ArtBohemia

Link: http://www.artnews.com/issues/article.asp?art_id=2586

Posílám Vám otázky k obrázku Toyen a galerii Artbohemia:

Viděl jste grafiku od Toyen - je na ní podle Vás pravý podpis Toyen?
Jak jsem Vám již říkal při osobním setkání, podpis jsem zpochybnil vzhledem k tomu, že je pod ofsetovým tiskem. Asi by nám pomohlo, kdybychom věc vyjmuli z pasparty a podívali se vůbec, jak tisk vypadá a k jaké knize je to ilustrace či obálka. Ale hlavně jsem ji nechtěl přijmout do naší aukce, protože jsem ji identifikoval jako věc z galerie Artbohemia a z praxe vím, že nabízet v našich aukcích něco, co je bohatě zastoupeno u nich, nemá význam.

Podepisovala by Toyen obálku knihy?
Pohnutky výtvarníků bývají různé, teď tady mám třeba několik knih (ale například i plakátů, pozvánek na výstavy aj.) s ilustracemi Boudy, Müllera, Fialy, Janečka - jsou v nich podepsané ilustrace, dokonce i obálka, kresby apod. Přitom nepochybuji, že se jedná o podpisy pravé, vím od koho pocházejí, jsou to staří sběratelé, osobní přátelé, spolupracovníci apod., kteří se s výtvarníky stýkali, chodili k nim do ateliérů a nechávali si věci podepisovat (předpokládám, že nebyli jako ten nařčený elektrikář v té běžící kauze s Picassovými kresbami a grafikami:-). Takže vše je možné, nic se nedá vyloučit, znám řadu lidí, kteří jezdili do Paříže ještě za minulého režimu a nechávali si takto podepisovat knihy resp. ilustrace Šímovy, já sám byl např. u pana Jiřího Koláře s podobnými pohnutkami. Nelze tedy vyloučit, že se někdo mohl takto dostat i k paní Toyen.

Kolik tato kniha stojí?
Já přesně nevím, o kterou knihu se jedná, vypadlo ze mě spontánně jméno autora Šelepy - dívám se do své databáze, tomu ilustrovala Toyen knihu „Jen přátelství“, mohlo by se jednat o obálku k ní. Našimi aukcemi prošla za dvacetiletí našich aukcí vícekrát, cena je kolísavá, od 500 do 2000 Kč.

Jak se stane, že někdo prodává ilustrace z knih, u kterých jsou podpisy?
Mohou to být pravé podpisy?
Tam jsem odpověděl již v otázce druhé.

Jak je možné, že takové zboží ve velké míře prodává internetová galerie Artbohemia?
Každý obchodník se nějak profiluje. Já například více než třicet let obchoduji nejraději s knihami a artefakty vážícími se k období meziválečnému, zahrnujícímu tedy i periodu tzv. avantgardy. Neudivuje potom skutečnost, že podobných věcí nabízím ve svých aukcích více než jiných. Artbohemia má podobný program, ale to není jediná.

Jak hodnotíte praxi firmy Artbohemia?
Jak to, že nikdo z oboru proti tomu veřejně nevystupuje?
Odpovím na poslední dvě otázky současně. Pan dr. Stránský (předpokládám, že řeč je o něm) nedělá žádnou protiprávní či ilegální činnost. Dělá jen to, co dělali a dělají antikváři a galeristé po celém světě od nepaměti (počínaje rozebíranými atlasy s mapami či portfolii se starou grafikou již od 18. století a „Toyen“ ve století 21. konče). On to jenom „rozjel“ ve velkém a příliš se zviditelnil, čímž řadu kolegů štve, byť v podstatě dělají totéž, jenže s menším úspěchem. Nejsem arbitrem ani žalobcem žádného z nich, každý nechť činí dle svého svědomí. Když mi přijde - obrazně řečeno - jeden díl Ottova slovníku naučného, též ho můžu prodávat bez pocitu viny, že jsem někde „vykuchal“ dvacetiosmi svazkový komplet? Tak to zkrátka je, taková je skutečnost. Takže, zastupuji-li svůj antikvářský stav a hovořím-li i za sebe, pak vystoupit proti těmto „praktikám“ je otázka, kterou se zabývám celých 40 let své antikvářské praxe. Mnohokrát jsem o ní hovořil v nejrůznějších veřejných vystoupení, v rozhovorech pro tisk, televizi i rozhlas, pranýřoval jsem ji i obhajoval, a zatím jsem neshledal žádný ohlas se touto problematikou zabývat. Ona by to také byla spíše disputace metafyzická než věcná a - upřímně řečeno - koho a kolik lidí by zajímala?
Vím, že dnešní žurnalistika vyžaduje „kauzy“ a když žádná není, tak se vytvoří. Neznám zázemí a zákulisí této, ale domnívám se, že patrně někdo u pana Stránského koupil onu Toyen, kterou jste mi ukazovala, a chce si s ním prostřednictvím TV vyřizovat „své“ účty. Nevím samozřejmě, jak proběhlo reklamační řízení u něho (předpokládám, že jako každý obchodník nějaký reklamační řád má a že v první řadě cítěný se poškozený jedná primárně s prodejcem) a jaká byla jeho reakce na ní.
Jak jsem již zmínil, nejsem obhájcem ale ani žalobcem pana Stránského ani kohokoli jiného, právem se v praxi nezabývám a ani by mě nemohli o něco podobného požádat. Chci jen říci, pokud by vás tato tématika do hloubi zajímala, popovídejme si v nějaké širší odborné diskuzi o této situaci na trhu s uměním, třeba o tom, že dnešní doba je těhotná paranoiou „falz“. Vše, co není po chuti okruhu „znalců“, kteří jsou neomylní, je považováno za padělek a pokud dojde k oné absurdní situaci, o které jsem se zmínil s trochou nadsázky u otázky druhé, pak je majitel označen za zloděje. Mám poměrně široký okruh lidí, kteří by se k této problematice mohli vyjádřit a předložit zajímavější dokumenty. A nebo: Pojďme se společně podívat třeba na společnosti, nabízející naprosto beztrestně diletantům (a nechci domyslet koho dalšího) prostřednictvím internetu obchodování s uměním, tam bychom nalezli přitažlivých a jistě atraktivnějších kauz více a bezpočet. Věřím ale, že by to byla nebezpečnější hra než honba za jedním z obchodníků, který se někomu znelíbil.
Možnost se k vašemu případu vyjádřit před televizní kamerou je pro mě lákavá, ale nic takového jsme si nedomluvili. Myslel jsem, že Vás zajímá jako novinářku můj názor, který jsem ostatně tímto vyjádřil. Žádám Vás, aby mé nebylo s tímto případem spojováno. Rád se postavím kameře čelem, ale za okolností, které jsem popsal.
Srdečně Vás zdravím
Václav Prošek

