|
|
|||||||||
Josef Lada
Josef Lada - položky v galerii ArtBohemia celkem: 897
Josef Lada Květinka |
Josef Lada Smějící se skelet |
Josef Lada Kočka listuje v knize |
Josef Lada Satyrská hlava s révou |
| Celkem: | 897) |
| V kategoriích: |
grafiky/tisky
863 kresby 34 |
| V aukci: | 0 |
| Počet prodaných děl: | 43 |
Josef Lada - z životopisu
(*17.12.1887 - †14.12.1957) - český malíř, kreslíř, ilustrátor a spisovatel. Josef Lada se nejprve učil malířem pokojů, přešel však na knihtiskařství a současně navštěvoval večerní kursy kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kam byl roku 1906 - po dvou neúspěšných pokusech - přijat do ateliéru Emanuela Dítěte a Arnošta Hofbauera. Školu po dvou semestrech opustil, neschopen přizpůsobit se výukovému programu. Patřil do uměleckého okruhu kavárny Union, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.
Převaha Ladovy kreslířské tvorby osobitého karikaturního typu spočívala v ilustracích; kresbám se také věnoval již od počátků výtvarného snažení (tehdy je podepisoval různými pseudonymy). Kresbou byl přímo posedlý, zaplňoval obrázky každý kus papíru, a to jak levou, tak i pravou rukou. Do značné míry jej ovlivnili mistři české kresby, především Mikoláš Aleš.
Již v učňovských letech přispíval do humoristických časopisů a novinových příloh, pro tisk pracoval až do vypuknutí 1. světové války (Švanda dudák, Humoristické listy, České slovo a řada dalších, včetně zahraničních); sám byl redaktorem Karikatury (1909). Postupně se jeho způsob kresby vymanil ze závislosti na secesní linii a na Alšově vzoru ke zcela osobitému karikujícímu stylu. Již před 1. světovou válkou se Lada zapojil do knižní ilustrace (Moje abeceda, 1910), v níž později zůstalo těžiště jeho práce. Soustředil se především na obrazový doprovod satirických a humorných knih, které nejlépe odpovídaly stylu jeho kresby. Vydával vlastní knihy (Veselý přírodopis, 1917; O Mikešovi, 1934-36; Bubáci a hastrmani, 1946), ale kresbami doprovázel i jiné autory; proslavil se zejména ilustracemi Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka (s Haškem jej také pojilo osobní přátelství, jak o tom sám vypráví v autobiografii Kronika mého života), ale i děl Karla Havlíčka Borovského: Křtu sv. Vladimíra, Tyrolských elegií či Krále Lávry.
Lada má v českém umění zvláštní postavení, jeho zobrazení - dodnes reprodukovaná na pohledech či v kalendářích - se stala symbolem českého venkova, přírody, vánoc.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
* * * * * narozen 17. 12. 1887 v Hrusicích u Mnichovic
zemřel 14. 12. 1957 v Praze, pochován na Olšanských hřbitovech
Životopis
Narodil se v posázavské vesničce v Hrusicích v rodině chudého ševce. Ladovi byli opůvodně nejstarším rodem v Hrusicích, kdysi velmi bohatí, předkové byli rychtáři, ale babička Josefa Lady se neprovdala za otce svého dítěte, a tak ztratila nárok na dědictví. Proto Josef Lada vyrůstal v tvrdém prostředí chudoby. Jako několikaměsíční dítě vypadl z kolébky a poranil si pravé oko, na které nikdy neviděl. Tato skutečnost ovlivnila jeho tvorbu, jeho obrázkům totiž chybí dvouoké vidění perspektivy, ale zase působí pěkně přehledně a snad právě proto mají své kouzlo. Jako malý dřív kreslil, než psal, kreslil vše, co viděl kolem sebe na kousky novin, sáčky, obaly. Do školy chodil jen do roku 1901 v hrusické jednotřídce. Pak se šel učit malířem pokojů a dekorací u pana Petránka na Královských Vinohradech, ale po měsíci toho nechal a vrátil se do Hrusic. V létě 1902 se vrátil do Prahy, tentokrát do učení ke knihaři - zlatiči Karáskovi, a po třech letech získal výuční list. Tehdy se v knihařství poprvé seznámil s díly Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara, Jana Preisslera, Hugo Boettingera, Karla Špillara, Maxe Švabinského, Vratislava Hugo Brunnera, Františka Kysely a Jaroslava Bendy. Zároveň absolvoval dva roky živnostenské pokračovací školy, aby mohl dále studovat. Dvakrát se marně pokoušel dostat na Uměleckoprůmyslovou školu, a tak alespoň navštěvoval večerní kursy kreslení u profesora Jakesche na UMPRUM, kam byl přijat jako řádný posluchač při třetím pokusu v roce 1906 - 07. Studoval u profesora Emanuela Dítěte a Arnošta Hofbauera. Již v roce 1904, kdy byl ještě učněm, mu v časopise Máj otiskli první čtyři kresby. Později kreslil kromě Máje i do Švandy dudáka, ale jako student UMPRUM publikovat nemohl, a tak požíval různých pseudonymů: J. Horký, K. Gregor, V. Konečný, L. Rozner. Školu opustil již v roce 1907, neboť mu nevyhovovala její těžkopádná akademičnost. Obrázky mu otiskovaly další časopisy, např. Máj, Besídka mladých, Humoristické listy, Svítilna, Rarach aj., v roce 1908 se prosadil i ve vídeňském tisku Die Muskete a v turínském listu Pasquino. Živil se jako kreslíř a karikaturista. První knížka s jeho ilustracemi Pohádka o Honzíčkovi a Zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka vyšla již v roce 1906.
|
|
Fotografie:
|
|
Signatury: |
