jsou pouze monochromatické.
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=1&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=heli&max_cena=
Všechny kresby, resp. litografie a heliogravury, jsou Picassem datovány, popř. číslovány pořadím v příslušném dnu.
V České republice nebyl cyklus La Comédie Humaine Pabla Picassa dosud nikdy vystavován. Jednotlivé listy se objevují sporadicky; internetová aukční galerie ArtBohemia kompletní soubor zakoupila a jednotlivé grafiky nabízí svým klientům jako dobrou investici!
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=1&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=lito&max_cena=

Link: http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=coubi&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=5&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=lids&zanr=0&technika=&max_cena=

Šestidílný cyklus Lidské bídy OTAKARA KUBÍNA (OTHON COUBINE) je patrně volnou parafrází biblického příběhu Joba. Umělcovy kubistické dřevořezy z roku 1914 jsou experty řazeny mezi vrcholná díla evropské meziválečné avantgardy, na roveň grafikám Picassa, Braqua, Grise ad.
Lidské bídy najdeme reprodukovány ve všech významných publikacích o moderním umění; internetová aukční galerie ArtBohemia nyní nabízí v intaktním stavu vzácné originály.

Link: http://www.panorama.sk/go/mapa.asp?lang=sk&sv=2&mc=1802&mid=1#tm

Monografia o grafickom diele Albína Brunovského.
Slovenský a anglický text obsahuje kompletnú grafickú tvorbu z rokov 1960 až 1997, 645 reprodukovaných grafík vo farbe, množstvo zatiaľ nepublikovaných kresieb, kompletnú bibliografiu, zoznam grafík s údajmi o nákladoch, použitých grafických papieroch a tlačiaroch.
Objednat Albín Brunovský - Kompletné grafické dielo 1960 - 1997 lze zde: http://www.panorama.sk/go/mapa.asp?lang=sk&sv=2&mc=1802&mid=1#tm

Link: http://www.bohemia-galleries.com/ArtTerms.htm

Intaglio - The process of incising a design beneath the surface of a metal or stone. Plates are inked only in the etched depressions on the plates and then the plate surface is wiped clean. The ink is then transferred onto the paper through an etching press. The reverse of this process is known as relief printing.

Planographic - The process to print impressions from a smooth surface rather than creating incised or relief areas on the plate. The term was devised to describe lithography.

Relief - All printing processes in which the non-printing areas of the block or plate are carved, engraved or etched away. Inks are applied onto the projected surface and transferred onto the paper. The reverse process is known as intaglio printing.

Printmaking Techniques

Aquatint - Printing technique capable of producing unlimited tonal gradations to re-create the broad flat tints of ink wash or watercolor drawings by etching microscopic cracks and pits into the image on a master plate, typically made of copper or zinc. Spanish artist Goya used this technique.

Blind - Printing using an uninked plate to produce the subtle embossed texture of a white-on-white image, highlighted by the shadow of the relief image on the uninked paper. This technique is used in many Japanese prints.

Collograph - Printing technique in which proofs are pulled from a block on which the artwork or design is built up like a collage, creating relief.

Drypoint - Printing technique of intaglio engraving in which a hard, steel needle incises lines on a metal plate, creating a burr that yields a characteristically soft and velvety line in the final print.

Engraving - Printing technique in which an intaglio image is produced by cutting a metal plate or box directly with a sharp engraving tool. The incised lines are inked and printed with heavy pressure.

Etching - Printing technique in which a metal plate is first covered with an acid-resistant material, then worked with an etching needle to create an intaglio image. The exposed metal is eaten away in an acid bath, creating depressed lines that are later inked for printing.

Giclée or Iris - A computerized reproduction technique in which the image and topography are generated from a digital file and printed by a special ink jet printer, using ink, acrylic or oil paints. Giclée printing offers one of the highest degree of accuracy and richness of color available in any reproduction techniques.

Lithography - Printing technique using a planographic process in which prints are pulled on a special press from a flat stone or metal surface that has been chemically sensitized so that ink sticks only to the design areas and is repelled by the non-image areas. Lithography was invented in 1798 in Germany by Alois Senefelder.