Link: http://www.art-of-the-day.info/art-of-the-day-weekly-00415.html

The superstar exhibition of the new season will certainly be the one of Monet at the Grand Palais (22 September). A blockbuster, as they say, that could rival or break the attendance record set by Picasso (over 780 000 visitors). On the other side of the Channel, another large persona will compete with Monet: Gauguin, no less, at the Tate Modern (30 September). Photography attracts an increasingly large public and we will witness a new dual between Paris and London with Eadward Muybridge at the Tate Britain (on 8 September) against Kertész at the Jeu de paume (28 September). In ancient art, we are very curious about Cranach (at Bozar, Brussels, 20 October) and, closer to our days, by Gérôme at the musée d'Orsay (18 October), De Nittis at the Petit Palais (21 October) and Arman at the Centre Pompidou (22 September). As for the civilizations, we are invited to span from the Incas (at the Pinacothèque de Paris, 10 September) to Vienna 1900 (26 September at the fondation Beyeler, in Basel), from the treasure of the Médicis (musée Maillol, 29 September) to France in the 1500s (at the Grand Palais, 6 October). Among the other curiosities, Baba Bling, a plunge into the external signs of wealth in Singapore (at quai Branly, 5 October), is undoubtedly the most exotic offer.

Ze jmenovaných umělců najdete na stránkách internetové aukční galerie ArtBohemia jejich vzácná grafická díla, viz
PICASSO
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?page=1&author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=4&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
MAILLOL
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=mail&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=4&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
GAUGUIN
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=gaugu&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=4&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=

Link: http://www.artdaily.com/index.asp?int_new=36868&int_sec=2

NEW YORK, NY.- The Museum of Modern Art will present "Picasso: Themes and Variations", an exhibition exploring Pablo Picasso’s creative process through the medium of printmaking, from March 28 to September 6, 2010. It features approximately 100 works from the Museum’s superlative collection of the artist’s prints. The exhibition is organized by Deborah Wye, The Abby Aldrich Rockefeller Chief Curator of Prints and Illustrated Books, The Museum of Modern Art.

Pablo Picasso’s insatiable curiosity and tireless urge to create art often led him to mediums beyond painting. He fully explored sculpture and drawing, as well as printmaking and ceramics. This exhibition looks at Picasso’s engagement with printmaking over the course of his long career, and the ways it fostered his creativity by encouraging a thematic approach to his subjects and by allowing for constant experimentation.

As a young artist, Picasso (Spanish, 1881–1973) bought a small printing press, and prints became part of the ongoing development of his work. His first series of etchings and drypoints was devoted to themes of the Blue and Rose periods. Examples include Frugal Repast (1904), a well-known scene of a destitute couple at a sparsely-filled dining table. Others depict itinerant circus performers known as saltimbanques. As Picasso went on to forge his Cubist style, he made prints intermittently, cross-fertilizing related drawings and paintings. One series of his abstracted images was conceived in 1910 to illustrate St. Matorel, a book by poet Max Jacob, who was among his closest friends during the first years in Paris.

While prints played a small but continuing role in Picasso’s early work, by the late 1920s and early 1930s, he became truly engaged in the medium, and remained so for the rest of his life. It was at that time that he grasped the narrative potential in his printmaking. He enjoyed propping up his copperplates and conjuring up compositions that led his invented characters from one scene to another. Later he would call this manner of printmaking his own way of “writing fiction.”

Picasso created tales of the Minotaur, of fauns and satyrs, and of bullfighting. In Minotauromachy (1935), he combined the Minotaur myth and the violence of the bullfight in a highly symbolic, enigmatic scene that is considered a milestone of modern printmaking. Especially under the influence of Surrealism, such motifs became entangled with events in Picasso’s personal life, particularly those involving his relationships with women. These entanglements are also a factor in other themes he explored, from scenes of the artist in the studio, to portrayals of sexual aggression, to tableaux in which one figure watches the other sleep.

