ArtBohemia

Link: http://kultura.ihned.cz/c1-46531600-co-maloval-komunista-picasso-viden-predstavuje-nejen-angazovane-obrazy

Kultura.iHNed.cz 22. 9. 2010 17:26 (aktualizováno: 23. 9. 2010 13:16)

Ve vídeňské Albertině vystavují práce, které Picasso maloval ze svého politického přesvědčení, ale i obrazy, jež na první pohled nejsou spojitelné s komunistickou ideologií.

Pablo Picasso byl od roku 1944 až do své smrti v roce 1973 angažovaným členem komunistické strany, což se odrazilo i v části jeho tvorby. Právě na ni se zaměřila vídeňská galerie Albertina. Dnes otevírá výstavu Picasso: Mír a svoboda, která potrvá do 16. ledna.

Jedním z motivů výstavy je proslulá Picassova holubice míru, symbol zprofanovaný na nástěnkách v socialistických zemích. Jsou tu ale i proslulé kubistické práce.

Malířův protiválečný tón ve své době nenašel mnoho uznání. Na západě považovali tuto Picassovu tvorbu za slabou v porovnání s "nepolitickými" díly; východní země malíři vyčítaly, že netvoří v duchu socialistického realismu.

Na poznámky "soudruhů" Picasso reagoval slovy: "Nemaloval jsem válku, protože nepatřím k malířům, kteří jdou ven jako fotografové a jen kopírují, co vidí. Nemám ale pochyby o tom, že na mých obrazech je válka přítomna."

Právě na pomezí dvou rozdílných pojetí - politicky nezatíženého umění, které požadovali západní kritici, a rigidního realismu socialistických demagogů vznikal svérázný rukopis Pabla Picassa.

Plakáty s holubicí
Vídeňská výstava, na které spolupracovala také galerie Tate Liverpool, zkoumá nejméně známou oblast tvorby světoznámého umělce. Zabývá se Picassem jako "malířem historie" - a chronologicky sleduje díla od roku 1944 až do jeho smrti: márnice, masakr v Koreji, únos Sabinek, jakož i sérii zátiší s lidskými i zvířecími lebkami.

Holubice míru se objevuje také na mnoha propagačních materiálech. Picasso navrhl plakáty pro konference míru ve Vratislavi, Paříži, Stockholmu, Sheffieldu a Římě. Různé holubičí varianty vytvořil pro komunistickou stranu Francie, ale i pro jiné radikální organizace na Západě.

Nechybějí ani kresby, které vytvořil pro Komunistickou stranu Sovětského svazu ke Stalinovým narozeninám v roce 1949 a k jeho úmrtí v roce 1953.

Umění i dokumenty
Výstava ve Vídni představí i díla, která nejsou přímočaře propagandistická. Nebudou chybět ani témata klasické mytologie (únos Sabinek) a též variace na mistrovská díla z dějin umění, například Manetovu Snídani v trávě nebo Velázquezovo Las Meninas.

Autoři výstavy Lynda Morrisová, Christopher Grunenberg a Christine Ekelhart-Reinwetterová nabízejí víc, než je obvyklé na přehlídkách výtvarného umění. Předkládají i dobové komentáře k tehdejším událostem, soukromé dopisy, časopisy a jiné archivní dokumenty včetně článků upozorňujících na Picassovo politické zaměření.

Picassova výstava se stala záminkou k důkladné vědecké analýze dosud neprobádané oblasti malířova života. To však neznamená, že by byla málo atraktivní pro diváky, kteří by chtěli "pouze" vidět Picassovy obrazy.

Link: http://kultura.idnes.cz/videnska-albertina-vystavuje-komunistu-picassa-jako-politicky-angazovaneho-umelce-g30-/vytvarneum.asp?c=A100921_162347_vytvarneum_ob

21. září 2010 16:23
Z méně známé stránky se snaží malíře Pabla Picassa představit výstava s názvem Picasso - Mír a svoboda (Picasso - Frieden und Freiheit), která začne ve středu v galerii Albertina ve Vídni. Na dvou stovkách obrazů, snímků a dalších exponátů chce malíře ukázat jako politicky a sociálně angažovaného umělce. Výstavu je možné navštívit do 16. ledna.