Mezzotint - (mezzo = half + tinta = tone), a reverse engraving process used on a copper or steel plate to produce illustrations in relief with effects of light and shadow. The surface of a master plate is roughened with a tool called a rocker so that if inked, it will print solid black. The areas to be white or gray in the print are rubbed down so as not to take ink. It was widely used in the 18th and 19th centuries to reproduce portraits and other paintings, but became obsolete with the introduction of photo-engraving.

Monotype - One-of-a-kind print made by painting on a sheet of metal or glass and transferring the still-wet painting onto a sheet of paper by hand or with an etching press. If enough paint remains on the master plate, additional prints can be made, however, the reprint will have substantial variations from the original image. Monotype printing is not a multiple-replica process since each print is unique.

Offset Lithography - A special photo-mechanical technique in which the image to be printed is transferred to the negative plates and printed onto paper. Offset lithography is very well adapted to color printing.

Serigraphy (Silk-screen) - A printing technique that makes use of a squeegee to force ink directly onto a piece of paper or canvas through a stencil creating an image on a screen of silk or other fine fabric with an impermeable substance. Serigraphy differs from most other printing in that its color areas are paint films rather than printing ink stains.

Woodcut - Printing technique in which the printing surface has been carved from a block of wood. The traditional wood block is seasoned hardwood such as apple, beech or sycamore. Woodcut is one of the oldest forms of printing dating back to the 12th century.

Common Art Print Terms

Acid-free Paper or Canvas - Paper or canvas treated to neutralize it's natural acidity in order to protect fine art and photographic prints from discoloration and deterioration.

Canvas Transfer - Art reproduction on canvas which is created by a process such as serigraphy, photomechanical or giclée printing. Some processes can even recreate the texture, brush strokes and aged appearance of the original work.

Color-variant Suite - A set of identical prints in different color schemes.

Impression - Fine art made by any printing stamping process

Limited Edition - Set of identical prints numbered in succession and signed by the artist. The total number of prints if fixed or "limited" by the artist who supervises the printing. All additional prints have been destroyed.

Monoprint - One-of-a-kind print conceived by the artist and printed by or under the artist's supervision.

Montage (Collage) - An artwork comprising of portions of various existing images such as from photographs or prints and arranged so that they join, overlap or blend to create a new image.

Multiple Originals - A set of identical fine prints in which the artist personally conceived the image, created the master plates and executed or supervised the entire printing process. Example: etching.

Multiple Reproductions - A set of identical fine prints reproducing the image of an original artwork created by a non-printing process. Example: serigraph of an oil on canvas.
Open Edition - A series of prints or objects in an art edition that has an unlimited number of copies.

Original Print - One-of-a-kind print in which the artist personally conceived the image, created the master plates and executed the entire printing process.

Provenance - Record of ownership for a work of art, ideally from the time it left the artist's studio to it's present location, thus creating an unbroken ownership history.

Remarque - Small sketch in the margin of an art print or additional enhancements by the artist on some or all of the final prints within an edition.

Restrike - Additional prints made from a master plate, block, lithograph stone, etc. after the original edition has been exhausted.

Print Proof Types

Proofs are prints authorized by the artist in addition to the limited signed and numbered edition. The total size of an art edition consists of the signed and numbered prints plus all outstanding proofs. If a set of proofs consists of more than one print, numbers are inscribed to indicate the number of the prints within the total number of the particular type of proof, (e.g., AP 5/20 means the fifth print in a set of twenty identical prints authorized as artist proofs). Proofs are generally signed by the artist as validation of the prints.

Artist's Proof - Print intended for the artist's personal use. It is common practice to reserve approximately ten percent of an edition as artist's proofs, although this figure can be higher. The artist's proof is sometimes referred to by it's French épreuve d'artist (abbreviation E.A.). Artist's proofs can be distinguished by the abbreviation AP or E.A., commonly on the lower left of the work.

Cancellation Proof - Final print made once an edition series has been finished to show that the plate has been marred/mutilated by the artist, and will never be used again to make more prints of the edition.