Picasso’s focus on the women in his life also involved portraiture. Each time he became involved with a new woman, he absorbed her features into his artistic vocabulary, depicting her over time in a manner reflecting his own changing moods. The exhibition includes a range of prints inspired by these women, from the 1905 Head of Woman, which portrays Madeleine, a lover known only by her first name, to a late series of linoleum cuts presenting a complex and evolving portrait of Jacqueline Roque, the artist’s second wife and companion until his death in 1973. Also included are the young Marie-Thérèse Walter, whose face constitutes a mysterious presence; Picasso’s first wife, Olga, whose stirring portrait, which was recently acquired, exemplifies her role as muse of the Neo-Classical period; the Surrealist photographer Dora Maar, who served as model for the monumental Weeping Woman of 1937; and Francoise Gilot, the aspiring painter who spent the postwar years with the artist, and whose likeness evolves over time to show Picasso’s changing relationship to her.

Picasso continued making prints with great enthusiasm until the last years of his life. During seven months in 1968, he created Suite 347, named for the number of prints it contains. It represents an intense period of printmaking in a range of etching techniques, exploring a variety of themes. Among the subjects is the artist’s reflection back on his long life, with figures of varying scale in compositions filled with spatial disparities that suggest a flood of memories.

The master printers with whom Picasso worked provided not only technical expertise, but also
stimulating collaborative partnerships. Roger Lacourière tutored him in intaglio techniques (etching, drypoint, engraving, and aquatint) in the early 1930s, as he reached a new level of complexity in such prints as Faun Unveiling a Sleeping Girl (1936). Fernand Mourlot championed Picasso’s work in lithography after World War II. The printers at Mourlot’s shop in Paris fostered Picasso’s seemingly endless experimentation with developing images, like those in the Bull series, which begins with a naturalistic rendering and ends with a few simple lines. In linoleum cut, Hidalgo Arnéra spurred Picasso on at his workshop in the South of France in the 1950s and 1960s. Picasso created masterworks like Portrait of a Young Girl in this medium, which until then had been considered secondary. Finally, in his last years, Picasso collaborated with Aldo and Piero Crommelynck, who set up an etching workshop near his residence in the Mougins to accommodate his demanding schedule.

The Museum of Modern Art | "Picasso: Themes and Variations" | Deborah Wye |

Internetová aukční galerie ArtBohemia nabízí řadu tematických souborů i jednotlivých grafických listů Pabla Picassa, viz:
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=4&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=

Link: http://www.art-of-the-day.info/a05864-aragon-and-modern-art.html

FROM 14 APRIL TO 19 SEPTEMBER 2010
The rich dialogue between a leading Surrealist figure and the artists of the XXth century.

The exhibition presents the paintings, drawings, collages and sculptures of over forty artists whom Aragon wrote about expressly: from Signac to Pirosmani, from Matisse to Picasso, including Marquet, Chagall, Klee and younger artists such as Titus-Carmel, Le Yaouanc, and Moninot, whom Aragon encouraged since their first exhibition. The works are illustrated by the writer’s most striking remarks, and accompanied by books and documents from their time. First it was Philippe Soupault’s turn to be consecrated in 1989 by the town of Montreuil, then André Breton’s in 1991 by the Centre Georges Pompidou. Today it is the turn of the third musketeer of Surrealism, Louis Aragon.

Louis Aragon (1897-1982), the founder of the Surrealist movement with André Breton and Philippe Soupault, is one of the most brilliant and most complex minds of the XXth century. The three men opened a dialogue very early with painting. The volume of this work is such that it represents a real corpus in its own right in their work. Aragon considered art and literature entwined, both questioning man and the world and, in doing so, verbal and pictorial languages as well. The poet believed that objects are words and words are building material. The encounter between the author and major painters was fundamental. «It always marked an important phase in my own view of things», he wrote.

The revolution of the collage
Through Guillaume Apollinaire and Pierre Reverdy he met these painters, some of which would accompany him all his career. Aragon, intimately linked to those he called «the adventurers of stone and canvas», was closely linked to the capital events of the history of art of the XXth century. He published as of 1923 a text on Max Ernst, then in 1930, as a preface to an exhibition, La Peinture au défi (The challenge of painting), thoughts on collages, inspired by the artist’s La Femme 100 tête, as well as by works by a great number of Dadaist and Surrealist artists he was still linked to: Duchamp, Picabia, Arp, Man Ray, Miró, Tanguy… In this fundamental text that foreshadows what contemporary creation would become, Aragon draws up the history of this new art, tries to explain «the challenge the collage represents to traditional painting» and wonders about Realism, be it socialist Realism.