"Máme radost, že můžeme ukázat nového, politicky angažovaného Picassa," uvedl jeden z kurátorů Christoph Grunenberg. Picasso je vnímán spíš jako extrovertní lamač ženských srdcí. Podle kurátora ale výstava dává 20 let po pádu železné opony možnost prostřednictvím malířových prací nahlédnout do éry studené války. Osvětluje, jak se umělec přenesl přes ideologické a estetické ideály východu a západu.

Picasso, který se narodil roku 1881 a zemřel v roce 1973, patří k nejvýznamnějším malířům 20. století a zakladatelům kubismu. Až do vypuknutí občanské války ve Španělsku v roce 1936 se politikou nezabýval. Před Frankovým režimem pak prchl do Francie. V roce 1944 tu vstoupil do komunistické strany, jejímž členem zůstal do smrti.

Exponáty pocházejí ze šedesáti sbírek. Z vídeňské Albertiny je 23 děl. Návštěvník postupuje výstavou jako časem. V prvním sále uvidí obrazy spojené s válkou a válečnými uprchlíky. Hlavním dílem je obraz Márnice z let 1944 až 1945, který je podle kurátorů po známé Guernice malířovou nejvýznamnější politickou prací. "Pokud jde o boj a válku a připravenost zemřít pro myšlenku svobody, tak jsou obrazy černé, temné," podotkl ředitel Albertiny Albrecht Schröder.

Válečná nálada se v dalším sále odráží v zátiších, která zachycují zvířecí i lidské lebky jako symbol smrtelnosti a pomíjivosti. Třetí místnost ukazuje variace na významné Velázquezovy práce a portréty královské rodiny - Las Meninas. Picasso v této své satiře z roku 1957 podle kurátorů "obžalovává Frankův režim a jeho roajalistickou politiku". Kubánskou krizi připomíná série Únos Sabinek z roku 1962.

Jedním z hlavních exponátů výstavy je Picassova holubice. Ta se objevila poprvé na plakátu k Prvnímu mezinárodnímu světovému mírovému kongresu v Paříži v roce 1949. Motiv pak doprovázel i další podobné akce, své místo našel také na užitkových předmětech a známkách v socialistickém světě. Ve výstavním sále jsou k vidění i první stránky novin s malířovými kresbami. Nechybí portrét Stalina. Zájemci mohou zhlédnout také záznam, jak umělec tvořil fresky v mírové kapli ve Vallauris v době korejské války. K vidění jsou rovněž studie.

Předposlední sál nabízí Picassovu parafrázi Manetovy Snídaně v trávě z let 1959 až 1962, a to v grafice, kresbách i olejích. Maneta umělec obdivoval nejen jako výtvarníka, ale i jako přesvědčeného republikána a politického aktivistu. V poslední místnosti jsou práce z konce Picassova života, v němž převládá téma žen a mušketýrů. Ženy jsou alegorií lásky a mateřství. Mušketýři představují bojovníky. Pro pacifistu a přívržence hnutí proti vietnamské válce Picassa nesymbolizují podle kurátorů však hrdinství, ale barbarství.

Albertina je otevřena denně od 10:00 do 19:00, ve středu pak do 21:00.Vstupenka pro dospělého stojí 9,50 eura. Děti do šesti let mají vstup zdarma, studenti a senioři se slevou. Lístky je možné zakoupit i přes internet.

Link: http://www.albertina.at/jart/prj3/albertina/main.jart?rel=en&content-id=1202307119260&reserve-mode=reserve&ausstellungen_id=1250083599976

22 September 2010 - 16 January 2011
In 1944, Picasso became a member of the French Communist Party, whose figurehead he remained until the end of his life. Yet his political thinking was entirely molded by his desire for peace and freedom. During those years, he painted, drew, and lithographed his famous image of the white dove, which turned into a global symbol of freedom and a human society that did not only look back on two World Wars, but was also confronted with such imminent catastrophes as the Korean and Vietnam Wars. Fifty paintings and one hundred drawings, as well as numerous historical documents, will highlight Picasso as a political figure and thus present a hitherto neglected, but nevertheless crucial chapter in the life of this exceptional artist.