Hors d'Commerce Proof - Print identical to the edition print intended to be used as samples to show to dealers and galleries. Hors d'Commerce (abbreviated to H.C.) proofs may or may not be signed by the artist.

Printer's Proof - Print retained by the printer as a reference. Artists often sign these prints as a gesture of appreciation.

Trial Proof - Pre-cursor to a limited edition series, these initial prints are pulled so that the artist may examine, refine and perfect the prints to the desired final state. Trial proofs are generally not signed.

Abbreviations Used in Art

2nd ed - Second edition: prints of the same image as the original edition but altered in some way (as in change of color, paper or printing process).

2nd st - Second state: prints of proofs which contain significant changes from the original print.

AP - Artist's Proof (see definition)

Del - (Latin, delineavit) He (she) drew it. Generally inscribed next to the artist's signature.

E.A. - (French, épreuve d'artist) An artist's proof (see definition)

Exc or Imp - (Latin, excudit) He(she) executed it. The meaning is synonymous with (Latin, impressit) he(she) printed it.

HC - (French, Hors d'Commerce) Prints from an edition intended to be used as samples to show to dealers and galleries.

Inc. or Sculp - (Latin, incidit) He(she) cut it. The meaning is synonymous with (Latin, impressit) he(she) carved it. These abbreviations refer to the individuals who engraved the master plate.

Inv. or Invent - (Latin, invenit) He(she) designed it. Generally inscribed next to the artist's signature.

Lith. or Litho - "Lithographed By". Usually follows the name of the printer of the lithograph.

Pinx. - (Latin, pinxit) He(she) painted it. Generally inscribed next to the artist's signature.

PP - Printer's proof (see definition)

TP - Trial proof (see definition)

Art Styles and Art Movements

Abstract - A 20th century style of painting in which nonrepresentational lines, colors, shapes, and forms replace accurate visual depiction of objects, landscape, and figures. The subjects often stylized, blurred, repeated or broken down into basic forms so that it becomes unrecognizable. Intangible subjects such as thoughts, emotions, and time are often expressed in abstract art form.

Art Nouveau - A painting, printmaking, decorative design, and architectural style developed in England in the 1880s. Art Nouveau, primarily an ornamental style, was not only a protest against the sterile Realism, but against the whole drift toward industrialization and mechanization and the unnatural artifacts they produced. The style is characterized by the usage of sinuous, graceful, cursive lines, interlaced patterns, flowers, plants, insects and other motifs inspired by nature.

Cubism - An art style developed in 1908 by Picasso and Braque whereby the artist breaks down the natural forms of the subjects into geometric shapes and creates a new kind of pictorial space. In contrast to traditional painting styles where the perspective of subjects is fixed and complete, cubist work can portray the subject from multiple perspectives.

Dadaism - An art style founded by Hans Arp in Zurich after WW1 which challenged the established canons of art, thoughts and morality etc. Disgusted with the war and society in general, Dadaist expressed their feelings by creating "non-art." The term Dada, nonsense or baby-talk term, symbolizes the loss of meaning in the European culture. Dada art is difficult to interpret since there is no common foundation.

Expressionism - An art movement of the early 20th century in which traditional adherence to realism and proportion was replaced by the artist's emotional connection to the subject. These paintings are often abstract, the subject matter distorted in color and form to emphasize and express the intense emotion of the artist.

Impressionism - An art movement founded in France in the last third of the 19th century. Impressionist artists sought to break up light into its component colors and render its ephemeral play on various objects. The artist's vision was intensely centered on light and the ways it transforms the visible world. This style of painting is characterized by short brush strokes of bright colors used to recreate visual impressions of the subject and to capture the light, climate and atmosphere of the subject at a specific moment in time. The chosen colors represent light which is broken down into its spectrum components and recombined by the eyes into another color when viewed at a distance (an optical mixture). The term was first used in 1874 by a journalist ridiculing a landscape by Monet called Impression - Sunrise.

Pop Art - A style of art which seeks its inspiration from commercial art and items of mass culture (such as comic strips, popular foods and brand name packaging). Pop art was first developed in New York City in the 1950's and soon became the dominant avant-garde art form in the United States.