From Socialist Realism to Matisse
He went deeper into these concepts in 1935 in his work Pour un réalisme socialiste (In favor of a Socialist Realism). As of that moment, he became the defender of artists such as Taslitzky, Fougeron (when he is not recriminating him for making the wrong choices), and Soviet artists. These articles did not prevent him from writing simultaneously articles on Pirosmani, Signac, Matisse, Picasso, Léger, Chagall, Miró, Ernst, Masson, Malkine, Hoffmeister, Giacometti, Grüber, Buffet, Kolar, Fassianos… for catalogues or newspapers, in particular for Les Lettres françaises, the literary weekly Aragon directed from 1953 to 1972, seconded by Pierre Daix, chief editor, and which would be published again in Aragon, Ecrits sur l’art moderne (1981). Lastly, in 1970, he dedicated a remarkable essay to his friend Matisse, whom he met thirty years earlier. Aside from his writings, Aragon was also a fine collector: he had works by Braque, Masson, Arp, Hoffmeister, including the famous Mona Lisa with a mustache (L.H.O.O.Q.) by Marcel Duchamp, which he gave to the French Communist Party in 1979.

INFORMATION:
Tel: 01 42 79 24 24
Website: www.ladressemuseedelaposte.fr

OPENING HOURS:
From Mondays to Saturdays, 10 AM to 6 PM.
Closed on Sundays and holidays.

ADMISSION PRICE:
Full rate: 6.50 € (gives access to permanent collections)
Reduced rate: 5 €
Free admission for visitors under 13 and for mailpersons

CURATORSHIP:
Josette Rasle

PRESS CONTACT:
Marie-Anne Teulat
Tel: 01 42 79 23 29
E-mail : marie-anne.teulat@laposte.fr

PUBLICATIONS:
• Catalogue: 6th number of the collection « un timbre-un artiste »,(one stamp-one artist) edited together with the Ecole nationale supérieure des beaux arts. Preface by Pierre Daix, texts and interviews by Josette Rasle with Jean Ristat and Sarah Wilson.
• DVD: Aragon, le roman de Matisse, a movie by Richard Dindo - 2003 – 52 min. According to the text by Louis Aragon, Henri Matisse, a novel published by the Gallimard publishing house (1971) and the works by Henri Matisse. Published by ARTE Editions.

Internetová aukční galerie ArtBohemia nabízí grafická díla v článku uvedených osobností, samozřejmě včetně dvou českých!:
ADOLF HOFFMEISTER
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=hoffmeister&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
JIŘÍ KOLÁŘ
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=kol%C3%A1%C5%99&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
MARC CHAGALL
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=chagall&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
JOAN MIRÓ
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=mir%C3%B3&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
ANDRÉ MASSON
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=masson&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
PAUL KLEE
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=klee&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
MAX ERNST
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=ernst&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
BERNARD BUFFET
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=buffet&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
SALVADOR DALÍ
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=dal%C3%AD&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=1&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
PABLO PICASSO
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
AUGUSTE RENOIR
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=Auguste+Renoir&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
HENRI MATISSE
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=matisse&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
ALBERTO GIACOMETTI
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=giacometti&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
FERNAND LÉGER
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=l%C3%A9ger&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=
GEORGES BRAQUE
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=braque&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=3&orderdirection=DESC&search=+vybrat&nazev=&zanr=0&technika=&max_cena=

Link: http://hn.ihned.cz/c1-37470080

Anderle

Grafické a malířské dílo Jiřího Anderleho je už padesát let nepřehlédnutelně přítomné na výtvarné scéně. Pracovní výročí je důvodem velké retrospektivy, kterou mu v Domě U Kamenného zvonu uspořádala Galerie hlavního města Prahy. Výstava nazvaná Batrachomyomachia (Žabomyší a jiné války), která představuje Anderleho grafiky, malby a plastiky, potrvá do 4. října.

Jiří Anderle je - také zásluhou své hojně propagované stejnojmenné pražské galerie - jedním z nejpopulárnějších současných českých umělců. V minulosti často vystavoval na prestižních přehlídkách v zahraničí, jeho obrazy jsou ve významných sbírkách v Evropě a Spojených státech amerických. Přesto je velkou částí české umělecké kritiky přijímán vlažně.

"Anderle je buď zaslepeně obdivován, nebo zavrhován," říká kurátor výstavy Richard Drury. Za příčinu takové polarizace považuje malířovu oblibu u politiků. "Každá doba má svou postavu dvorního umělce. Dnes je jím Anderle se všemi následky," dodává kurátor.

Anderleho obliba u politiků je patrná i na výstavě. Na chodbě galerie visí zarámované listiny, dosvědčující, že retrospektiva má záštitu nejen pražského primátora Pavla Béma, ale i prezidenta Václava Klause. Ten nedávno malíře dekoroval prezidentskou medailí za zásluhy a v roce 2003 otevíral jeho galerii.

"I když ani mně nesedí jakékoliv spojení umělce s politickou osobou, myslím, že přízeň politiků neubírá na hodnotě jeho prací," říká kurátor, podle kterého je kvalita Anderleho děl například ze šedesátých a sedmdesátých let nezpochybnitelná. "V jeho tvorbě je tolik výborných věcí, že určitě stojí za kritické zkoumání, výstava dává šanci Anderleho zblízka poznat."

Kde se obraz dotýká reality

Přehlídka třiasedmdesátiletého umělce je tradiční, a to hned v několika pohledech: tradičně představuje umělcovy cykly v chronologickém sledu a tradiční je i objevování autora přes místa doteku jeho skutečných zážitků a témat obrazů.

