V budov? se dob?e vyznal, protože krátkou dobu tam pracoval jako pomocník sklená?e a podílel se na instalaci tabulí skla, které chránily nejcenn?jší exponáty p?ed možnými vandaly.

V pond?lí 21. srpna 1911 ráno, když bylo muzeum pro ve?ejnost zav?ené a o jeho ochranu se staralo jen n?jakých deset strážných, se Peruggio oblékl do plášt?, který nosili zam?stnanci zabývající se údržbou muzea. Poté vyrazil p?ímo do sbírky italského malí?ství a sundal ze st?ny Monu Lisu, nejslavn?jší portrét Leonarda da Vinciho. Šlo to snadno. První alarmy totiž byly v obrazárnách zavedeny až o mnoho let pozd?ji.

Št?stí mu p?álo

S malbou o rozm?rech 53 x 77 centimetr? se dostal až na služební schodišt? vyhrazené pro personál. Nikdo ho cestou nepotkal. V ústraní vyndal z rámu d?ev?nou topolovou desku, na které je namalován tento velevzácný portrét manželky florentského obchodníka Francesca del Gioconda. U?inil tehdy chybu, když na ochranném skle z vnit?ní strany zanechal otisk prstu. Jinak mu ale št?stí p?álo.

Chystal se opustit Louvre bo?ním vchodem, ale zjistil, že dve?e jsou zav?ené. Neztratil duchap?ítomnost. Z dve?í odstranil kliku, sedl si na schody a ?ekal. Shodou okolností jako první sem dorazil klempí? Sauvet, kterému Peruggia naprosto v klidu ?ekl, že tam ?eká, až n?kdo poškozené dve?e kone?n? otev?e. ?emeslník použil vlastní klí? a chyb?jící kliku nahradil klešt?mi. Jak snadné! Sauvet byl pozd?ji vyslýchán policií, ale byl z?ejm? tak zaujatý dve?mi, že milého Itala nedokázal ani popsat.

Peruggia vyšel na náb?eží u Seiny a sp?chal co nejrychleji dom?. Obraz uschoval do d?ev?né truhly ve svém malém byt? v ulici de l’Hôpital Saint-Louis. Mona Lisa se asi nikdy ve své historii neocitla v tak neuv??iteln? chudém prost?edí. Vincenzo se pohledem do její tvá?e ?asto kochal, ale nechal si ji jen pro sebe. Ani svojí milence obraz neukázal, a? ho žádala, aby jí ?ekl, co ve zvláštní bedn? pod postelí schovává. Pe?liv? vše tajil více než dva roky.

Mona Lisa (La Gioconda)

FOTO: ?TK

Panika v Louvru

V Louvru se v pond?lí 21. srpna 1911 po obraze nikdo neshán?l. Když se pak v úterý otev?elo muzeum pro ve?ejnost, ptal se po ní akademický malí? Louis Béroud, který si ji cht?l nakreslit. Strážní mu ?ekli, že Leonarda si z?ejm? odnesl n?kdo z fotograf?, aby v depozitá?i ud?lal novou reprodukci. Pak ale vypuklo zd?šení. Mona Lisa byla pry?!

Francouzské i sv?tové deníky byly rázem zaplaveny senza?ními ?lánky. Rojily se nejr?zn?jší spekulace na téma, kdo je vinen. Stojí v pozadí N?mci, v??ní rivalové Francie? Pa?ížští noviná?i si nebrali servítky ani v??i ?editelství muzea. Monu Lisu chráníme jako oko v hlav?, ale s výjimkou pond?lí, kdy je v Louvru zav?eno, psalo se jízliv?. Policie se dostala pod obrovský tlak. Politici i ve?ejnost cht?li co nejd?íve n?jaké hmatatelné výsledky.

Zat?en byl jediný ?lov?k – básník Guillaume Apollinaire, jehož sbírka Alkoholy se stala manifestem moderní literatury. Vyslýchán na policii byl i Apollinair?v p?ítel, malí? Pablo Picasso. D?vody popsali detailn? Roland Penrose, Picass?v skv?lý životopisec, a Fernande Olivierová, která vydala pam?ti, kde vzpomínala na léta strávená po boku Picassa.

Apollinaire m?l jakéhosi sekretá?e. Byl jím antverpský rodák Honoré Joseph Géry Pieret, který v Louvru opakovan? ukradl n?kolik starov?kých iberských sošek. Prý cht?l svým p?átel?m dokázat, že nejslavn?jší muzeum sv?ta není dostate?n? chrán?no. Prost?ednictvím Apollinaira koupil v roce 1907 první kradené v?ci Picasso, a dokonce je použil jako inspiraci i ke svým raným kubistickým obraz?m. Když pak Mona Lisa zmizela z Louvru, propadli Apollinaire i Picasso panice. Co když se p?ijde i na krádež soch?

Picasso se t?ásl strachy

Picasso za?al kradené plastiky hledat. Jako vždy m?l u sebe obrovský nepo?ádek, protože uklizený ateliér ho prý neinspiroval, takže dost dlouho trvalo, než alespo? jednu ze sošek objevil. S Apollinairem ji str?ili do kufru, který cht?li hodit v noci do Seiny. Zvít?zilo v nich ale kulturní cít?ní, takže dílo odnesli do redakce jednoho pa?ížského žurnálu, aby noviná?i zajistili jeho anonymní vrácení zp?t do Louvru. Gérymu str?ili peníze, aby co nejrychleji opustil Pa?íž a prchl do Bruselu. Nic se ale neutajilo.