Realism - A style of painting which depicts subject matter (form, color, space) as it appears in actuality or ordinary visual experience without distortion or stylization.
Romanticism - An art style which emphasizes the personal, emotional and dramatic through the use of exotic, literary or historical subject matter.

Surrealism - An art style developed in Europe in the 1920's, characterized by using the subconscious as a source of creativity to liberate pictorial subjects and ideas. Surrealist paintings often depict unexpected or irrational objects in an atmosphere of fantasy, creating a dreamlike scenario.

Symbolism - An art style developed in the late 19th century characterized by the incorporation of symbols and ideas, usually spiritual or mystical in nature, which represent the inner life of people. Traditional modeled, pictorial depictions are replaced or contrasted by flat mosiac-like surfaces decoratively embellished with figures and design elements.

Trompe l'oeil (Trick of the Eye) - A style of painting in which architectural details are rendered in extremely fine detail in order to create the illusion of tactile (tangible) and spatial qualities. This form of painting was first used by the Romans thousands of years ago in frescoes and murals.

Charles Sorlier (1921-1990)
Returning to Paris after his sojourn in America during World War II, Chagall met a young wizard of lithographic techniques when visiting the famous Parisian printer Mourlot: Charles Sorlier. Sorlier was soon to become to head of the lithography department at Mourlot's. Artists such as Miro, Léger, Picasso and Matisse took their litho stones to Mourlot's to have them printed. Sorlier compiled a reliable 'catalogue raisonné' for many of these artists. Sometimes he transferred their art onto litho stones, a job at which he was expert.
It was Sorlier who never ceased to encourage Chagall to create colour lithographs. The two were friends and close collaborators for the rest of Chagall's life. Chagall was so pleased with Sorlier's work that he sometimes appended his own signature to it, as with the poster-size colour lithographs of the twelve stained-glass windows for the synagogue in the Hadassah university medical centre in Jerusalem.
http://www.chagall.nl/www/sorlieren.html

artprice: last works at auction: (updated: 01-mars-2007)
Angel with Candlestick, after Marc Chagall
The Tribe of Levi, after Marc Chagall
Romeo and Juliet, after Marc Chagall
Carmen, after Marc Chagall
The Magic Flute, after Marc Chagall
Sirene with Pine, after Marc Chagall
Couple in Mimosa, after Marc Chagall
Sunset, after Marc Chagall
The Tribe of Asher, after Marc Chagall
The Tribe of Zebulon, after Marc Chagall
The Tribe of Levi, after Marc Chagall
Romeo and Juliet, after Marc Chagall
Saint Jean Cap Ferrat, after Marc Chagall
Le pain et le vin, d'après une peinture de B.Buffet, affiche
Toréador, d'après une peinture de B.Buffet
Roses et mimosas, after Marc Chagall
Sirene with Poet, after Marc Chagall
Romeo and Juliet, after Marc Chagall
Reitturnier in Ascot, nach Raoul Dufy
La Révolution (1933-1950), nach Marc Chagall
The Angel of Judgement, after Marc Chagall
Carmen, after Marc Chagall
The Tribe of Dan, from Jerusalem Windows, after Marc Chagall
The Tribe of Simeon, from Jerusalem Windows, after Marc Chagall
Couple with Bouquet, after Marc Chagall
Roméo et Juliette, after Marc Chagall
Reiter im Park, nach Raoul Dufy
Roses and Mimosas, after Marc Chagall
The Tribe of Zebulun, after Marc Chagall
Romeo and Juliet, after Marc Chagall
The Revolution, after Marc Chagall
http://www.artistsearch.com/artists/SORLIER_CHARLES.htm

Link: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=611338

Zimbabwská centrální banka nechává tisknout bankovky stále vyšších denominací. Inflace v zemi je zcela mimo kontrolu
větší obrázekAutor: Reuters
14:01 | 19.7.2008 | pav, Reuters

Harare - Národ "hladových milionářů", jak se někteří Zimbabwané sami titulují s odkazem na rekordně vysokou inflaci v zemi, bude mít od pondělka novou "hračku": stomiliardovou bankovku.