Silným zážitkem, který se do Anderleho stylu výrazně otiskl, bylo například setkání s domorodým uměním při jeho cestě po Austrálii. "Australské kresby z roku 1964 jsou jeho méně známou polohou. Nesou v sobě úžas z nadčasového náboje umění původních obyvatel," říká nadšeně kurátor. Anderle etnické umění australských domorodců a Oceánie také studoval, což ho přivedlo i ke sběratelství afrického umění.

Jinou životní zkušeností, která se přímo otiskla do obrazů, jsou zážitky z mládí, kdy umělec bubnoval v jedné vesnické kapele. Výjevy z tancovaček a maškarních plesů se objevují spontánně v obrazech z různých období.

Přetavené rukopisy

Jiří Anderle si získal mezinárodní proslulost nejprve jako grafik a graficky jemné postavy zůstaly poznávacím znamením také v pozdějších malovaných obrazech. Jak retrospektiva ukazuje, malíř dokázal absorbovat řadu vlivů a také rukopisů, které po svém přetavil do vlastních prací. Některé obrazy jsou zaplněné graficky vyvedenými hlavami, připomínají skici Leonarda da Vinciho. Skrumáž obličejů na temném pozadí na obraze z maškarního reje zase připomíná Marka Chagalla.

Anderleho obrazy staví na akademicky přesné anatomii člověka, jehož tělesné proporce jsou občas roztřesené, plné výrůstků či nánosů, někdy se změní v surrealistické stvůry. Pohrává si také s proměnou lidského těla, podléhajícího času. Maluje obličeje mladých žen a jejich proměnu ve stáří (tím je velmi blízký grafikovi Oldřichu Kulhánkovi). "Na Anderlovi se mi líbí humanistický obsah jeho děl, vždy se snaží odkrývat lidskost v mnoha podobách," popisuje kurátor.

K nejpůsobivější části retrospektivy patří cyklus obrazů z osmdesátých let, který je jakýmsi protiválečným protestem.

Podle staré fotografie koupené v antikvariátu maloval oficíra pózujícího s koketně vyhlížející ženou držící paraple nebo vojáka s manželkou a dětmi či vojenské skupinové foto.

Mezi fotografií (která je přilepena na okraj plátna) a obrazem je ale radikální posun: postavy jsou nahé a také jejich výraz (nikoli podoba) se změnil. Voják, pózující s rodinou, je vykulený a postříkaný rudou barvou. Jeho žena a dcera mají smutkem zkřivené obličeje, všichni tuší, co jim odchod muže do války nejspíš přinese.

Anderle tento motiv rozvíjí v několika variantách, i když se tomu tehdy tak neříkalo, vytvořil vlastně konceptuální dílo, se kterým by dnes bodoval mladý umělec i v té nejprogresivnější české galerii.

Padesát let na výtvarné scéně

Třiasedmdesátiletý umělec Jiří Anderle vystavuje už půl století. Malíř, který vytváří také plastiky (na snímku), se prosadil v šedesátých letech nejprve grafikou. Několikrát vystavoval na Benátském biennale, dvakrát v Centrálním pavilonu.
Jeho práce jsou ve významných evropských i amerických sbírkách.
V roce 2003 otevřel Václav Klaus Galerii Jiří Anderle v Pelléově vile v Praze.
Kromě Anderlova díla je tam vystavena i sbírka domorodého, především afrického umění.

Autor/ři: Magdalena Čechlovská

Link: http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=5&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=&max_cena=

La Comédie Humaine (Lidská komedie)
V relativně krátkém období mezi 28. listopadem 1953 a 3. únorem 1954 vytvořil Pablo Picasso (1881-1973) ve svém domě v jihofrancouzském Vallauris 180 brilantních kreseb, všeobecně zahrnovaných pod název La Comédie Humaine. Kompletní Picassův skicář, pokreslený během krátkých devíti týdnů (Picasso kreslil i na Štědrý den!), byl v roce 1954 vydán uměleckou revue Verve v Paříži a v jazykové mutaci i pro anglo-americké sběratele v New Yorku.
Toto Picassovo období je všeobecně považováno za nejzajímavější a uveřejněné kresby to dokazují. Tehdy už dvaasedmdesátiletý umělec měl před sebou ještě celých dvacet život plodného života! Kresby z cyklu Lidské komedie patří mezi nejvýraznější a nejsžíravější erotické opusy, které kdy Picasso vytvořil. Cyklus je možné rozdělit do skupin, přitom téma z jedné části přechází volně do druhé. Jako červená nit se skicářem táhne hlavní motiv: malíř a jeho modelka. To je ostatně téma, které Picasso rozvíjel prakticky po celý svůj život, v malbě i v grafice. Často ironicky zobrazuje muže s velkými břichy či jako opičky na hraní, naopak ženy jsou téměř vždy půvabné až majestátné. Během jednoho dne (5.1.1954) vytvořil Picasso sedmnáct kreseb se zcela novou rekvizitou: maskou. Maskovaný amorek obletující nahou ženu vypadá spíše jako trpaslík a sexuální loudil. Někteří muži s maskou se nápadně podobají dokonce samotnému Picassovi. Cyklus pokračuje krasojezdeckými kresbami z cirkusu, objeví se harlekýn a kolombína, Picassem proslavená holubice, lidská sousoší jako z jeho někdejších Metamorfóz. Pak se Picasso znovu vrací do ateliéru, kde je malíř sám se svojí modelkou, než ateliér navštíví čumilové. Na konci Lidské komedie jsou malíř s modelkou opět sami, ale tentokráte oba už s maskami.
Čtrnáct ze sto osmdesáti kreseb vyšlo v původní grafické technice barevné litografie, vytištěno věhlasným pařížským litografem a jedním z autorů Picassova soupisu díla Fernandem Mourlotem, v jehož dílně vytvářeli své litografické skvosty další avantgardní umělci jako např. Braque, Chagall, Dufy, Léger, Matisse, Delvaux, Miró, Cocteau, Le Corbusier, Giacometti, Buffet, Vasarely, Derain, Masson a další. Zbylých 166 kreseb bylo vytištěno heliogravurou, z toho čtyři barevně, ostatní jsou pouze monochromatické.
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=1&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=heli&max_cena=
Všechny kresby, resp. litografie a heliogravury, jsou Picassem datovány, popř. číslovány pořadím v příslušném dnu.
V České republice nebyl cyklus La Comédie Humaine Pabla Picassa dosud nikdy vystavován. Jednotlivé listy se objevují sporadicky; internetová aukční galerie ArtBohemia kompletní soubor zakoupila a jednotlivé grafiky nabízí svým klientům jako dobrou investici!
http://www.artbohemia.cz/scripts/galerie.php?author=picasso&hnuti=0&rok_od=&rok_do=&min_cena=&orderby=1&orderdirection=ASC&search=+vybrat&nazev=humain&zanr=0&technika=lito&max_cena=

