|
|
|||||||||
Paul Cézanne
Paul Cézanne - položky v galerii ArtBohemia celkem: 105
Paul Cézanne La Maison du Pendu (1872-73) |
Paul Cézanne Les Joueurs de cartes (1892) |
Paul Cézanne Nature morte |
Paul Cézanne L´Estaque |
| Celkem: | 105) |
| V kategoriích: |
grafiky/tisky
105 |
| V aukci: | 0 |
| Počet prodaných děl: | 10 |
Paul Cézanne - z životopisu
(1839-1906) Francouzský malíř. Jeho otec byl bankéř; s matkou se oženil, když bylo Paulovi pět let. Od dětství měl Cézanne prchlivou, vášnivou povahu. Mládí prožil v Aix s přítelem E. Zolou; oba psali básně. Prvního uměleckého školení se mu dostalo na městské École des Beaux-Arts v Aix. Otec chtěl mít ze syna svého nástupce, a proto ho dal studovat práva. Teprve 1861 mu dovolil odjet do Paříže, kde navštěvoval Académie Suisse na Ile de la Cité a studoval staré mistry v Louvru; po půl roce se však navrátil do Aix a pokračoval ve studiu práv. Příští rok se Cézanne vrací znovu do Paříže, kde se spřátelil s C. Pissarrem a J. B. Guillauminem. Na École des Beaux-Arts nebyl přijat; jeho oblíbenými mistry byli P. P. Rubens, P. Veronese a N. Poussin, obdivoval na výstavách E. Maneta.Žil střídavě v Paříži a Aix, občas pobýval v L‘Estaque u Marseille.
V raném romantickém období (1860 až 1870) namaloval několik barokizujících kompozic na mytologická a náboženská témata, řadu podobizen členů rodiny a přátel, první zátiší a krajiny, malované v ateliéru podle skic v plenéru; obrazy jsou provedeny v tmavém koloritu pastózní technikou, při níž používal špachtle; přes zřetelné vlivy G. Courbeta, H. Daumiera, E. Delacroixe a Maneta projevují vlastně svou brutalitou opozici proti všemu. Pro salón v otcově sídlu v Jas de Bouffan provedl dekorativní obrazy Čtyř ročních dob, parodie na akademismus, jež ironicky podepsal Ingresovým jménem. 1870 se skrýval před odvodem v Jas de Bouffan a pak v L‘Estaque, kde se seznámil s Hortensií Fiquetovou, jež se stala jeho milenkou a matkou jediného syna; svůj poměr Cézanne skrýval před svým otcem, na němž byl finančně zcela závislý. S Hortensií se oženil teprve po otcově smrti 1886, když po něm zdědil 400 000 Franků a sídlo v Jas de Bouffan a tím se konečně zbavil existenčních starostí.
1872—74 pobýval Cézanne u Pissarra v Pontoise a u doktora Gacheta v Auvers pod Pissarrovým vlivem přejal impresionistickou světlou malbu barevnými skvrnami; od té doby maloval v přírodě před motivem. Nejvýznamnější obraz tohoto období, Dům oběšencův, 1873, vystavil 1874 na první výstavě impresionistů u fotografa Nadara na Boulevard des Capucins; obraz zakoupil hrabě A. Dona. Cézanne obeslal i impresionistickou výstavu 1877, protože se však jeho díla setkala opět s nepochopením, přestal nakonec vystavovat a stal se samotářem. Od 1874 žil u rodičů v Aix, kam nakrátko 1877 přivedl svou družku i syna; ale pro neshody s otcem musel odejít do L‘Estaque; otec ho dokonce několik měsíců přestal podporovat. Všechny obrazy, které posílal do Salónu, byly odmítnuty; jen 1882 byl na přímluvu jeho přítele Guillemeta vystaven jeden Cézannův portrét. Zklamán neuznáváním svého umění, usadil se trvale v Provenci a vášnivě se oddal malbě. 1883 jezdil společně s A. Monticellim po Provenci. 1886 se rozešel se Zolou, který zneužil Cézannovy osoby a díla k vystižení typu zkrachovaného malíře ve svém románu Dílo. Po 1880 začíná nové Cézannovo období, v němž překonal impresionismus a našel svůj osobitý sloh; maluje krajiny s horou Ste Victoire, jež dominuje městu Aix, zátiší, v němž dával přednost jablkům, protože se nekazila během dlouhého pracovního postupu, a podobizny přátel.
V pěti variantách vytvořil kompozici Hráčů karet. Proti pastózní, hmotné malbě raného období se barva stává stále průsvitnější, až se nátěry omezí na akvarelově průsvitné, čisté barevné Jazurní tóny; úměrně se změnou techniky roste spirituálnost malby.
V cizině byl pouze 1881 ve Švýcarsku. 1895 si postavil chatu v Cháteau Noir, kde v posledním desetiletí rád maloval; v témže roce mu uspořádal Vollard první soubornou výstavu v Paříži; vystavoval také několikrát v Salónu nezávislých a na Podzimním salónu. 1902 si zřídil atelier v Chemin des Lauves, v němž je dnes Cézannovo muzeum. 1904 se seznámil s E. Bernardem, jenž své rozhovory s Cézannem, podnětné pro další vývoj moderního umění, uveřejnil 1904. Zemřel na následky nachlazení, jež si uhnal při malování v plenéru. Jeho posmrtná výstava v Podzimním salónu 1907 (56 obrazů) měla velký úspěch u mladých moderních malířů, jimž se stal vzorem; většina jeho obrazů byla tehdy v majetku obchodníka s barvami Otce Tanguyho. Cézanne patří k nejvýznamnějším osobnostem moderního umění; bývá právem nazýván „otcem moderního malířství“. Svým temperamentem romantik, usiloval vytvořit klasický malířský styl, který by měl řád umění starých mistrů P. Veronese a N. Poussina, jimiž se nepřestával inspirovat. Pissarro uvolnil Cézannův koloristický talent a pozorovatelský smysl; od impresionistů přejal i malbu čistými, světlými barevnými tóny, ale svým zájmem o vnitřní strukturu věcí impresionismus vlastně překonával; předmět, u impresionistů rozpuštěný ve světelné atmosféře, u něho znovu tvarově krystalizuje.
|
|
Fotografie:
|
|
Signatury: |