This exhibition has been curated by Tate Liverpool, with the Albertina acting as a co-organizer.

The Albertina will extend its opening hours for its major autumn shows Picasso: Peace and Freedom and Michelangelo. The Drawings of a Genius. The exhibitions will be accessible from 10 am to 7 pm from Thursday to Tuesday and from 10 am to 9 pm on Wednesdays.

Information for groups:
Please note that due to loan agreement terms guided tours for groups through the Picasso exhibition Peace and Freedom must unexceptionally be carried out or accompanied by the Albertina’s art education personnel.
For booking your guided group tours, please contact the Art Education Department at besucher@albertina.at, T +43 (0)1 534 83-540.

Link: http://www.leopoldmuseum.org/press/

Masterpieces of the Fondation Beyeler

Ernst Beyeler and his collection
by Franz Smola

Ernst Beyeler was born on the 16th of July 1921 in Basel. His father, a railway official,
had to work hard to provide for their five children. There was no room for art in the
lives of his parents. Ernst Beyeler attended lectures in economics and art history at
the University of Basel from 1940 to 1945, during which time he was often called
up for military service. After the death of his employer and mentor Oskar Schloss in
1945, Beyeler took over Schloss’s antiquarian bookshop situated at Bäumleingasse 9
in the center of Basel.

The Art Dealer
From 1947 onwards, Beyeler started to sell artworks as well as
books. The first sales exhibitions organized by Beyeler all centered around graphic art,
such as Japanese woodcuts, the graphic works of Toulouse-Lautrec and those of the
Impressionists. Bookselling gradually fell by the wayside and from 1951 Ernst Beyeler
dedicated himself exclusively to art. In 1953, the young art dealer organized his first
exhibition of paintings, which featured works by Gauguin, Matisse and Picasso. Early
on, his gallery’s main emphasis was on Classical Modernism. He also started to present
non-European artworks, such as examples of pre-Columbian art or African Tribal art.
From the very beginning, Ernst Beyeler distinguished himself from other art dealers
by publishing opulent, large-scale catalogues to accompany his summer exhibitions.
These volumes soon became his gallery’s signature feature. Very often, they would
inadvertently fall into the hands of artists and art collectors, who thus became
aware of this still relatively unknown Basel gallery. Even then, the summer exhibitions
already featured works by high-profile artists such as Bonnard, Picasso, Léger, Klee and
Giacometti, to name but a few.

Beyeler and the Thompson Collection
During his early years as a gallery owner, Ernst Beyeler already managed to reach out
to eminent art collectors, many of whom were from the US. Towards the end of the
1950s, Beyeler came to the attention of the American collector G. David Thompson
from Pittsburgh. Thompson was a wealthy steel magnate who, at the time, owned
one of the most comprehensive collections of contemporary art, which he intended
to enlarge through acquisitions and bartering, before eventually selling it. Thompson
quickly recognized Ernst Beyeler as a talented businessman and repeatedly entrusted
him with selling large parts of his collection. Beyeler successfully brokered a deal to sell
the majority of the approximately 100 works by Paul Klee in Thompson’s possession
to the German state of North Rhine-Westphalia, which was in the process of founding
its own collection in Düsseldorf. Shortly afterwards, Thompson handed over another
important part of his collection to Beyeler, comprising around 340 works by masters
of Classical Modernism such as Schwitters, Matisse, Mondrian, Miró, Picasso, Léger
and Pollock, large parts of which Beyeler skillfully sold to eminent private and public
collections. Finally, Thompson trusted Beyeler with his Giacometti collection, the most
comprehensive any collector had hitherto compiled of the artist. Irrespective of political
oppositions and with a willingness to take an entrepreneurial risk, Beyeler, together with
the brothers Hans and Walter Bechtler, established the Alberto Giacometti Foundation,
and through it managed to secure Thompson’s Giacometti collection for Switzerland. A
large portion of the collection went to the Kunsthaus Zürich, while the Kunstmuseum
Basel and the Kunstmuseum Winterthur, with which the patrons Hans Grether and
Balthasar Reinhart were also involved, received works as well. Only a few years later,
the market price for sculptures by Alberto Giacometti went up many times over what
Beyeler had paid Thompson just a short while before.

