ArtBohemia

Link: http://www.euro.cz/detail.jsp?id=25738&s=newsletter

Albertina v Praze vystaví Matisse i Moneta

Ředitel vídeňské galerie Albertina Klaus Albrecht Schröder má plat, odpovědnost a respekt srovnatelné s předsedou představenstva významné akciové společnosti. Po habsburském paláci v srdci Vídně se pohybuje s náležitou nonšalancí a v doprovodu svého čtyřnohého přítele. Návštěvníci z celého Rakouska ředitele v galerii zastavují a žádají ho o momentku.

Schröder má být na co hrdý. Uznání si získal prací. Jen za tři měsíce výstavy Vincenta van Gogha v roce 2008 Albertinu navštívilo téměř 600 tisíc lidí. Může se rovněž pochlubit ziskovým hospodařením, v němž tvoří jádro příjmů vstupné. Letos na jaře Schröder seděl i v porotě, která českému ministrovi kultury doporučila nástupce Milana Knížáka na postu ředitele Národní galerie v Praze.

EURO: Komu jste dal hlas při volbě nového ředitele Národní galerie v Praze?
SCHRÖDER: Nejprve je potřeba odpovědět na otázku, zda šlo o profesionálně připravený způsob výběru. Na tuto otázku odpovídám ano. Měl jsem pocit, že ministr kultury Václav Riedlbauch opravdu stojí o profesionální přístup. Každopádně výběrová komise byla složená z lidí, kteří pouze radili. Vlastní rozhodnutí musí učinit ten, kdo rozhoduje. Komise doporučila Jiřího Fajta a Marka Pokorného. Oba považuji za dobré kandidáty. Je nezbytné, aby se vybral člověk, který má blízko k umělecké branži.

EURO: Jak hodnotíte Knížákovu desetiletou éru v čele Národní galerie? Hodí se do této instituce ředitel budící rozpory, nebo šéf hledající kompromis?
SCHRÖDER: Milan Knížák byl zajisté neobvyklým ředitelem muzea. Byl ředitelem s ostrými hranami. Vzbuzoval kontraverze a v České republice se o něm diskutovalo. To vše hovoří pro něj. Za desetiletí zkušeností, jež jsem nashromáždil, vím, že výkon průměrných lidí je průměrný. S tím musí člověk pracovat. Mám 300 spolupracovníků a z nich musím dostat to nejlepší. Postavit do vedení někoho, kdo je nenápadný, zaměnitelný, průměrný a kdo hledá pouze kompromis, to je nejlepší cesta směrem dolů. V Rakousku máme příklad exšéfa Salzburských slavností Gérarda Mortiera, který je znám mimo jiné proto, že je nepohodlný. Claus Peymann, bývalý ředitel Burgtheateru a Ioan Holender, ředitel Státní opery, jsou uznávaní, přestože byli nepohodlní. Knížák je velmi kontroverzní osobou. Možná však bylo nutné, aby krátce po společenské změně v roce 1989 stanula v čele Národní galerie radikální osobnost. Koneckonců jako prezidenta jste si zvolili spisovatele.

EURO: Jména, která jste uvedl, jsou možná kontroverzní, ale jimi vedené instituce fungovaly na špičkové úrovni a rozhodně neměly problém s návštěvností. To však rozhodně nelze říci o Národní galerii...
SCHRÖDER: Pak je nutné post ředitele Národní galerie znovu obsadit. V každém případě si myslím, že byl Knížák důležitou osobou v době přelomu. Tímto bych raději toto téma uzavřel. Mám pro to dva důvody. Ačkoli jsem byl v Praze činný jako poradce, stále jsem přesvědčen, že jde o vnitřní věc, která má být rozhodnuta v Česku. Za druhé je Knížák kolega a já se k němu chci zachovat s náležitým respektem. Nyní je nutná změna. Milan Knížák to sám ví nejlépe. Doufejme, že se podaří správné rozhodnutí a za ředitele zvolíte někoho, kdo je dostatečně dynamický a má sílu věci měnit.

EURO: Jak je financován chod galerie Albertina?
SCHRÖDER: Šest milionů eur nám dává stát. Vedle toho si vyděláme třináct milionů prodejem vstupenek. Celkově tak hospodaříme s obratem mezi 18 až 20 miliony eur za rok.

EURO: Kolik výstav galerie za rok uspořádá?
SCHRÖDER: Mezi deseti až dvanácti. Z toho čtyři až pět považujeme za opravdu významné výstavy. Prostřednictvím jedné z těchto stěžejních výstav dostaneme lidi dovnitř galerie. Pak usilujeme o to, aby si 80 procent z nich prohlédlo celu expozici. Nemáme oddělené vstupné. To znamená, že na jeden lístek si můžete projít galerii odshora dolů.

EURO: Znamená to, že čtyři pětiny z 590 000 návštěvníků, kteří předloni zhlédli výstavu Vincenta van Gogha, si v Albertině prohlédly stálou expozici?
SCHRÖDER: To je dobrý příklad. Během této výstavy navštívilo Albertinu za pouhé tři měsíce téměř 600 tisíc návštěvníků. Za stejnou dobu zhlédlo Albrechta Dürera 550 tisíc lidí. Jsem velmi rád, že 80 procent z nich si pak prohlédlo také Georga Baselitze nebo Güntera Bruse ze skupiny Wiener Aktionisten. Tito návštěvníci by jinak na podobné autory nikdy do galerie nepřišli. A přitom z výstavy odcházeli spokojení.