Tamní centrální banka zavádí oběživo bezprecedentní nominální hodnoty právě ve snaze čelit rekordní hyperinflaci, která se tento týden podle jejích odhadů vyšplhala na 2,2 miliónu procent. Někteří ekonomové jsou přesvědčeni, že ve skutečnosti je hladina růstu cen ještě vyšší.

"V pondělí bude do oběhu vydána sada speciálních agro-šeků v hodnotě sto miliard zimbabwských dolarů," oznamuje ve svém dnešní vydání oficiální list Herald.

Aby lidé v době prudce rostoucích cen nemuseli s sebou na nákupy nosit balíky peněz, vydává centrální banka průběžně bankovky stále vyšší denominace. Největší, která je momentálně v oběhu, má hodnotu padesáti miliard zimbabwských dolarů.

I za tu ale, jak uvádí agentura Reuters, člověk pořídí jen jednu cestu městským autobusem, případně bochník chleba, pokud má to štěstí, že na něj zbyde.

Oficiální směnný kurz zimbabwského dolaru k americkému byl dlouho uměle ukotven na úrovni 30 tisíc ku jedné, po nedávném uvolnění limitů se nyní na trhu obchoduje na úrovni kolem 800 miliónů ku jedné.

Podle kritiků je důvodem krachu zimbabwské ekonomiky politika vlády prezidenta Roberta Mugabeho, jenž z kdysi prosperující "obilnice Afriky" učinil zemi zcela závislou na pomoci zvenčí. Mezi nejkontroverznějšími kroky, které učinil, bylo násilné zabírání farem bělošských vlastníků, po němž následoval strmý propad zemědělské produkce.

Zimbabwané dnes trpí chronickým nedostatkem základních komodit, jako jsou maso, obilniny či pohonné hmoty.

Většinu zboží vozí lidé do země ze sousední Jižní Afriky, kde také žije větší část několikamiliónové zimbabwské diaspory, která pravidelně posílá příbuzným domů peníze. V samotném Zimbabwe je totiž bez práce až 80 procent lidí.

Link: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=323419

Washington - Josephine Bakerová se v USA objeví na poštovních známkách, vydaných na počest černošské kinematografie. Půjde o zmenšenou kopii plakátu filmu z roku 1935 Princesse Tam Tam (Princezna Tam Tam), uvedla agentura AP. Rodačka ze St. Louis si ve snímku zahrála prostou africkou ženu, která je ve Francii považována za členku královské rodiny.

Americko-francouzská zpěvačka, tanečnice a herečka se proslavila jako jedna z prvních černošek na filmovém plátně. "V životě se jí podařilo mnoho věcí, které sama nečekala," prozradil její syn Jean-Claude Baker. "Kdyby dnes byla stále naživu, velmi by ji to dojalo. Zemřela jako občanka Francie, nikdy ale nezapomněla, že se narodila v Americe. V její době měli barevní lidé těžký život, ale ona dokázala zvrátit nepřízeň osudu," uvedl.

Bakerová si také vysloužila vojenské uznání jako tajná agentka francouzského odboje během druhé světové války. Později byla aktivní i na poli občanských práv. Ve Spojených státech odmítala účinkovat před segregovaným publikem a v roce 1963 vystoupila společně s Martinem Lutherem Kingem ve Washingtonu.

Kromě Bakerové budou na sérii poštovních známek vyobrazeny ještě čtyři další filmy.

Autor: ČTK

Link: http://www.lidovky.cz/tiche-bitvy-o-hlavu-statu-0yp-/ln_noviny.asp?c=A080209_000075_ln_noviny_sko&klic=223865&mes=080209_0

9. února 2008

Zdánlivě jen nepatrné a všedně každodenní jsou poštovní známky. Zvěčňují-li však prezidenty, mohou jejich příběhy leckdy znít jako detektivky. Za portrétem na dopisech se často skrývá podivuhodná historie.