Beyeler and Picasso
Pablo Picasso had also become aware of Beyeler’s opulent catalogues and they first met
in 1957. Over the following years, Picasso came to trust Beyeler so implicitly that he
allowed Beyeler to choose artworks from his collection – a privilege Picasso had not
even granted his long-standing art dealer Kahnweiler. In 1966 Beyeler obtained 26 of
the 45 chosen works by Picasso, which he later presented in several large-scale Picasso
exhibitions in his gallery. Beyeler was most taken with Picasso’s early Cubist works. He
managed to acquire the privately owned painting Woman (“Demoiselles d’Avignon”
period) of 1907, which played a central role in the emergence of Cubism and is considered
one of the most important works of the Fondation Beyeler today. Picasso was not the
only artist interested in getting to know Beyeler. Among many others was Mark Tobey,
who even lived in an old townhouse in immediate proximity to the Galerie Beyeler from
1960 until his death in 1976.

Friend of the Masters
Beyeler was also acquainted with Roy Lichtenstein and had
personally met many of the most eminent artists of his time, such as Braque, Chagall,
Arp, Ernst, Nicholson, Albers, Giacometti and Moore. However, he hardly ever acquired
the exclusive rights for selling works by a particular artist, with the exception of Jean
Dubuffet, who later switched to a gallery in the US.
Over the years, the Galerie Beyeler acquired an impressive network of clients from all
over the world, but mostly from the US. Beyeler managed time and again to obtain
whole collections and to sell them on in their entirety, as was the case with large parts
of the Parisian Cuttoli collection in the 1970s, the majority of the Parisian Pellequer
collection in the 1980s as well as the Weil collection in St. Louis. Even the then Empress
of Persia featured among Beyeler’s clients. During his sixty years as a gallery owner, Ernst
Beyeler bought and sold roughly 16.000 artworks. Many of these works were shown for
the first time during the more than two hundred monographic and topical exhibitions
held at the Galerie Beyeler, which were often supplemented by works not for sale, but
loaned to the gallery by private collectors or museums. The Swiss art museums also
benefited from the international renown of the Galerie Beyeler. The Kunstmuseum Basel
in particular purchased some important paintings from the gallery and occasionally
received works as permanent loans.

ART Basel Founder
Ernst Beyeler made another important contribution to the art world by co-founding the international art fair ART Basel, on whose organizing committee he served as a member until 1992 and which is now considered the most
significant art fair for modern and contemporary art on the European continent.
Ernst Beyeler always received great support from his wife, Hildy. With her keen eye for
art, she expertly advised her husband and often ensured that important works of art
did not leave the gallery. The Beyelers’ modest home in Riehen, which the Basel painter
Paul Basilius Barth (1881 -1955) had incidentally built for himself in 1935/36,1 had soon
become too small for their private paintings, so that many of them were stored in a
depot reserved for those works that were not to be sold. The couple often succeeded
in retaining particularly eminent works of art and even, on occasion, in buying them
back. The couple’s shrewd judgment, dubbed the “Beyeler-eye”, had long since become
legendary among members of the art world.