EURO: Nakolik Albertinu vyjdou ročně výstavy, které nejsou součástí stálé expozice?
SCHRÖDER: Výstavní plochu stálé expozice tvoří dva tisíce metrů čtverečních. Tu je potřeba náležitě zabezpečit. Náklady na pořádání dočasných výstav nejsou zvlášť veliké. Hlavní položky představuje výroba katalogu, pojištění a přeprava, což nás vyjde na čtyři až pět a půl milionu eur. Existují samozřejmě výjimky. Tou byl například van Gogh.
Letos na podzim připravujeme rovněž podobnou výjimku. Poprvé ukážeme naše sbírky mimo Vídeň. Čtyřicet děl vystavíme ve Veletržním paláci v Praze a dalších 120 děl v jihokorejském Soulu. Aktuálně připravujeme jednu z historicky největších výstav Pabla Picassa. Chystáme také obří expozici Michelangela Buonarrotiho, na níž ukážeme 110 jeho děl. Do třetice – ve spolupráci s Muzeem moderního umění v New Yorku připravujeme ve Vídni prezentaci jihoafrického umělce Williama Kentridge.

EURO: Na kterých 40 obrazů se mohou těšit návštěvníci ve Veletržním paláci?
SCHRÖDER: Půjde o průřez osmdesáti lety dějin malířství od Clauda Moneta a Henriho Matisse po Gerharda Richtera, od Ernsta Kirchnera až po Maxe Beckmana a Williama Kleina. Albertina vystavuje umělecká díla šesti století od Dürera a Michelangela po současnost. Na této výstavě ukážeme období od francouzského impresionismu po dnešek. Návštěvníci v Praze uvidí mimo jiné Monetův obraz Lekníny a Zátiší Henriho Matisse z roku 1899.

EURO: Dnes (25. června – pozn. red.) je v Albertině loterijní den. Lidé, kteří si zakoupí los, se do galerie dostanou zdarma. Jak funguje vaše spolupráce se sponzory?
SCHRÖDER: Hospodářskou páteří je návštěvnost. Snažíme se ji udržet nad hranicí 650 tisíc osob, které k nám ročně zavítají. Naše průměrná roční návštěvnost se pohybuje mezi 700 až 800 tisíc lidí. Cíl je získat ze vstupného za jednoho návštěvníka jedenáct až 11,5 eura. Od sponzorů dostáváme 700 tisíc až jeden milion eur. Záleží vždy na tom, jestli se jedná o rozšíření výstavní plochy, novou expozici, nákup děl nebo běžný provoz.

EURO: Jak se snažíte zaujmout nové návštěvníky?
SCHRÖDER: Neexistuje ideální návštěvník muzea jako takový. Není typický návštěvník muzea. Liší se to podle věku, vzdělání, pohlaví, koho volí a podle sociálního původu. Je obrovský rozdíl mezi člověkem, jenž si přišel prohlédnout umění biedermeieru, a tím, který výstavu Gerharda Richtera. Proto se snažíme pokrýt v naší nabídce šest století. Proto zde budeme na podzim vystavovat současně Picassa, Michelangela a Kentridge.

EURO: Co táhne lidi v 21. století na výstavy? Jsou to třeba doprovodné aktivity?
SCHRÖDER: Pořádáme ročně 350 až 400 akcí. Jde o svatby nebo večeře pro dva i pro 200 účastníků. Nabízíme nádherné prostory Albertiny k pronájmu, což je důležitý zdroj dodatečných financí. Neděláme to však samoúčelně. Snažíme se, aby organizátor akce vybídl účastníky, aby navštívili alespoň jednu výstavu.

EURO: Nakolik by mě vyšla taková večeře pro dva v Albertině?
SCHRÖDER: Cena se pohybuje mezi čtyřmi až patnácti tisíci eur. Musíme akci náležitě zabezpečit. Vedle toho si hosté zaplatí náklady na večeři. Pro vás bych ale udělal zvláštní cenu (smích).

EURO: Jak podobné akce probíhají?
SCHRÖDER: Na organizaci máme zvláštní oddělení, v němž pracují čtyři lidé. Vedle toho si najímáme bezpečnostní službu. V 18.00 hodin se zavřou dveře galerie pro veřejnost a již od 18.30 hodin mohou přicházet hosté na zvláštní akci. Na obou koncích Albertiny jsme zbudovali cateringové kuchyně, jež mohou téměř okamžitě obsloužit až 300 lidí. Zvládneme až tři takové akce současně.

EURO: Zmínil jste se, že existují rozdíly u návštěvníků podle toho, koho volí. Co se tedy líbí socialistům, a co naopak křesťanským demokratům?
SCHRÖDER: Nevytváříme projekty podle cílových skupin. Soustředíme se na výstavy, jež chceme ukázat a u kterých jsme schopni zajistit financování. Je faktem, že staří mistři přitajují spíše starší návštěvníky a na soudobé umělce chodí mladší publikum. Samozřejmě tvůrci jako Michelangelo, Rubens nebo van Gogh, kteří změnili tvář umění – na ty chodí všechny vrstvy společnosti.

Martin Shabu