Policie dosp?la k záv?ru, že soškami to kdysi za?alo a Monou Lisou to nyní skon?ilo. Takže Apollinaire byl zat?en a o pár dní pozd?ji p?edvolali i Picassa. Tajní si pro n?j p?išli ?asn? ráno. Byl rozespalý, neumytý a Olivierová vzpomínala, že se tak t?ásl strachem, že nebyl schopen se ani sám obléci. D?vody nedávno objasnil americký profesor Noah Charney: Picasso, jenž sbírku iberské plastiky obdivoval v Louvru už v zá?í 1904, z?ejm? p?ímo inicioval loupež, které se opakovan? dopustil Géry Pieret! Obavy byly na míst?.

U výslechu malí? spat?il básníka bledého a strhaného tak, že p?ipomínal lidskou trosku. Picasso tam tvrdil, že Apollinaira v?bec nezná. Mlžil i v dalších v?cech, nicmén? detektivové byli v??i n?mu p?ekvapiv? vst?ícní. Po zodpov?zení dotaz? mohl odejít dom?. Zato Apollinaire strávil n?kolik dní a nocí ve smutn? proslulém v?zení La Santé. O rychlé propušt?ní se zasloužil advokát José Théry, který se energicky chopil básníkovy obhajoby.

Zpráva z Florencie

Pa?ížští detektivové pátrali po Mon? Lise marn?. Jistá stopa je p?ivedla do belgického Gentu, kde jakási p?ekupnická banda nabízela Leonarda na prodej, ale stopa se ukázala jako slepá a z?ejm? i falešná. Když už se vyšet?ování prakticky zastavilo, p?išla p?ekvapivá zpráva z Florencie. Italové dopadli zlod?je obrazu.

Vincenzo Peruggia, který tak obratn? vynesl Monu Lisu z Louvru, se nechal chytit doslova jako malý kluk. Obraz nabídl v listopadu 1913 florentskému obchodníku se starožitnostmi Alfredu Gerimu a cht?l, aby portrét v?noval florentské obrazárn? Galleria degli Uffizi, kam podle n?j správn? pat?il. žádal však zaplacení odm?ny za tuto (podle n?j) vlasteneckou službu ve výši p?l miliónu lir, což by v dnešním p?epo?tu prý bylo asi 1,5 miliónu eur.

Geri ho navštívil spole?n? s ?editelem galerie Giovannim Poggim a Peruggia jim bezelstn? Monu Lisu p?edal k restaurátorskému pr?zkumu. V ulici Via dei Panzani v hotelu Tripoli, který byl záhy p?ejmenován na La Giocondu, pak ?ekal, až mu Geri a Poggi p?inesou peníze. Místo nich ale dorazila italská policie.

Peruggia byl v Itálii odsouzen na jeden rok a 15 dní v?zení, ale pozd?ji mu byl trest snížen na pouhých sedm m?síc?. Mona Lisa mezitím v lednu 1914 dorazila zp?t do Louvru.

Mona Lisa v pa?ížském Louvru je dnes umíst?na za obrovským nepr?st?elným sklem a diváci ji mohou spat?it jen z odstupu n?kolika metr?. Prakticky nic z ní nevidí. Vlevo je cedulka upozor?ující návšt?vníky na možné kapesní krádeže v Louvru.

FOTO: Právo - Peter Ková?

Dodnes není jisté, zda krádež Vincenzo Peruggia vymyslel sám nebo k ní byl n?kým motivován. V tomto ohledu existují dv? hypotézy.

V ?ervnu 1932 vlivný americký noviná? Karl Decker publikoval v ?asopise Saturday Evening Post ?lánek s titulkem Pro? a jak Mona Lisa byla ukradena. V n?m tvrdil, že Peruggiu si najal argentinský podvodník vystupující jako markýz Eduardo de Valfierno. Podplatil ho, aby obraz zcizil, a pak trp?liv? ?ekal, až se zpráva dostane na p?ední stránky sv?tového tisku. Mezitím si nechal vyrobit šest profesionálních kopií Mony Lisy, a jakmile se objevila senza?ní zv?st o krádeži v Louvru, za?al prý falzifikáty nabízet v Americe jako originály. Problém je, že však žádná taková kopie nebyla nalezena.

Druhá stopa, kterou nalezl francouzský historik um?ní Jérôme Coignard, vedla k n?meckému podvodníkovi Otto Rosenbergovi z Kolína nad Rýnem, který se podílel i na p?ekupnictví kradených d?l. N?mecká policie ho sledovala a byla p?esv?d?ena, že má prsty i v krádeži Mony Lisy. Prý Peruggiu v Pa?íži zám?rn? ponoukal, aby vzal Francouz?m to, co vlastn? pat?í Ital?m, a po úsp?šné krádeži mu cht?l za tu?nou provizi dopomoci k prodeji obrazu.

A? to bylo jakkoliv, je naprosto z?ejmé, že chudý Ital m?l Leonarda doma více než dva roky, aniž o n?j n?kdo projevil zájem. Takže to byla až jeho vlastní iniciativa, že se koncem listopadu 1913 obrátil na florentského starožitníka Geriho, který mu vyšel vst?íc. Peruggia snad opravdu v??il, že mu Itálie za tento ?in postaví pomník. Jeho smrti v ?íjnu 1925 si však nikdo nepovšiml. Jen Mona Lisa se v Louvru nad tím vším tajemn? usmívá.