Link: http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=629612

18:00 | 15.2.2009 | Filip Láb

Recenze - Andy Warhola netřeba moc představovat. I kulturní ignorant si vybaví obrazy květin, portrét Marylin Monroe a Campbellovy plechovky s polévkou. Zkušenost valné většiny veřejnosti je nicméně dalece zprostředkovaná.

Konzumní doba si líbivého Warhola přivlastnila v nebývalé míře - a on jí v tom vlastně nikdy nebránil. Jeho obrazy známe z plakátů, triček, igelitových tašek i jako efekt, kterým může zpracovat snímky z mobilu. Přímou zkušenost s originálními sítotisky má přitom pouhý zlomek lidí.

Pro nejširší veřejnost jsou Warholovy obrazy také zdánlivě lehkým soustem. Jasné barvy, jednoduché tvary, srozumitelná nekonfliktní zobrazení. Elektrické křeslo, bité černochy nebo portréty vrahů, které jsou stejně podstatnou součástí Warholova díla, už tak často na hrníčku na ranní kávu nevidíme.

Warholovy filmy jsou v této obrazové záplavě rovněž zcela neznámé. Jsou na první pohled naprostým protikladem jeho obrazů. Černobílé, beze zvuku, bez děje, někdy nesnesitelně dlouhé. Nudné k uzoufání. Nesrozumitelné.

Změnit to má velkolepá putující výstava sestavená pod taktovkou kurátora MoMA Klause Biesenbacha, která se dostala po čtyřech letech putování po předních světových galeriích do pražské galerie Rudolfinum.

Herci si dělají, co chtějí
Herci Warholových snímků natáčených na 16mm materiál si před kamerou dělají, co chtějí, kameraman během natáčení většinou ani za kamerou nestál; jen ji nastavil, pustil a šel si vyřizovat telefony. Jindy natáčení trvalo přes osm hodin v kuse - to je případ snímku Empire (1964) znázorňujícího hru světla na nejznámějším newyorském mrakodrapu.

V sériích Screen Tests použil formu kamerových zkoušek nikoli za původním účelem, ale jako finální produkt. Na portrétech můžeme spatřit známé osobnosti své doby i Warholovy spolupracovníky, jak bez jakékoliv režie prožijí své čtyři minuty před kamerou.

Klidně, nervózně, kouřící, během jídla, žvýkající žvýkačku, čistící si zuby. Takových krátkých filmů pořídil Warhol okolo pěti set. Z nich pak sestavoval projekce, jejichž dramaturgie se měnila dle složení publika a v závislosti na tom, čí přízeň potřeboval získat.

Warholovy manipulace s lidmi (zejména jeho superstars z dobrých rodin elity společnosti) jsou známé a projekce testů byly jedním z projevů této jeho moci nad nimi.

Osm hodin existence mrakodrapu
V podobném duchu se nesou další filmy. Kromě Empire je to Kiss (1963), kde se na pohovce střídají líbající se páry různých pohlaví, Eat (1964), na kterém protagonista 39 minut bez jakéhokoliv pokroku pojídá neznámý pokrm, nebo Blow Job ze stejného roku - snímek tváře herce, kterému je mimo záběr (zřejmě) prováděna felace.

O čem to tedy celé vlastně je? Filmy rozhodně provokující nejsou. Jak napsala jedna kolegyně z konkurenčního serveru, „dnes dráždí leda banálností". Tomu rozumím, pokud spěcháte do redakce, osmihodinový film, ve kterém se nic neděje, vás rozdráždí i ve zkrácené padesátiminutové verzi.

A tím se dostáváme k jádru těch filmů- nefilmů. Kromě současné dokumentární hodnoty - u testů, kde vidíme kulturní elitu 60. let - mají pozoruhodnou vypovídací hodnotu zejména o médiu samotném.