Collecting "proven" Art

Their main focus was on collecting “proven”
works of art 2.Trials were conducted privately, when works could be observed over a
longer period of time and under varying circumstances. Their intention as collectors
was not to compile a history of modern art; rather their collector’s passion arose out
of the deep sense of sympathy which they came to feel for every single work in their
possession. A work’s singularity and constancy were the main criteria when choosing
their collection. Rather than works that pleased, it was the strong, often “difficult”
pieces, such as require the beholder’s full attention, which appealed to the couple 3.
Among Beyeler’s many preferred artists, the likes of Paul Cézanne, Claude Monet,
Fernand Léger, Joan Miró, Francis Bacon, Jackson Pollock, Roy Lichtenstein and Andy
Warhol stand out. With some artists, it was his aim to assemble different groups of their
works in order to be able to comprehend and convey all facets of that artist’s personality.
Today, these monographic compilations within the Beyeler collection are particularly
renowned the world over. The Fondation Beyeler owns 33 paintings, graphic works
and sculptures by Picasso alone, seven paintings of which hail from the artist’s Cubist
period. Other impressive compilations include twenty late works by Paul Klee, twelve
paintings by Jean Dubuffet, another twelve works by Fernand Léger, seven paintings
by Piet Mondrian, six paintings and one bronze by Joan Miró as well as four paintings
by Francis Bacon. Beyeler’s Alberto Giacometti collection is entirely unique. The central
piece of this compilation is a group of figures which Alberto Giacometti had designed
for the Chase Manhattan Plaza in New York in 1960, but had never put up. It is made up
of an impressive Homme qui marche II standing almost two meters tall, two large-scale
Grandes femmes as well as a bust entitled Grande tête. Beyeler was also particularly
interested in contemporary American painters such as Rothko, Newman, Rauschenberg
and Lichtenstein. Their works reveal an emphasis on contemporary American art unique
in European collections of this scale.
foundation.

International Exhibitions and a Museum by Renzo Piano
These works were presented to the public for the first time in 1989, although
not in Switzerland, but in the Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia in Madrid,
followed by further exhibitions in Berlin and Sydney. The Swiss public, however, would
receive permanent access to the collection as construction work for a museum situated
at Berower Park in Riehen near Basel and designed by the internationally acclaimed
architect Renzo Piano began in 1994. Since its opening in 1997, the Beyeler Museum
has further enriched a country already wealthy in private collections and continues
to attract art enthusiasts from all over the world. Interacting with the surrounding
gardens, the building’s bright halls display the artworks from the Beyeler collection to
an aesthetic advantage and effect unrivalled by most other museums.
Ernst Beyeler proceeded to direct the affairs of his new museum with great dedication
and commitment. His efforts were assisted by eminent art historians and experienced
museum directors such as Markus Brüderlin, the long-standing curator of the Beyeler
collection and Christoph Vitali. In 2007 Georg Krayer was appointed president of the
administrative board and in 2008 Sam Keller became the museum’s new director. In
2009 Ernst Beyeler resigned from his post as president of the foundation council to
be succeeded by Hansjörg Wyss. The numerous exhibitions shown since 1997 have all
served to elevate the works of the Beyeler collection to the highest academic level and
have firmly embedded them into the fascinating context of international art. Beyeler
has also contributed to exhibitions in other museums, among them the Kunstmuseum
Basel and the Museum of Modern Art in New York. And it was owing to Beyeler’s
initiative and considerable financial support, that two important sculpture exhibitions
were able to take place – “Skulptur im 20. Jahrhundert” in 1980 at Wenken Park in Riehen
and an exhibition on sculptures from the 19th century to the present held in 1984 in
Brüglingen. A reminder of this emphasis on sculpture can be found at the museum’s
park today, in the shape of the mobile/stabile designed by Alexander Calder in 1966
entitled The Tree.
Like most other museums, the Beyeler collection did not manage to escape many of the
problems facing cultural institutions and the art market especially during the 1990s.
Beyeler, too, was confronted with restitution claims for artworks seized by the Nazi
regime. In the early 1950s, Beyeler had bought the 1910 painting Improvisation 10 by
Wassily Kandinsky for a large sum from the Berlin art dealer Ferdinand Möller, one of
the few dealers who had managed to sell artworks confiscated by the Nazis abroad. The
regime had seized the painting in 1937 from the modern-day state museum of Hanover
as “degenerate art”. In the 1990s, the descendants of the painting’s former owner
Sophie Küppers-Lissitzky filed restitution claims against Beyeler. The issue dragged on
for several years until Beyeler and the heirs settled on a substantial compensation.4
Thus Beyeler ensured that Kandinsky’s work, which after all is considered to be the first
non-objective painting in modern art history, remained in the Beyeler Museum.
Ernst Beyeler received due recognition for his achievements from various institutions. In
1985 he was awarded the French order Chevalier de l’Ordre des Arts et des Lettres and
in 1998 another French order, that of Chevalier de la Légion d’Honneur, was bestowed
on him. In 1987 the University of Basel conferred an honorary doctorate upon Beyeler.
Together with his wife Hildy, Beyeler founded the “Art for Tropical Forests Foundation” in
2001. In 2008 he had to mourn the death of his wife Hildy and two years later, on the
25th of February 2010, Ernst Beyeler passed away in Riehen aged 88.
Looking at the number of paintings in their possession, which is relatively small compared
to other private collections, it soon becomes apparent that Ernst and Hildy Beyeler were
never interested in quantity, but always in the highest quality. The Beyeler Museum
comprises around two hundred paintings and sculptures from the Classical Modern
and contemporary periods as well as some twenty objects of Oceanic and African Tribal
art. Based on sixty years of experience as a renowned gallery owner, the collection is
the result of Beyeler’s stringent selection process, characterized by a sense of passion
and tenacity, which revealed itself particularly when Beyeler wanted to retain priceless
works for his collection. Thus the Beyeler Museum is shaped more than any other
museum by the will and taste of its founder and collector. Rarely can masterpieces of
European and American Modernism be experienced on such a condensed and elevated
level as in the Fondation Beyeler.

