Jan  Zrzavý

Jan Zrzavý - položky v galerii ArtBohemia celkem: 285

Jan Zrzavý Kristus - Tvář z roušky sv.Veroniky, opus 36

Jan Zrzavý Dívka s lunou, opus 6

Jan Zrzavý Zpěv I (K.H.Mácha: Máj)

Jan Zrzavý Zpěv II (K.H.Mácha: Máj)

Díla Jan Zrzavý v Artbohemia.cz

Celkem:	285)
V kategoriích:	grafiky/tisky  270 kresby  12 fotografie  1 knihy/katalogy  1
V aukci:	6
Počet prodaných děl:	20

Jan Zrzavý - z životopisu

(*5.11.1890 - †12.10.1977) český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf; významný představitel české výtvarné avantgardy nastupující začátkem 20. stol. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zakládající člen skupiny Sursum, člen Spolku výtvarných umělců Mánes, Tvrdošíjných, Umělecké besedy, Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ve 20. letech podnikal cesty do Itálie, Belgie, pobýval ve Francii. První etapa tvorby (Údolí smutku, Nokturno, Zátiší s konvalinkami, Utrpení) je charakteristická spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Ovlivněn B. Kubištou, J. Váchalem, inspirován italskou renesancí, zejména Raffaelem a Leonardem. Po 1. světové válce jeho tvorba vyústila ve formální harmonizaci obrazu a typický abstrahující lyrický a snově měkký tvar (Melancholie, Přítelkyně). V druhé etapě tvorby (od 20. let 20. stol.) se věnoval převážně krajinomalbě (Camaret, San Marco v noci, San Marco ve dne, Ostravské haldy), v níž vytvořil malířskou metaforu pocitu splynutí s přírodními silami harmonie, klidu, trvání. Od pol. 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Za 2. světové války se v jeho krajinách objevovala osudovost a baladičnost (Via Appia), vedle motivu smrti však i naděje (Benátské zátiší). Pro celou tvorbu bylo příznačné setrvávání u jednoho motivu (zejména motiv Kleopatra). Významný ilustrátor (K. H. Mácha Máj, K. J. Erben Kytice) a scénograf (A. Dvořák Armida). * * * * Zrzavy, Jan
(b Vadin, near Havlíckuv Brod, 5 Nov 1890; d Prague, 12 Oct 1977). Czech painter and illustrator. He studied painting in Prague, first in private schools, then at the School of Applied Art (1907–9). In autumn 1907 he made his first, brief visit to Paris. Shortly after his return he succeeded for the first time in expressing his own inner world, infused with a new melancholy, in a small pastel Valley of Sadness (1907; painted version, 1908; both Prague, N.G.), which he looked upon as his talisman throughout his life. His early work ranged from flat and linear painting in the Gauguin tradition, via remarkable collages made from coloured foil, to rhapsodic Expressionism, as in Antichrist (1909; Prague, N.G.). Several self-portraits of 1908–9 bear witness to his quest for himself and to his penchant for self-stylization. In: http://www.artnet.com/library/09/0936/T093638.asp * * * * * narozen: 5. 11. 1890 v Okrouhlici (okres Havlíčkův Brod)
zemřel: 12. 10. 1977 v Praze, pohřben v Krucemburku (v letech 1949 - 93 Křížová)

Jan Zrzavý se narodil v rodině ředitele venkovské školy Jana Zrzavého a jeho ženy Vilemíny. Jeho školní docházka byla poměrně problematická, vystřídal několik středních škol (Kutná Hora, Přibyslav aj.) a nakonec maturoval v Havlíčkově Brodě. V roce 1905 začal studovat uměleckoprůmyslovou školu v Brně, v následujícím roce přešel do Prahy, kde nejprve krátce studoval soukromě u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška ml. Od roku 1907 pobyl dva roky na Uměleckoprůmyslové škole jako žák profesora Dítěte. Část vzdělání si také doplnil v Paříži, kde se spřátelil s Bohuslavem Martinů. Jeho pokusy o přijetí na Akademii výtvarných umění však byly neúspěšné a Vojtěch Hynais dokonce vzkázal jeho rodičům, že by bylo lépe nechat synka vyučiti se zahradníkem.
Rok 1911 byl pro něj klíčový, neboť se seznámil se svým učitelem, vzorem a přítelem Bohumilem Kubištou (vzorem mu byl také M. Marten). Po Kubištově odchodu na frontu dokonce nastoupil na jeho místo tajemníka Klubu Za starou Prahu. V roce 1916 se stal písařem Zemského výboru. Během první světové války se spřátelil se skupinou Tvrdošíjní a na konci války uspořádal svou první samostatnou výstavu v domě U Topičů za podpory své přítelkyně Zdenky Braunerové (rovněž přítelkyně Julia Zeyera, vzoru Zrzavého).
Mezi válkami hodně cestoval, v roce 1925 poprvé navštívil Bretaň, kam se celý život vracel a která se stala jeho celoživotní inspirací.
V roce 1940 uspořádal výstavu v Obecním domě, která se stala jeho významným triumfem. V roce 1945 získal na krátký čas profesuru v Olomouci, jeho neobvyklé kresby často existenciálního rázu však byly po komunistickém puči odmítnuty a výstavu k Zeyerovi (častému zdroji inspirace) a Máchovi mohl uspořádat až v roce 1957.
Jan Zrzavý se nikdy neoženil a z jeho osobního života není takřka nic známo, i když se někdy spekuluje o jeho homosexuálních sklonech. Svoji výtvarnou pozůstalost odkázal Národní galerii.
V roce 1966 byl prohlášen národním umělcem.

O díle:
První klíčové malby Jan Zrzavý vytvořil do svých osmnácti let - jednalo se o obsahově protichůdné kresby Údolí smutku a Veselé poutnice.

Další informace:

Fotografie:

Signatury: 1973 1965