Kromě Emila Háchy, který československému státu „prezidentoval“ jen 105 dní, dostalo se zatím všem československým a českým prezidentům pocty ozdobit svým portrétem poštovní známky. Je to samozřejmě vždy i pro výtvarníky a rytce zakázka velmi prestižní, proto o možnost zobrazit prezidenta na známce někteří i tvrdě bojovali. A přední výtvarníci a kunsthistorici také vždy zasedali v umělecké komisi známkové tvorby, poradním sboru vydavatele známek.

Každá hlava státu ke své výsadě přistupovala - podle naturelu a podle doby, v níž úřadovala - po svém. Někteří prezidenti si svou nejrozšířenější podobenku pečlivě „vychytávali“, jiní dávali najevo, že o to, vidět denně své tváře na známkách, příliš nestojí.

„Tomáš Garrigue Masaryk založil nejen instituci československých prezidentů, ale také je zakladatelsky spojen s poštovními známkami, které je zobrazují,“ říká emisař Rudolf Fischer, dlouholetý vedoucí oddělení známkové tvorby někdejšího ministerstva spojů.

Připomíná, že známky s TGM kolovaly na dopisech ve dvaceti různých podobách, což se pak žádnému dalšímu prezidentovi už nepodařilo. „Tradici prezidentských miniportrétů založil Max Švabinský s rytci Eduardem Karlem, Jaroslavem Goldschmiedem, Karlem Seizingerem, Bohumilem Heinzem a Jindřichem Schmidtem. Se Schmidtem pracoval také Karel Svolinský, k výročí TGM vytvořil známku podle předlohy Albína Brunovského rytec Miloš Ondráček, další vytvořili i Oldřich Kulhánek a Bedřich Housa.“

Druhý československý prezident Edvard Beneš prý původně své zpodobnění na známce odmítal, nakonec se ale podřídil. Předlohou pro „jeho“ známku se stal fotografický portrét z ateliéru Langhans, který zpracoval rytec Bohumil Heinz. Další benešovské známky navrhli ale také Max Švabinský nebo Karel Svolinský...

Na rozdíl od Beneše, první „dělnický“ prezident Klement Gottwald se ke svému otisku na známkách nadšeně hlásil. „Ještě jako pouhého řečníka a politika jej podle kresby Maria Strettiho vyryl Jindřich Schmidt. Jako prezident však Gottwald chtěl za portrétistu Maxe Švabinského, který zvěčnil už předchozí prezidenty. Švabinský se neodvážil odmítnout, když si Gottwald vynutil návštěvy v jeho ateliéru, ale nelíbilo se mu, že po Masarykovi a Benešovi je prezidentem právě tento pán a že by ho měl navíc portrétovat. Proto nakreslil hlavu tak znatelně nesympatickou, že jeho návrh známky nebyl přijat,“ vysvětluje Rudolf Fischer. Rytec Schmidt tedy musel vzít zavděk oficiální fotografií Klementa Gottwalda a prezidentské známky pak zůstaly na dlouho jeho doménou. „Naposledy byl Gottwald připomenut na známce navržené Oldřichem Pošmourným podle sochy od Rudolfa Svobody. Rytcem byl tehdy Bedřich Housa.“

To „lidový prezident“ Antonín Zápotocký se o prezidentskou známku prý příliš nezajímal. Návrh na ni vytvořil Jaroslav Poš; k němu se pak autorsky připojil Albín Brunovský s rytcem Ondráčkem . „To už ale nebyla prezidentská

UVNITŘ RELAX a SPORT známka, ale pozoruhodný Zápotockého portrét k narozeninám,“ doplňuje informace emisař Fischer. Krasavec mezi prezidenty, Antonín Novotný, měl o poštovní známky trvalý zájem.