Link: http://www.wien.info/cs/sightseeing/museums-exhibitions/top/leopold-museum

Stovky mistrovských děl rakouské moderny, které shromáždil vášnivý milovník umění Dr. Rudolf Leopold, ukazuje nové Leopoldovo muzeum v muzejním areálu MuseumsQuartier nedaleko Hofburgu.

Leopoldovo muzeum je jedinečná klenotnice vídeňské secese, vídeňských uměleckořemeslných dílen a expresionismu.

V tomto nejnavštěvovanějším domě v nejvyhledávanější kulturní části města - Muzejní čtvrti - je umístěna nejvýznamnější a největší sbírka obrazů Egona Schieleho na světě, doplněná mistrovskými díly zakladatele secese Gustava Klimta.

Leopoldovo muzeum vystavuje kromě toho také unikáty vídeňských uměleckořemeslných dílen od Josefa Hofmanna až po Kolomana Mosera, které jsou považovány za jedinečná umělecká díla v dějinách mezinárodního designu.

Baroko se střetává s modernou
Po architektonické stránce nabízí muzeum v podobě prosvětlené krychle z bílého lasturnatého vápence přímo bizarní kontrast ke komplexu bývalých císařských dvorních stájí.

Náš tip
Panoramatická okna muzea skýtají jedinečný pohled na centrum Vídně s náměstím Marie Terezie a Hofburgem.

Vedle stálých výstav je možno vidět v novostavbě, obložené bílým lasturnatým vápencem (5400 m2 výstavní plochy na čtyřech poschodích), permanentně probíhající mimořádné výstavy. Dobře zásobená prodejna muzea jakož i kavárna s vyhlídkovou terasou na hlavní nádvoří areálu MuseumsQuartier doplňují nabídku.

Link: http://www.lidovky.cz/krumlov-nema-pravo-mluvit-do-sporu-o-epopej-tvrdi-muchova-znalkyne-1pn-/ln_kultura.asp?c=A101013_100750_ln_kultura_pks

13. října 2010 10:07
PRAHA - Moravský Krumlov nemá do sporu o epopej co mluvit, na obrazy nemá žádné právo. Tvrdí to historička umění a znalkyně díla Alfonse Muchy Jana Orlíková. Z právních dokladů, které Praha má, je podle Orlíkové jasné, že obrazy patří Praze, a Krumlov by to měl respektovat.

Kunsthistoričce také vadí, že se nyní k epopeji vyjadřují lidé, kteří o ní nic nevědí.

Pouze půjčka
Podle Orlíkové měl Moravský Krumlov epopej vždy pouze půjčenou, zápůjční smlouva se pravidelně obnovovala. Letos v létě ji Praha už neprodloužila.