Jako na speedu
Pro diváka poněkud masochistickým způsobem vyprávějí o konvencích filmového vyprávění jeho naprostým popřením. Zatímco pro klasický film by obsah Empiru vyřízen pěti vteřinami rychlých střihů, Warhol nás stylem útrpného práva obdaruje možností znovu prožít osm hodin existence této budovy.

Podobně skandálnost snímku Blow Job je dána především jeho názvem a potenciálně tím, co by mohlo být mimo záběr. Stejně tak snímek Eat, kde po čtyřiceti minutách protagonista ve svém neustálém pojídání nikam nepokročil, svačinka se ke svému konci nepřiblížila ani o kus.

A jako by nestačilo, že ve filmech nic neděje, Warhol šel ještě dál a zpomalil je z 24 na 16 políček za vteřinu. Ať už tím odkazoval k éře němého filmu, nebo se pokoušel přiblížit fotografii, jak předpokládá kurátor Biesenbach, divákova muka tím rozhodně prohloubil.

Při jejich sledování cítíte zejména neklid. Neklid, plynoucí z toho, že se nic neděje. Warhol by byl nadšen z dnešní zrychlené doby, která ještě umocňuje jím vytvořený efekt zpomalení. Před jeho filmy si musíte připadat jako na speedu, protože vše okolo vás se nesnesitelně zbrzdilo a čas se skoro zastavil.

Expozice v Rudolfinu je podle kurátora Biesenbacha velkorysá. Já bych klidně řekl, že bombastická. Profesionálně provedená nákladná instalace ve stylu, který známe právě ze zahraničních megainstitucí typu MoMA. Obrovské projekce v černých rámech, potemnělé tiché sály. Prostor celého Rudolfina zabralo pouhých 19 projekcí.

Jako problematická se nicméně jeví, co vlastně výstava nabízí. Původní 16mm filmy byly digitalizovány, zrestaurovány, převedeny na DVD a jsou promítány pomocí dataprojektorů. Dlouhé filmy byly zkráceny.

To vše ve jménu technických možností realizovatelnosti výstavy. Na DVD se osm hodin nevejde a paní v galerii by těžko obsluhovaly devatenáct klasických promítaček.

Všichni o nich mluví, málokdo je viděl
Otázkou pak je, co divákovi zbylo. Máme luxusně vypadající projekce na velkých plátnech, na kterých běhají digitální kostičky vyčištěného digitálního záznamu. Silná atmosféra projekce z promítačky se všemi ruchy a kazy je v nedohlednu; velký kontrast obrazu také.

Nejdelší snímky jsou v zájmu ušetření diváka zkráceny na desetinu. Intimita prožitku malého projekčního sálu je také pryč. Od originálního Warhola jsme se dostali zpátky k tomu rannímu hrnečku na kávu.

Kurátor Rudolfina Petr Nedoma uvedl výstavu slovy, že konečně máme možnost vidět filmy, o kterých všichni mluví, ale málokdo je viděl. Pořád má pravdu. A výstava v Rudolfinu nám v tom příliš nepomůže.

Andy Warhol Motion Picture. Experimentální filmy ze 60. let. Galerie Rudolfinum Praha, výstava se koná do 5. dubna 2009.

Link: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=358166

vydáno: 02.02.2009, 13:35 | aktualizace: 02.02.2009 13:55

Praha - Volný vstup do všech svých stálých expozic nabídne o tomto víkendu Národní galerie v Praze. Připomene tak 213. výročí svého založení. Vstup zdarma se však podle sdělení tiskového oddělení nebude vztahovat na výstavu Sv. Václav - ochránce České země v Klášteře sv. Anežky České.

Ve dnech 7. a 8. února se tak zájemci dostanou do všech stálých expozic, kde lektorská oddělení připravila doprovodný program, především komentované prohlídky.

Návštěvníci uvidí i krátkodobé výstavy. Například Tance a slavnosti 16.-18. století ve Valdštejnské jízdárně, Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze v klášteru sv. Jiří, Pablo Picasso - grafické práce z let 1904-1905 a Cena NG 333 a skupiny ČEZ ve Veletržním paláci a Hans Rottenhammer - žádaný, zapomenutý, znovuobjevený ve Šternberském paláci.

Volný vstup se týká i výstavy s názvem Poklady světové fotografie, která 8. února skončí v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.

Podrobnou nabídku doprovodného programu mohou návštěvníci nalézt na internetové adrese www.ngprague.cz.

Autor: ČTK

Link: http://kultura.ihned.cz/c1-30566690-grafiky-a-harlekyni-vystavi-jinou-tvar-pabla-picassa-v-praze

UKÁZKY DĚL Celý název výstavy ve Veletržním paláci, která zakladatele kubismu ukáže prismatem jiné výtvarné techniky, zní: Pablo Picasso: Grafické práce 1904–1905 z pařížské galerie Ambroise Vollarda (1. část). Vernisáž dnes v 19 hodin. Sama výstava potrvá od 21. 11. 2008 do 1. 3. 2009.
PRAHA 20. 11. 2008 (iHNed.cz)

Soubor grafických listů Pabla Picassa (1881–1973) Les Saltimbanques z let 1904–1905 představuje umělcovy významné práce zastoupené ve Sbírce grafiky a kresby Národní galerie v Praze. Většinu těchto děl vytvořil Picasso především v tzv. modrém a růžovém období, kdy náměty opuštěnosti a lidí na okraji společnosti vystřídala o něco optimističtější témata – totiž klauni, harlekýni a kolombíny z prostředí cirkusu Médrano, který rád s přáteli navštěvoval.