Nechával se podrobně informovat o postupu práce a jejich vydání osobně ovlivňoval. „Portréty vyryl opět prosazovaný Schmidt a později Housa, včetně příležitostného aršíku, který se sice nedočkal vydání, ale Novotný na jeho emisi trval až do poslední chvíle svého jedenáctiletého panování,“ připomíná Rudolf Fischer. Vzpomíná také, jak předposlední v řadě komunistických prezidentů Ludvík Svoboda žádal, aby byl na známce zobrazen v generálské uniformě: „Aršík, připravený ke Svobodovým osmdesátinám, ale normalizační aparát zakázal. Vyšel jiný, generálský, okleštěný o prezidentské atributy.“

„Vyrytá smuteční známka rovněž nevyšla. Poslední známkový portrét Ludvíka Svobody je dílem rytce Ladislava Jirky, který jej vytvořil podle onoho zakázaného aršíku,“ dodává Rudolf Fischer.

Ztvárnit prvního Slováka v roli prezidenta republiky si kategoricky vynutil politicky angažovaný rytec Josef Herčík, mimochodem jediný člen komunistické strany mezi všemi rytci známek. Usiloval o to přesto, že známku s portrétem Gustáva Husáka už měl vyrytou Jindřich Schmidt. „Herčíkův příliš fotograficky pojatý portrét Husáka se však moc nepovedl, nevyzněl příznivě. Dalším portrétem byli proto pověřeni Rostislav Vaněk a rytec Ladislav Jirka.“

Změnil se režim a v překotné revoluční atmosféře nastala potřeba rychle vyměnit prezidenta nejen na Hradě, ale také na známkách. Návrh výplatní známky podle fotografie Václava Havla vytvořil rytec Miloš Ondráček (který se vzdal honoráře ve prospěch oddělení dětské onkologie nemocnice v Motole). Václava Havla najdeme i na aršíku k jeho 60. narozeninám (podle návrhu Jana Solpery vyryl Václav Fajt) či na portrétu podle Jiřího Rathouského v rytině Miloše Ondráčka.

Vznik známky, na níž měl být po létech opět svobodně zvolený prezident, ale zdaleka nebyl jednoduchý, jak dosvědčuje Rudolf Fischer: „Vydání provázely zákulisní, prestižní vášně - takové nebyly zaznamenány u žádné z předcházejících emisí československých prezidentů.“ Tým Václava Havla měl na přípravu známky velmi krátký čas a sám budoucí prezident jen pár minut na to, aby těsně před odjezdem na svou volbu narychlo přehlédl liniové rozkresby známky s otiskem její rytiny a podepsal, že s ní souhlasí. To jeho nástupce Václav Klaus si už podobu „své“ známky mohl rozvážit s větším soustředěním. „Dlouho pečlivě rozmýšlel, měnil, osobně vybíral, před jejím schválením výsledek náležitě ovlivnil,“ dosvědčuje Rudolf Fischer a tvrdí, že Klausova známková podobizna patří - zásluhou precizního portrétisty Oldřicha Kulhánka ve spojení s rytcem Milošem Ondráčkem - k nejpozoruhodnějším ze všech poštovních cenin s prezidenty.

MARTA ŠVAGROVÁ

Picasso, Pablo: Picasso, LE GOUT DU BONHEUR, A Suite of Happy Playful, and Erotic Drawings ; New York, Harry N. Abrams, Inc. F/VF box has some rubbings, Introduction by Jean Marcenac, This Album comprises three of Picasso's studio sketchbooks dated respectively by the artist according to day, month, and year, as follows, 25-4-64 - 20-5-64, 15-9-64 - 6-10-64, 8-10-64 - 9-10-64. This is the sole edition of recreations that will ever be made of there hitherto unpublished drawings and three publishers have collaborated in its creation. Harry N, Abrams, Inc., New York, Editions cercle d'Art, Paris, Carl Schunemann Verlag, Bremen. The combined edition has been limited to 1998 Albums for the entire world, and these have been divided into three parallel but seperate editions, one for each of the participating publishers,and each separate edition has been numbered from 1 to 666. The re-creations in this Album were printed in the fall of 1970 in the studio of Guenther Dietz, Munich, under the personal supervision of Pablo Picasso. They are in the exact size of the original drawings, and were produced through a unique process that employs the same type of materials as used by the artist, instead of the usual printing inks. Grease crayon, lithographic tusche, lead pencil, and charcoal are among the artist's materials used in making the re-creations in this Album. The paper is handmade and is pure rag Velin d'Arches.