"Nikdy to Krumlovu nemělo zůstat. Právně vzato do toho nemá vůbec co mluvit. Může jen počkat, až si Praha obrazy odveze, a nechat si podepsat, že je vrátil v pořádku," řekla Orlíková.

Úřad v Moravském Krumlově už dvakrát zakázal manipulaci s epopejí. Své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že reaguje na žádost vnuka Alfonse Muchy Johna.

Orlíková ale připomíná, že radnice v této věci zastává názor pouze části rodiny. Johnova nevlastní sestra Jarmila Mucha Plocková totiž podporuje snahu obrazy přesunout a vystavit v Praze.

Právo nemají ani Muchovi potomci
Kunsthistorička, která se dílem Alfonse Muchy zabývá od 70. let minulého století, se domnívá, že na epopej nemají právo ani Muchovi potomci. Vnuci malíře John Mucha a Jarmila Mucha Plocková se podle Orlíkové mohli k záležitosti vyjadřovat pouze jako majitelé autorských práv. Protože ale loni uplynulo 70 let od smrti malíře, jsou podle současného autorského zákona autorská práva k Muchovým dílům volná.

"Obrazy Praze nedaroval Mucha, ale mecenáš Charles Crane," zdůrazňuje Orlíková. V dostupných dokumentech navíc podle ní není uvedeno, do kdy by měla Praha splnit přání autora a postavit pro epopej nový pavilon. O argument, že Praha zatím pro epopej žádnou galerii nepostavila, se opírá John Mucha, který tvrdí, že Praha proto nemá na obrazy nárok. Podle Orlíkové ale Praha od 30. let minulého století vypsala několik soutěží a výzev na nový pavilon, žádný ale nebyl realizován.

I kdyby se konal soud o vlastnictví, musel by podle kunsthistoričky rozhodnout, že obrazy patří Praze a mohou se do hlavního města vrátit.

K problematice se vyjadřují lidé, kteří o ní prý nic nevědí
Ve věci Slovanské epopeje se v současnosti angažují tři členové Muchovy rodiny. Manželka Jiřího Muchy (syna malíře Alfonse) Geraldina, její syn John a nemanželská dcera Jiřího Jarmila. Podle některých informací ale není John pokrevním synem, využívá toho, že se Geraldina s Jiřím nikdy nerozvedli, i když spolu nežili.

Orlíkové vadí, že se k problematice epopeje nyní vyjadřují lidé, kteří o ní nic nevědí. "Kdybyste se zeptali těch, kteří mají potřebu se k tomu vyjádřit, tak 90 procent z nich nevyjmenuje ani čtyři náměty obrazů Slovanské epopeje," řekla historička umění. Podle ní se na epopeji snaží mnozí politici před volbami zviditelnit.

Orlíková se domnívá, že se role Moravského Krumlova v "záchraně" epopeje po druhé světové válce mnohdy zveličuje. "Krumlov pro epopej neudělal vůbec nic, jen ji v polozříceném zámku poskytl azyl. Ještě když mu zámek patřil, nebyl schopen jej opravit," uvedla kunsthistorička. Moravskokrumlovský zámek původně patřil městu. To jej po roce 1989 prodalo společnosti, která ale zkrachovala. Zámek se stal bankovní zástavou. Od bank jej pak koupil současný vlastník, společnost Incheba. Ta se chce chátrajícího objektu nyní zbavit.

Kunsthistorička věří, že se epopej nakonec podaří do Prahy přestěhovat.

Podle ní by mohla být pražská výstava "kasaštyk" a výdělek by mohl Praze pomoci s financováním stavby nového pavilonu. Ten by podle Orlíkové měl stát na pražském Vítkově

Link: http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/ng-dnes-predstavi-vystavu-svetovych-maliru-20-stoleti/540715?mail

vydáno: 12.10.2010, 16:50 | aktualizace: 12.10.2010 18:42
Praha - Národní galerie (NG) vystavuje díla Clauda Moneta, Andyho Warhola, Vasilje Kandinského a dalších světových umělců. Podle ředitele galerie Milana Knížáka výstava vycházející ze zápůjček vídeňské Albertiny vhodně doplňuje stálou expozici NG z vlastních sbírek a zúročuje spolupráci NG a Albertiny. Ačkoli z Vídně do Prahy přicestovalo 80 děl světových autorů, která zatím v Česku vystavena nebyla, podle Knížáka výstava výjimečná není. Sbírky NG jsou prý stejně kvalitní.