Tehdy vytvořil první lepty a suché jehly pro album Les Saltimbanques a byl zasvěcen do techniky hlubotisku mistry oboru Augustem Del#226#trem a jeho synem Eugènem.

Již ve druhém leptu Střídmý pokrm Picasso dokázal, jak dovede využít nových výtvarných možností, které mu hlubotisk poskytl. Tento soubor byl vytištěn v nevelkém počtu a ve své galerii jej předvedl pařížský galerista Clovis Sagot. Tiskařské desky k albu Les Saltimbanques zakoupil od Picassa v roce 1910 galerista Ambroise Vollard a dal je zpevnit; v roce 1913 je vytiskl Louis Fort. Právě tento půvabný konvolut byl zakoupen československým státem pro Sbírku francouzského umění 19. a 20. století v roce 1923.

Sám Ambroise Vollard (1866–1939) proslul jako pařížský galerista a obchodník s uměním. Byl účasten důležitých etap vývoje moderního umění od impresionismu ke kubismu. S Vollardem je také spojována první Picassova výstava v Paříži v roce 1901 a některé další společné aktivity v pozdějších letech.
Jako jeden z prvních zakoupil několik významných Picassových děl od Vollarda již v roce 1911 významný český sběratel, historik umění a ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění dr. Vincenc Kramář (1877–1960). Mezi ně náleží kupříkladu slavný Picassův Autoportrét z roku 1907.

Picasso se ve své tvorbě v dalších letech vracel k námětům z italské commedie dell’arte, kde jednou z hlavních postav je právě Harlekýn. Tuto postavu, s níž se umělec sám mnohdy ztotožňoval, představil také v souboru barevných kvašů přes šablonu (Pierot a Harlekýn, 1920). Svého malého syna Paula rád Picasso převlékal do kostýmů harlekýna a vytvořil několik půvabných obrazů i barevných tisků, kupříkladu list Dítě – Harlekýn (1926, Sbírka Pražského hradu), nebo obraz Paolo jako Harlekýn, zastoupený v Musée Picasso v Paříži.

Po ukončení výstavy komorního souboru Les Saltimbanques bude představena druhá část Picassových grafických listů a kreseb (1906–1968) z galerie D.-H. Kahnweilera ze sbírek NG v Praze v termínu 10. 3. – 31. 5. 2009.

Při příležitosti konání výstavy
vydává Národní galerie v Praze katalog Pablo Picasso ve sbírkách Národní galerie v Praze s textem O. Uhrové. Katalog vychází v česko-anglické verzi s obrazovým doprovodem padesáti fotografií.

INFO:
21. listopad 2008 – 1. březen 2009
Stálá expozice Francouzské umění 19. a 20. století
Veletržní palác – 3. patro
Dukelských hrdinů 47,
170 00 Praha 7 - Holešovice
http://www.ngprague.cz

Otevírací doba: 10.00 - 18.00 hod. denně mimo pondělí

Kurátorka výstavy: Olga Uhrová
Odborná spolupráce: Jana Wittlichová

DOPROVODNÉ PROGRAMY k výstavě

Komentované prohlídky výstavy Pablo Picasso: Grafické práce 1904–1905
v rámci dnů volného vstupu (15.00–20.00)
3. 12. 2008 ST 15.00 Prohlídka s kurátorkou Olgou Uhrovou
7. 1. 2009 ST 16.30 Prohlídka s kurátorskou Olgou Uhrovou
4. 2. 2009 ST 15.00 Prohlídka s kurátorkou Olgou Uhrovou
Cena: zdarma / Doba trvání: 30–45 min. / Místo setkání: pokladny Veletržního paláce

Komentované prohlídky ke krátkodobým výstavám
30. 11. 2008 NE 16.00 Pablo Picasso: Grafické práce 1904–1905
1. 2. 2009 NE 16.00 Pablo Picasso: Grafické práce 1904–1905
Cena: základní 80 Kč / snížená 50 Kč (V ceně je zahrnuto vstupné a poplatek za lektorský výklad.) / Doba trvání: 30–45 min. / Místo setkání: pokladny Veletržního paláce

Program pro ZŠ
s dramatickou a výtvarnou aktivitou
Růžový cirkus
Zdálky vypadá překrásně a bouří veselím. Obejděme tajně stěnu cirkusového stanu a proklouzněme kamsi do zákulisí celé podívané, kde se odehrávají „skutečné“ životy kočovných herců, harlekýnů, akrobatů a krasojezdkyň. Jaké role hrají ve svých soukromých představeních?
Cena: 25–40 Kč / 1 žák při skupině 20 a více osob, 500–800 Kč / 1 skupina žáků menší než 20 osob / Doba trvání: 90–120 min. / Rezervace: dva týdny předem

Sobotní ateliér pro děti a rodiče
10. 1. 2009 SO 14.00–16.30 S Picassem v manéži
Cena: platí se jen zvýhodněné rodinné vstupné 200 Kč / Doba trvání: navštivte ateliér kdykoli od 14.00 do 16.30.

Autor/ři: Vojtěch Čepelák