Narážel tím na připomínky některých novinářů, že Národní galerie dosud výstavy takto významných autorů nepořádala, a Češi tak jezdili například právě do vídeňské Albertiny. S tím Knížák nesouhlasí, podle něj galerie dlouhodobě význačná díla vystavuje.

"Naše sbírky, třeba francouzská sbírka a sbírka mezinárodního umění, nejsou o nic méně kvalitní, naopak máme díla, která jsou světově naprosto unikátní, máme asi nejlepší sbírku raného Picassa na světě," řekl Knížák ČTK.

Knížák je toho mínění, že by lidé měli jezdit za díly tam, kde jsou, a že by se sbírky neměly příliš stěhovat z místa na místo. Na druhou stranu aktuální výstavu považuje za významnou pro výchovu českého diváka. "Naše obecenstvo ještě nenašlo cestu k umění, česká společnost je v tomto směru trochu nevychovaná," řekl Knížák novinářům. Proto výstava děl přivezených z Albertiny vhodně doplňující české sbírky může prý posloužit jako "krok k výchově českého diváka".

Výstava Monet - Warhol má podtitul Mistrovská díla z Albertina Museum a Batlinerovy sbírky. Manželé Batlinerovi jsou advokáti z Lichtenštejnska, kteří celý život kupovali umělecká díla. V roce 2007 věnovali svou významnou sbírku Albertině. Ze souboru asi 300 děl Baltinerovy sbírky jich kurátoři Tomáš Vlček a Olga Uhrová vybrali na osm desítek.

Podle Vlčka všechna vybraná díla spojuje jejich kvalita a zájem o barvu. V Batlinerově sbírce chybí konceptuální umění.
Díla vystavovaných autorů jsou v současné době taháky světového trhu s uměním, na aukcích dosahují závratných částek. Uspořádat takovou výstavu v Národní galerii přesto nebylo pro příspěvkovou organizaci tak finančně náročné, jak by se zdálo. Hodně prý pomohli sponzoři. Především se ale podařilo získat takzvanou státní záruku - to znamená, že galerie nemusela platit pojištění - za díla se zaručil stát. To podle Knížáka zatím není zcela standardní a ředitelé národních galerií se prý nyní snaží prosadit na úrovni EU, aby byly takové záruky snadnější.

Díky dobré spolupráci mezi Albertinou a NG byla díla zapůjčena bez poplatku, hradily se pouze provozní náklady.
Národní galerie s Albertinou dlouhodobě spolupracuje, česká galerie půjčila v minulosti do Vídně mnoho důležitých obrazů ze svých sbírek, mimo jiné od Vincenta van Gogha nebo Pabla Picassa.
Ředitel Albertiny Klaus Albrecht Schröder dnes novinářům řekl, že je rád, že byla díla zapůjčena právě do Prahy. Navazuje se tím podle něj na dobré vztahy střední Evropy z minulosti. Albertina si tím prý navíc dělá v Praze reklamu. Další výhodou je, že se díky vývozu osmdesátky děl z Vídně uvolní v Albertině místo na velkou výstavu Michelangela. Z podobných důvodů se podle Schrödera vyvážejí díla z Albertiny třeba do Asie.

Výstava ve Veletržním paláci se veřejnosti otevře ve středu a potrvá do 7. ledna. Základní vstupné bude činit 200 korun. Lidé si budou moct prohlédnout na 80 děl významných světových umělců 20. a 21. století - uvidí například slavné Lekníny impresionisty Clauda Moneta, obrazy fauvisty Henriho Matisse, představitele ruské avantgardy Kazimira Maleviče a či zástupců surrealismu Reného Magritta a Maxe Ernsta.
Autor: ČTK
www.ctk.cz